9. listopadu 2007 15:40 Lidovky.cz > Zprávy > Názory

S nadějí v srdci

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
Ad LN 5.–9. 11.: Čeština v práci
Oceňuji nápad (ať už vzešel od kohokoli) vydávat rady a jazyková poučení pro pasivní i aktivní uživatele češtiny. Líbí se i přiznání, že některá pravidla byla v minulosti poněkud přestřelena v očekávání jakéhosi "bouřlivého vývoje". Spolu s lingvistou V.Jamkem považuji za chybné (podle V.Jamka dokonce úpadkové) praktické zrušení předložky s ve spojení s genitivem, i když jistě mnozí, nejen žáci základních škol, zajásali blahem. Čeština se tak ochudila o část svého vyjadřovacího potenciálu. Částečně k tomu jistě přispělo to, že většina neslovanských jazyků toto jemné rozlišení nezná a že ostatní slovanské zazyky mají výraznější rozlišení odpovídajících předložek (např. ruské iz proti s).
Vývoj jazyka nelze usměrňovat dekrety a směrnicemi. Na druhé straně by se však ti, kteří mají péči o český jazyk "v popisu funkce", neměli podbízet lacinými podněty, které směřují spíše k vulgarizaci a ztrátě jazykového citu.
Významným nešvarem naší doby je nesklonnost jmen firem - kupujeme šampóny od Schwarzkopf a holicí čepelky od Wilkinson, atd., atd. - proč?
Mále se zdůrazňuje, že stále platí rozdíly mezi on ví a oni vědí (povědí, dozvědí se...), on jí a oni jedí (snědí, nedojedí...) a že vyjádření "policisté a novináří ví" je nespisovné a nesprávné, na rozdíl od typu sází/sázejí, kde je dodržování rozdílů jen otázkou vyššího či běžného stylu.
Očekávám tedy s nadějí v srdci, že se v lekcích správné češtiny pojmenují téměř všechny běžné prohřešky proti kulturnímu vyjadřování, ať už v písmu nebo v hovoru.
K tomu, co bylo v úvodní lekci napsáno podotýkám (neopravuji!), že výraz viz (který není dnes považován za zkratku a nepíše se za ním tedy tečka) vznikl z latinského výrazu videlicet (zkratka viz.) a teprve později v běžném užívání splynul se stejně znějícím imperativem od slovesa vidět. To dokládá i jeho použití - podobu viz použijeme i tam, kde adresátovi promluvy vykáme nebo když oslovujeme skupiny osob. Ale to je jen malá připomínka, která by pozornějším čtenářům osvětlila, proč tomu tak je.
Přeji hodně zdaru a věřím, že se čeština nejen novinářů a publicistů aspoň trochu vrátí do kultivované podoby.
Lubor Mojdl, Frýdek-Místek




Najdete na Lidovky.cz