Tak třeba Knižnica slovenskej literatúry v Kalligramu vydala dílo Karola Kuzmányho – člena poslední slovenské generace, která ještě začínala svou literární dráhu v češtině. Kuzmányovský svazek obsahuje texty v obou jazycích. Česky jsou psány jednak rané básně, jednak kostelní a pohřební písně, kázání či životopis Martina Luthera, neboť ve slovenských evangelických kruzích zůstávala čeština i po štúrovské jazykové odluce „posvátným jazykem“.
Avšak i některé z textů otištěných zde slovensky byly přeloženy z českého originálu (román Ladislav). Ale duch je vždy týž, „federální“ – viz Kuzmányho opakovanou chválu Jana Husa či obranu Karla Hynka Máchy proti českým recenzentům. Koho nebaví obrozenské nytí, může sáhnout třeba po knize básní Ako tieň na pľúcach. Autor Derek Rebro se profiluje jako feministický literární teoretik, tedy bytost veskrze (post)moderní, v Čechách, pokud vím, se zatím nevyskytující.
Kdo chce vyzkoušet československou vzájemnost ještě jinak, může porovnat dva překlady nového antiutopického románu Vladimira Sorokina, ještě děsivějšího než Den opričníka: Libor Dvořák ho do češtiny přeložil jako Telurie, Ján Štrasser do slovenštiny jako Telúrsko (a dostal za to překladatelskou Cenu Jána Hollého). V nakladatelství Petrus zase Ján Štrasser vydal překlad básní Bulata Okudžavy – doprovozený českým doslovem Jiřího Vondráka a nahrávkou Okudžavova koncertu z Brna. Ale to nejtřaskavější z bratislavské nálože radši až příště.