10. května 2011 7:00 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

Převozník se má lépe než
král, říká 'pán vesla'

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 3Diskuse
Jacques Thurneysen nalezl v práci převozníka na řece Rýn uplatnění i životní filozofii | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jacques Thurneysen nalezl v práci převozníka na řece Rýn uplatnění i životní filozofii | foto: Sabine Matejicek
Proč je jedním z nejlepších povolání v Basileji převoznictví a proč dávají Švýcaři přívozům přednost před mosty, vysvětluje v rozhovoru pro LN jeden z posledních „pánů vesla“, pětačtyřicetiletý Jacques Thurneysen.

LN Jak jste se stal převozníkem na Rýnu?

Úplně původně jsem se vyučil truhlářem, potom hodně cestoval a nakonec se stal otcem v domácnosti. Jednoduše jsem potřeboval peníze, sháněl práci, a tak jsem se dostal na bárku. Nabídl mi to předchozí převozník, mně se ten nápad zdál dobrý, a tak jsem začal. Je to jedno z nejlepších zaměstnání, která může člověk v Basileji dělat. Nedá se to popsat, člověk to musí zažít.

LN Veslo vám symbolicky předal předchozí převozník jako v pohádce o králi a převozníkovi?

Ano, ta pohádka ovšem bývá špatně interpretována. Nejde o to, že by král na bárce trpěl. Naopak, převzetí vesla mu přineslo nové možnosti. Postava krále představuje takového dnešního manažera, který musí vše řídit. Je tím, kdo v rukou drží moc, rozhoduje a ovládá. Převozník je jeho protipól. Neovládá, ale přijímá, přizpůsobuje se proudu vody. Pro krále je pak najednou úlevou, že se nemusí po ničem ptát, nemusí nic kontrolovat. Důležité je přijímat, ne ovládat. Je to pradávný jin jang příběh. Plyne z něj, že je potřeba být otevřený tomu, co je. A to pro mě znamená být převozníkem: nedychtit po odpovědích, ale učit se přijímat věci tak, jak jsou. Odpovědi jsou přítomné, problematické jsou jen otázky. To řekl John Lennon: "Nejsou problémy, jsou jen řešení."

*LN Jak vnímáte příběh jiného známého převozníka - Chárona?

Já nepřevážím lidi ze života do smrti. Ale z jednoho břehu Basileje na druhý a naopak - na rozdíl od Chárona převážím oběma směry. Ale často se na přívozu stává, že lidé o té cestě přes řeku jako by mimochodem pronesou něco výstižného. Často říkají: "Ach, ta plavba byla příliš krátká!" A já na to odpovídám: "Ano, tak jako život." Jiní, když nastupují, prohodí ke kamarádovi: "Pojď, riskneme to!" Nebo se mě zeptají: "Není to nebezpečné, nastoupit?" A já odvětím: "Život je od začátku životu nebezpečný."

LN Jak to, že tu lidé stále jezdí přívozy, když se dnes mohou rychleji dopravit přes mosty?

Člověk jede přívozem, když má čas. Přes most je to rychlejší, ale přívozem mnohem příjemnější a pohodlnější. Navíc, i dnes lidé vnímají, že to "být mezi břehy" je zvláštní oblast. Je to chvíle zastavení na cestě. Sedíte, díváte se, odkud vyplouváte a kam plujete.

Jacques Thurneysen nalezl v práci převozníka na řece Rýn uplatnění i životní filozofii

LN Od kdy má Basilej přívozy?

První most přes Rýn byl ve městě postaven v roce 1262 na místě původního přívozu. Ten byl zrušen a pak tu dlouho žádný nebyl. Až před 150 letech vznikl spolek, který zavedl síť přívozů v dnešní podobě. Měly obrovský úspěch a z výtěžku tehdy spolek dokonce financoval stavbu basilejského Uměleckého centra. Když pak přívozy přestaly tolik vynášet, předal je spolek jednotlivým převozníkům. Řemeslo si na sebe stále vydělalo, problém ale nastal, když bárky příliš zestárly a bylo třeba postavit nové. Byla proto založena nadace, do níž přispívá asi tři tisíce členů, každý platí třicet franků ročně. Jsou to dárci z Basileje, ale i z celého světa.

LN Mohou jezdit zdarma?

Ne, jsou to dobrovolní dárci. Zdarma dostanou jednu jízdu. Majitelem přívozu je stále nadace, já mám přívoz v pronájmu. V Basileji je pět mostů, mezi každými dvěma funguje jeden přívoz, tedy celkem čtyři. Jezdí každý den, minimálně šest hodin v zimě, devět hodin v létě. Občas si taky přívoz někdo pronajme, když chce slavit - například svatbu nebo zasnoubení. Často si muži pronajmou přívoz, aby právě "mezi břehy" požádali svou milou o ruku.

LN Máte rád své cestující?

Ano, všechny. Jak se říká "na jedné lodi" se vždycky ocitá různorodá skupina lidí. Člověk si to uvědomuje lépe než někde v nákupním centru. Zajímavé je, když si povídají mezi sebou a neuvědomí si, že celý přívoz poslouchá. Vznikají dramatické situace. Jednou takhle obchodníkovi po boku s krásnou mladou slečnou zazvonil telefon. Zvedl ho a povídá: "Marie, promiň, ale jsem na jednání a asi se to protáhne, dorazím domů až pozdě." A všichni okolo vědí, že na žádném jednání není...

LN A jaký je technický princip fungování přívozů?

U vás určitě dříve takové přívozy také byly. Přes řeku je natažen provaz, upevněný na sloupech na každém břehu. Na provaze je malé kolečko, na tom další provaz, který je připevněný k bárce. Záleží na naklonění bárky, jakým směrem ji pak proud nese. Není potřeba elektrický proud, jen to, aby řeka proudila. Přívoz nepotřebuje generátor.

LN To je velmi ekologické...

Hlavně je to příjemné. Nedělá hluk a nesmrdí. A vody je vždycky dost - do Basileje se slévá voda z celého Švýcarska a u nás je jí vždy dost, protože stéká z hor.

LN Obyvatelé Basileje si zjevně potrpí na tradice. Kromě té převoznické jsme nedávno mohli být svědky proslulého Fasnachtu -v čem je pro vás tento masopustní svátek důležitý?

To je taková třídenní kolektivní meditace města. V jiných městech se při karnevalu domnívají, že klíč k radosti už znají. Sex, drogy, rock’n’roll. V Basileji to řešení neznáme, stále ho hledáme.

LN Jak taková meditace vypadá?

Po tři dny člověka doprovází monotónní hudba. Městem prochází skupiny ("kliky") v tematických maskách, které si připravovaly během roku, hrají rytmické pochody na píšťaly a bubny. Během dne, ale i v noci. Po nějaké době se zastaví, sundají masky, stojí na ulici, povídají si, pak si zase masky nasadí a jdou pochodovat dál. Jako divák ale člověk pozná jenom polovinu. Teprve když si nasadíte "larvu" (označení masek - pozn. red.) a pochodujete se svou "klikou" celé tři dny, zažíváte tu pravou intenzitu. Říká se tomu "basilejský pocit" ("Baslergefuehl" - pozn. red.). Celé město je na ulici, všechny můžete potkat.

LN Jsou tu vůbec lidé, kteří Fasnacht nemají rádi?

Ale ano, ti z Basileje utíkají. Obvykle jedou do hor na lyže.

Olga Cieslarová, Markéta Jirková
  • 3Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz