27. března 2014 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Design

Pražské Rašínovo nábřeží
slaví 100 let zástavby

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Roithův modernistický činžák z let 1911–1912 zdobí Štursův a Kocourkův reliéf nad vstupem. Vpravo metznerovský portál v podání sochaře Jindřicha Čapka na domě č. 48. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Roithův modernistický činžák z let 1911–1912 zdobí Štursův a Kocourkův reliéf nad vstupem. Vpravo metznerovský portál v podání sochaře Jindřicha Čapka na domě č. 48. | foto: Zdeněk LukešLidové noviny
PRAHA Střízlivá moderna nahradila dekorativní a rozevlátý secesní styl, jímž se vyznačuje o deset let starší Masarykovo nábřeží. Jak jsem slíbil před týdnem, připomenu další část pravobřežní zástavby vltavského nábřeží v Praze, která nese jméno po známém politikovi a finančníkovi Aloisi Rašínovi (1867–1923). Vznikla totiž právě před sto lety.

Dnešní Rašínovo nábřeží se táhne od vyšehradského tunelu až k Jiráskovu mostu. Dříve se jmenovalo také Podskalské, Vyšehradské, od roku 1924 Rašínovo, za války Karla Lažnovského, poté opět Rašínovo, v komunistické éře Bedřicha Engelse, po sametové revoluci už potřetí Rašínovo. V úseku od Palackého k Jiráskovu mostu neslo také názvy Palackého, Vltavské, Heydrichovo.

Úpravy větší části nábřeží včetně náplavky jsou dílem Františka Sandera a pocházejí z počátku dvacátého století. My se však dnes zaměříme jen na úsek Rašínova nábřeží od Palackého mostu k Výtoni. Tady měla vzniknout dle regulace řada domovních bloků, tak jako v úseku mezi Palackého a Jiráskovým mostem, kde se stavělo už od konce devatenáctého století.

Záchrana Podskalí Architektům a teoretikům umění, jakož i milovníkům staré Prahy se však podařilo tuto monotónní zástavbu na dvou místech přerušit. Nešlo o ledajaké lokality. První z nich se týkala několika domků, které byly pozůstatkem staré zástavby malebného Podskalí v oblasti Výtoně. Nejznámější z nich je dnes součástí Muzea hlavního města Prahy a ukrývá expozici věnovanou této partii města.

Na prostranství u Emauzy pracoval Vlastislav Hofman

Druhá lokalita je ještě cennější. Jde o úsek nábřeží, nad nímž se vypíná silueta emauzského kláštera s kostelem Panny Marie. V roce 1913 proto proběhla soutěž, jak vyřešit prostranství, jemuž bude tento cenný areál dominovat. Bylo to v krátké éře architektonického kubismu a vskutku se objevil projekt v tomto stylu. Jeho autorem byl mladý pražský architekt, urbanista a scénograf Vlastislav Hofman.

Jan Kotěra a Josef Zasche byli v letech 1913–1914 autory paláce VPÚ (vlevo), další portál a la Metzner na domě č. 46 (uprostřed) a celkový pohled na úsek Rašínova nábřeží od Dřevné ulice k ulici Na Hrobci.

Jiné návrhy – třeba ten od Loosova žáka a spolupracovníka Rudolfa Welse – byly pojednány konzervativněji. Nakonec byl k realizaci vyzván renomovaný architekt a žák Otto Wagnera z vídeňské umělecké akademie Bohumil Hübschmann, který pod Emauzy vytvořil náměstí, obklopené nízkými křídly ministerských budov. K tomu však došlo až v průběhu dvacátých let minulého století.

Již před první válkou, v krátkém období let 1910–1914, však byly vystavěny domovní bloky mezi ulicemi Na Hrobci a Dřevnou. Vznikla tu ucelená řada činžovních domů stejných proporcí. Projekty byly svěřeny renomovaným architektům, ale i méně známým osobnostem. Jestliže domy na Masarykově nábřeží z počátku století, jimž jsme se věnovali v minulém článku, byly ve znamení poněkud rozverné secese s plejádou dekorativních prvků, byl tentokrát architektonický styl zcela odlišný.

V dekoraci byla populární zvířátka

Takzvaná rostlinná secese vycházela po roce 1910 z módy a na scénu se tlačily nové trendy. Lístky, větve, věnce, maskarony, různá zvířátka vytvořená ze štuků na průčelích z barevných vápenných omítek nahradila mnohem spořejší dekorace ve tvaru geometrických prvků – spirál nebo mnohoúhelníků, případně prvky klasicistní architektury. Vápenné omítky vystřídal tzv. umělý kámen, který byl mnohem odolnější, ale také nebarevný – měl prostě vzhled přírodního kamene, tedy různé tóny šedi.

ČTĚTE TAKÉ:

Místo půvabných dívek atlanti Naturalistická sochařská výzdoba z průčelí zcela nezmizela, ale byla jiného typu než o dekádu dříve: místo půvabných dívek v roztomilých pózách to byly strnulé sochy svalnatých atlantů, podpírajících římsy nad vstupem. Takové plastiky se v české metropoli poprvé objevily v letech 1906–1907, když byla v ulici Na Příkopě dokončena monumentální budova Wiener Bankverein, dílo ve Vídni školeného pražského Němce Josefa Zascheho a jeho vídeňského kolegy Alexandra Neumanna, dekorované hlavní hvězdou tehdejší středoevropské sochařské scény Franzem Metznerem (1870–1919), rodákem ze Všerub.

Metznerovskou dekoraci najdeme na několika činžácích, kuriozitou je jistě dům čp. 409, kde u nohou atlantů pózují také psi (boxeři). Autory těchto plastik byli zřejmě mladší představitelé naší sochařské scény, jako byl Jan Štursa, dnes už zapomenutý Methoděj Kocourek, Josef Drahoňovský, Jindřich Čapek nebo Antonín Waigant. Konečně na některých průčelích najdeme i prvky kubistické architektury – ostatně jejich autoři to neměli ke vzorům daleko – o kus dál proti proudu se právě dokončovaly slavné kubistické domy Josefa Chochola pod Vyšehradem.

Architekty domů v této uliční frontě byli Jaroslav Pelc, Bohumil Homoláč, Miroslav Buriánek, Alois Dryák nebo Jan Kožušníček, nejvýznamnější díla ale vytvořili zakladatel české moderní architektury Jan Kotěra ve spolupráci s výše již zmíněným Josefem Zaschem a wagnerián František Roith. Kotěra se Zaschem byli autory paláce Všeobecného penzijního ústavu na nároží Rašínova nábřeží a Plavecké ulice, který reprezentuje střízlivý moderní klasicismus v podobě, již Kotěra ve stejné době aplikoval i na stavbu Lembergerova paláce ve Vídni nebo Mandelíkova zámečku v Ratboři u Kolína.

Secesi střídá střízlivá moderna

Roithův činžák na nároží Dřevné ulice a nábřeží je pak špičkovým příkladem střízlivé architektonické moderny, k níž u nás položil základy právě Kotěra v polovině první dekády minulého století. Na průčelí se střídají pásy z režného zdiva s partiemi z umělého kamene, tatam je jakákoli dekorace. Nad portálem je umístěn Štursův a Kocourkův reliéf, vstupní dveře překvapují svou střídmostí. Dům byl nedávno citlivě restaurován a zbaven nástřikových barev, které zakrývaly jeho rafinovanou strukturu. Jen škoda nepůvodní nástavby.

Deset zlomových let Jak je tedy patrné, za pouhých deset let se architektura v Praze posunula o hodný kus dopředu. Dekorativní a rozevlátý secesní styl byl nahrazen racionální modernou střízlivého pojetí, která koneckonců lépe vystihuje nálady v Evropě těsně před začátkem válečného běsnění. Oba styly – bez ohledu na to, který je nám bližší – ale spoluvytvářejí jedinečnou mozaiku pražské architektury té doby.

Zdeněk Lukeš, Lidové noviny
  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Baví vás vaření?
Baví vás vaření?

Inspirujte se recepty na eMimino.cz