Rusko bez kontroly

 I ruské nezávislé rádio Echo Moskvy zařadilo zprávu o akci bobrů na přední místa, hned za informace o tom, jak Rusové vjíždějí na tancích do Gruzie, ruská letadla bombardují okolí gruzínské metropole Tbilisi a jak ruský křižník potopil gruzínské plavidlo, neboť si prý ve svých gruzínských výsostných vodách nějak moc drze šmejdilo a snad i chtělo přistát u svých, gruzínských břehů.

Co kdyby to udělali Slováci?
Představuji si, co by se stalo, kdyby takhle po Černém moři plula rumunská loď a nějací slovenští vojáci, kteří by se z neznámých důvodů ocitli se svým válečným křižníkem u rumunských břehů, ji rozstříleli. Než by se svět stačil vzpamatovat z šoku, Slováci by rozbombardovali předměstí Budapešti, neboť se dozvěděli, že Maďaři útočí na romské vesnice.

Slováci by si narychlo natřeli své přilby namodro, prohlásili by se za mírové sbory a světu by oznámili, že bez nich by se Maďaři mohli dopustit genocidy na romském lidu, a proto je třeba Maďarsko ihned obsadit, svrhnout prezidenta, nastolit nový, spravedlivější režim a nechat zvolit prezidenta slovenského původu, neboť jen s tím bude řeč. Nakonec by ještě slovenská vojska obsadila Moravu, protože prý je cítit, že i tady se bude něco nekalého dít a špinavostem je třeba předcházet.

Představa přitažená za vlasy. Nejen, že by Slováky ani nenapadlo sahat po síle. Především je ale naprosto jasné, že než by nějaký slovenský generál dokázal pronést první ucelenou větu ospravedlňující vojenskou agresi, už by se velmoci dohodly na hodně úderné reakci.

Zavřely by Slovensku hranice, pozastavily slovenské členství ve všech organizacích, zablokovaly by export i import, uvalily by na Bratislavu veškeré možné sankce, odvolaly by velvyslance a poslaly domů z olympiády všechny slovenské sportovce.

Samozřejmě by nemohlo být řeči o tom, že by se v blízké budoucnosti nějaká další olympiáda konala ve státě-agresorovi. Slovensko by za stejné kroky, kterých se nyní dopouští nepokrytě před zraky celého světa Rusko, bylo tvrdě potrestáno. Bylo by postaveno pod mezinárodní kontrolu, aniž by bylo nutné na Bratislavu vystřelit.

Zahájení války Ruska proti Gruzii sice vyvolalo zděšení a protesty ve světě, ale to bude asi tak vše, co tato předem připravená a Moskvou dokonale promyšlená agrese vůči sousednímu státu bude mít za důsledek. Rusko, respektive SSSR, se podobného, z mezinárodního práva nepřijatelného, jednání dopouštělo opakovaně.

 Obsadilo Pobaltí, pak přišlo Maďarsko, Československo, zavraždilo milion občanů při invazi do Afghánistánu, a nakonec vybilo pár desítek tisíc Čečenců, neboť ti už s Ruskem nechtěli žít. Vždy je svět pohoršen. Víc nic. Jako kdyby na Rusko neexistovaly páky, které by mu zabránily v opakovaném používání síly vůči slabším soupeřům.

 Moskva je vůči nám vyzbrojená naší závislostí na ruských surovinách. Je si moc dobře vědoma, co si může dovolit. Pár nepříjemných protestů přežije, výtky ze strany USA odpálí tím, že NATO také bombardovalo Srbsko a Američané střílejí po iráckých civilistech, evropským kritikům utáhne kohoutky, a tím veškeré problémy skončí. Z žádné organizace Moskvu nikdo nevyloučil a nevyloučí a Gruzii do NATO teď už také nikdo nepřijme.

Nést důsledky hněvu
Moskvy Češi mají v genech zakotvenou opatrnost, ale měli by přibrat ještě prozíravost. Protože nemístnou shovívavostí vůči zjevné agresi si zaděláváme na problémy vlastní. Nemyslím si, že by se ruské tanky v dohledné době projížděly zase po Praze. Ale mohou se projíždět brzy po Kyjevu. Slovensko s Ukrajinou sousedí. A my sousedíme se Slovenskem. Válka u souseda našich sousedů je velikánský průšvih.

 Nevyzývám k vojenskému zásahu proti Rusku. Chápu nesmyslnost takového počinu a možné tragické důsledky jakékoliv vojenské konfrontace s Moskvou. Bylo by ale dobré zamyslet se nad těmi legitimními mechanismy, které vznikly po druhé světové válce právě jako pojistky proti případné agresi některého ze států. Tím nejzásadnějším mechanismem není kupodivu instituce, ale prosté mezinárodní spojenectví.

 My Češi jako stát malý můžeme navrhnout jistý postup a společně s celým civilizovaným světem pak nést důsledky hněvu Ruska. Možná i utažené kohoutky na plynovodu, možná ropu drahou tak, že začneme jezdit do práce na oslech. Možná do vesmíru na ruské raketě už nevyletí žádný náš kosmonaut, možná nikdo z nás už nedostane ruské vízum. Ale to jsou maličkosti ve srovnání s mrtvými Gruzínci, Osetinci nebo Rusy, a těmi, kteří přijdou další na řadu.

 Nejsem idealista a vím, že spoustě Čechů je nějaký ten gruzínský či ruský život „šumák“, ale ta Ukrajina, přátelé, ta Ukrajina a vedle ní Slovensko, a pak hned Morava... a americký radar v Brdech. Víte, jaký dostřel mají ruské rakety? Tak si šupem začněte rýt hluboké kryty. Gruzínci a ruští bobři vám mohou poradit, jak se to dělá.