Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Showroom ze staré trafiky

Design

  7:00
Říká se, že není malých rolí. Pro začínající architekty to ale neplatí. Takřka všechny role, ke kterým se dostanou, malé jsou. Ale i k nim se dá občas přistoupit jako k velkým. Tak, jak to dokázal Jiří Zhoř showroomem pro módní návrhářku Denisu Novou v Brně.

Černá betonová podlaha, šedé betonové zdi a strop, transparentní fasáda, masivní dřevěný stůl a lavice, černá ocelová konstrukce, odkryté technické instalace. To vše vytváří dokonalou jednotu, která nijak nekonkuruje vystaveným šatům - naopak, dává jim pl foto: Michal Ureš

Fakta

Autor: Jiří Zhoř

Spolupráce: Klára Holanová www.muon.cz

Investor: Denisa Nová www.denisanova.cz

Podlažní plocha: 45 m2

Náklady: neuvedeny

Dokončení projektu: 2008

Dokončení stavby: 2008

Pro výjimečnou stavbu potřebujete kromě výjimečného architekta ještě častěji výjimečného investora. Takového, který dokáže pochopit a ocenit architektovy kvality a vloží do něj svou důvěru. Vynikající módní návrhářka Denisa Nová (oděvní designér roku Czech Grand Design 2007) takovou důvěru vložila do Jiřího Zhoře a po dokončení stavby určitě nikdy nelitovala (v průběhu rekonstrukce ale nejspíš několikrát ano).

Spolupráci si vyzkoušeli už v roce 2006 na miniaturním butiku s plochou 7 m2 v Orlí ulici v Brně. Když se o dva roky později rozhodla Denisa Nová přestěhovat, s výběrem architekta už moc neváhala. K úpravě prostor o velikosti 45 m2 opět vyzvala Jiřího Zhoře.

Interiér bývalé trafiky vypadal dosti nevábně. Jako stovky dalších podobných provozoven prošel v první polovině 90. let ďábelskými úpravami: barevné zdi, nevhodná keramická dlažba položená pod úhlem 45 stupňů k obvodovým zdem, kazetový podhled s nevzhlednými zářivkami.

Dominantním prvkem interiéru je stůl z jasanových masivů

V jednom je tahle trafika výjimečná: svým umístěním uvnitř pasáže bývalé Moravské banky na náměstí Svobody v Brně (dnes Komerční banky). Banku vytvořily architektonické legendy první republiky Bohuslav Fuchs a Ernest Wiesner v letech 1928-1930. A Jiří Zhoř si toho byl velmi dobře vědom. Rozhodl se odhalit skutečnou stavební podstatu prostoru, který dostal k dispozici, a pustil se do důsledného odstranění všech přebytečných nánosů.

Architektura jako archeologie aneb kreativní bourání

Vsadil na koncept, kterému se říká "zesilování silných stránek". Aby je ale mohl zesílit, musel nejdříve zjistit, které to jsou. Odhalení, že nad zavěšeným podhledem je ještě metr a půl prostoru, a jeden pohled na betonový trámový strop mu k tomu stačily. Silnou stránkou se proto stala nosná konstrukce.

"Snažím se každou realizaci uchopit dobře po stavební stránce. Ta už je u rekonstrukcí daná. Konstrukce má v sobě sílu a ten zbytek na ní je jen obal, který s ní nějak souvisí, ale nemusí tam častokrát vůbec být. Katedrála nemusí mít okna, ale konstrukci ano," říká Zhoř.

Charakter dosud ukrytého betonového stropu předurčil přístup k celému interiéru. Jasně na něm byla vidět řada nepřesností, otisky původního dřevěného bednění mu dodávaly na výjimečnosti. K jeho "dřevěnému charakteru" později přispělo teplé nasvícení zespodu. Ručně, zednickým kladívkem, byla opatrně oklepána pěticentimetrová vrstva vnitřních omítek až na hrubý betonový podklad.

| Odhalení původní stavební podstaty se ukázalo jako vhodná strategie

Tím se odhalilo veškeré elektrické vedení i vedení vzduchotechniky (dosud schované za podhledem). Tyto volně plovoucí instalace Zhoř zachoval a vhodně je doplnil zářivkami, které se někdy plazí po zdi podobně jako elektrické kabely, jindy jakoby poletují prostorem, podobně jako roury vzduchotechniky.

Měsíční bourání a obrovské množství stavebních sutin určitě vystavilo investorku těžké zkoušce důvěry a trpělivosti. Když ale chcete uklidit, bývá mezistupněm ještě větší nepořádek - a Denisa Nová tuhle fázi přestavby, která se zdála být spíš destrukcí, naštěstí ustála.

Očisty se ale nedočkaly jen zdi. Z prosklené fasády Jiří Zhoř odstranil všechny přebytečné polepy, aby bylo maximálně vidět dovnitř. "Chtěl jsem domu navrátit jeho původní srdce. Na fasádě je, ale vevnitř? Většina lidí se nedostane do všech bankovních interiérů a lobby a já jsem jim chtěl zážitek z konstrukce domu poskytnout už v obchodě. Proto se fasáda kompletně otevřela. Ona se samozřejmě otevřela i kvůli vystavovanému zboží, ale to byl až druhotný efekt původní ambice."

Podlaha a strop bývají nejvíce opomíjené části staveb, byť je jejich důležitost nesmírná. Strop stačilo odhalit, podlahu však bylo třeba vytvořit znovu. Dlaždice byly zality tenkou vrstvou betonové stěrky a tu ještě pokryl penetrační nátěr. Výsledná charakteristická čerň podlahy není dána barevností nátěru, ale chemickou reakcí mezi betonovou stěrkou a bezbarvým, transparentním lakem.

Velké, těžké věci, které působí, jako by tu byly od nepaměti

Mezi podlahou a stropem zůstává minimum prvků, stojí ovšem za pozornost. Najdeme tu jen stůl, lavice, stojan na šaty a oddělující posuvnou příčku, na které jsou navěšeny police i obrovské zrcadlo. Co zaujme na první pohled, je rozměrnost, masivnost, skoro by se dalo říci až monumentalita těchto objektů. Všechny je sjednocuje použitá černá ocelová konstrukce.

"Když pracuji s prostorem, snažím se do něj dostat příměr, který ukazuje, že se nejedná pouze o otázku pomíjivosti, ale o něco většího. Právě proto, že jde,jen‘ o komerční interiér," vysvětluje svůj záměr Jiří Zhoř. "Snažím se prvky, které vkládám, v určitém smyslu maximalizovat. Schválně. Velké, těžké věci. Dostat tam něco, o čem si každý řekne, že tam vůbec nemůže být. A přemýšlí, jak se takhle velká věc mohla dovnitř dostat (oddělující příčka prošla svým kratším rozměrem vstupními dveřmi skutečně na centimetr, pozn. red.). Výsledkem je občas paradox. Ty obrovské věci působí, jako by tam byly od nepaměti."

Centrálním bodem interiéru je pojízdný stůl s deskami z přirozeně vysušených jasanových masivů. Kusy dřeva, jaké se dnes už nevidí. Však je také architekt přivezl z vlastních dřevařských zásob, zděděných po dědečkovi. Dřevěné masivy jsou neseny ocelovou konstrukcí, která se dotýká podlahy pouze ve třech bodech, přesněji svými třemi kolečky. Konstrukce architektovi určitě přivodila nejednu bezesnou noc. Lavice je pak řešena v obdobném duchu.

Snaha maximálně se soustředit na podstatu, v tomto případě na odhalení a v podstatě vystavení nosné konstrukce, pomohla vytvořit jedinečný charakter interiéru. Jeho kvalita měla vliv i na další uvažování Denisy Nové nad její vlastní prací, nad dalšími módními kolekcemi. Dočasnost běžné módy má mnoho společného s dočasností běžných interiérů, ve kterých bývá prodávána. Nadčasovost interiéru Jiřího Zhoře a strohost i jednoduchost návrhů Denisy Nové jsou však provázány ještě mnohem více.

Autor: