2. ledna 2017 5:00 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

Sovětský svaz nemá sériové vrahy. ‚Rostovský řezník‘ ale zabil 56 žen a dětí

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 37Diskuse
Andrej Čikatilo si u soudu vyslechl rozsudek smrti. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Andrej Čikatilo si u soudu vyslechl rozsudek smrti. | foto: Wikimedia
ROSTOV NA DONU / PRAHA Dobře věděl, že přišel konec. Strážní ho vyvedli z cely a vzali do zvukotěsné místnosti. Jako poslední věc na světě zřejmě slyšel příkaz: „Neotáčejte se“. Kulka zezadu do hlavy ukončila 14. února 1994 život Andreje Čikatila. Rusko si oddechlo. Uzavřela se hrozná noční můra trvající od roku 1978.

Sérioví vrazi

Server Lidovky.cz vám od ledna bude každé pondělí přinášet nový seriál - příběhy největších sériových vrahů světa. Sériovým vrahem je člověk, který zabije několik lidí v delším časovém období. Vrah, který zabije velké množství lidí najednou - například Nor Anders Behring Breivik, se nazývá masovým vrahem.

Jako malý kluk tu historku podle svých slov od matky Anny slýchával často. „Než jsi se Andreji narodil, měl jsi bratra Stěpana. Ve čtyřech letech ho ale kvůli hladomoru unesli a snědli.“ Nikdo nedokázal ověřit, že se něco podobného opravdu stalo a zda ve 30. letech minulého století nějaký Stěpan Čikatilo vůbec existoval.

Andrej Čikatilo ale sám velmi dobře poznal, co je to hlad. Jeho rodiče žili v domku o jedné místnosti v ukrajinské vesnici Jablučne. Za práci na poli nebrali žádný plat, za domem ale měli malé políčko pro sebe. Jenže to na uživení nestačilo, rodina musela jíst i trávu a listí. Když mu bylo pět let, vtrhlo Hitlerovo Německo do SSSR a otec Roman musel narukovat.

Malý Andrej podle pozdějšího vyprávění viděl na vlastní oči válečná zvěrstva. Možná i to přispělo k tomu, že se ještě v šesti letech pomočoval, za což ho matka fyzicky trestala. V roce 1943 se narodila sestra Taťjána. Otec byl tou dobu už ale dva roky v zajetí, dítě tak nemohlo být jeho. Není vyloučeno, že Čikatilovou znásilnil německý voják, možná i před zraky malého Andreje...

Zanícený mladý komunista

Ve škole Čikatila kvůli jeho chatrné fyzičce a plachému chování šikanovali. Učitelé ho ale měli rádi a považovali za příkladného studenta, který se rád učí. Už ve 14 letech šéfoval školnímu časopisu, hltal knihy o komunismu a organizoval pouliční manifestace. V roce 1954 podal přihlášku na Moskevskou státní univerzitu. I když si nevedl špatně, nebyl přijat. Místo toho o rok později začal chodit v Kursku na odborné učiliště, měl se stát spojovacím technikem.

Fotografie z Čikatilova mládí.

Fotografie z Čikatilova mládí.

V Kursku si našel první lásku, vztah se ale rozpadl i kvůli chronické Čikatilově impotenci. Po vyučení pracoval rok v Nižnim Tagilu, pak musel na vojnu. Sloužil jako pohraničník ve střední Asii, později díky vzdělání v telekomunikačním oddělení KGB v Berlíně. V roce 1960, než odešel do civilu, vstoupil do strany.

Když odložil uniformu, vrátil se do rodné vesnice. Problémy s impotencí pokračovaly, brzy se to o něm rozkřiklo. „Děvčata si za mými záda šeptala, že jsem impotent. Byl jsem tak zahanben, že jsem se chtěl oběsit. Věděl jsem, že nikdo nebude chtít impotenta. Proto jsem musel zase odtamtud utéct,“ popsal Čikatilo v roce 1993.

V roce 1961 našel práci v tehdy šestisettisícovém městě Rostov na Donu. Tehdy ještě nikdo netušil, že se nepřistěhoval jen telekomunikační technik, ale i netvor, který dostane přezdívku „Rostovský řezník“ a který proslaví jméno jejich města ve světových médiích.

O dva roky později se oženil a dokonce se i přes neustálé problémy s erekcí stal otcem dvou dětí. Andrej nepřestával snít o lepším vzdělání a vystudoval korespondenční kurz sovětské literatury Rostovské univerzity. V roce 1971 tak nastoupil jako učitel ruštiny a literatury v nedalekém Novošachtinsku.

Bestie ve škole

Čikatilo a děti? Tohle spojení se ukázalo jako strašná kombinace. V roce 1973 se dopustil prvního známého napadení, když chytil 15letou studentku za prsa a genitálie. O měsíc později se situace opakovala s jinou studentkou, kterou uzavřel ve třídě. Tyto činy mu prošly. Až o rok později po řadě stížností mu ředitel školy řekl, že musí dobrovolně odejít, nebo bude vyhozen.

V jiných školách v oblasti ale Čikatilo dál učil. Jeho školní kariéra skončila až po osmi letech, přestože se na všech školách dopouštěl sexuálního násilí na studentech obou pohlaví.

V roce 1981 pak Čikatilo nastoupil jako podnikový nákupčí technického materiálu. Cestoval po celém Sovětském svazu a podepisoval smlouvy. A mohl se na nádražích seznamovat s mnoha mladými lidmi...

Za vraždu Jeleny Zakotnové byl popraven nevinný člověk.

Za vraždu Jeleny Zakotnové byl popraven nevinný člověk.

V tu dobu už Čikatilo věděl, jaké to je zabít člověka. 22. prosince 1978 v rostovském městě Šachty uškrtil a ubodal devítiletou Jelenu Zakotnovou. Její tělo pak hodil do blízké říčky Gruševky, kde bylo o dva dny později nalezeno. Přestože mnoho stop a svědectví ukazovalo na Čikatila, byl zatčen a z vraždy obviněn pětadvacetiletý Aleksandr Kravčenko, který jako mladý hoch znásilnil a zabil dívku.

Kravčenko měl na 22. prosince alibi. Jenže policie výhrůžkami přinutila jeho ženu říct, že manžel nebyl doma. V červenci 1983 byl Kravčenko za vraždu Zakotnové popraven. Spravedlnost na sovětský způsob byla vykonána.

V době Kravčenkovy smrti už měl Čikatilo na svědomí deset zmařených životů. Ženy, mladé dívky i chlapci umírali umučeni desítkami bodnutí, znetvořeni a pokousáni netvorem v lidské podobě. Na první pohled obyčejný čtyřicátník si vybíral naivní či opuštěné děti a mládež, jimž zájem imponoval. Lákal je na sladkosti, alkohol, filmy či na poštovní známky. Mnoho zavražděných žen byly také prostitutky.

Most nad říčkou Gruševka. Pod ním bylo nalezeno tělo první oběti - Jeleny Zakotnové.

Most nad říčkou Gruševka. Pod ním bylo nalezeno tělo první oběti - Jeleny Zakotnové.

Vražedné šílenství se stupňovalo. Mezi prosincem 1978 a červnem 1983 zabil Čikatilo deset lidí, jen za září 1983 přibylo dalších pět obětí. Přitom v lednu 1983 byl konečně sestaven vyšetřovací tým, který měl ověřit, zda v rostovské oblasti neřádí sériový vrah. Úřady se domnívaly, že čtyři vraždy by mohla mít na svědomí stejná osoba.

Z Moskvy byl do Rostova vyslán major Michail Fetisov, který šéfem místního specializovaného týmu ustanovil forenzního analytika Viktora Burakova. Když ten v dubnu uviděl objevené tělo desetileté Olgy Stalmačenokové, kterou Čikatilo zabil o pět měsíců dříve, nepochyboval, že jde o dílo sériového vraha. Dívka měla na těle 50 bodných a řezných ran, otevřený hrudník a pobodané oči, stejně jako mnoho předchozích Čikatilových obětí.

Sebevraždy homosexuálů

Vyšetřovatelé pracovali s teoriemi, podle kterých vraždil gang, který prodával orgány, satanistický kult či mentálně nemocný člověk. Začal hon na pedofily a homosexuály. Do září se k vraždám přiznalo několik mladíků, často přinucených k doznání brutálními výslechy plnými bití. V důsledku vyšetřování tři gayové spáchali sebevraždu. Rozsáhlé vyšetřování Čikatilova případu ovšem na druhou stranu pomohlo objasnit 95 nesouvisejících vražd a 245 znásilnění.

Forenzní vyšetřovatel Viktor Burakov, jeden z šéfů týmu hledajících řezníka z Rostova.

Forenzní vyšetřovatel Viktor Burakov, jeden z šéfů týmu hledajících řezníka z Rostova.

Přestože měla policie několik doznání, neustále se objevovala těla nových obětí. Od října 1983 do září 1984 zavraždil Čikatilo dalších 16 lidí, celkem už 31. „My jsme tou dobou objevili 23 těl. Některá z nich byly jen kostry, z jiných jsme mohli získat představu, jaká zranění vrah způsobuje,“ řekl Burakov televizi Biography Channel. „Bylo to pro nás strašné, mnoho obětí byly děti. A měly uřezané části těl.“

Až 13. září 1984 sklapla past. Detektiv v civilu zpozoroval na rostovském autobusovém nádraží muže, který se snažil lákat ženy. Po zadržení u něj našel tašku s nožem a provazem. Čikatilo také odpovídal popisu muže, který byl spatřen, jak odvádí desetiletého Dmitrije Ptašnikova zavražděného v březnu 1984. Detektivové ale zjistili, že zadržený je příkladným otcem rodiny a oddaným členem komunistické strany. Oni přitom hledali mladého zvrhlíka, který bude známý jako sexuální násilník a určitě bude mít už trestní záznam.

Vyšetřovatelé měli ze šesti různých vražd vzorky spermatu a slin, ze kterých určili, že vrah má krevní skupinu A. Když odebrali Čikatilovi krev, zjistili, že má skupinu AB. Po třech měsících ho propustili, jeho jméno však zůstalo v seznamu podezřelých, ten ovšem v tu dobu čítal neuvěřitelných 25 tisíc jmen.

Psychologický profil vraha

Hlavní prokurátor v době Čikatilova propuštění stanovil, že 23 vražd je zřejmě dílem stejného člověka. Veřejně se o tom ale nemluvilo, v Sovětském svazu přece sérioví vrazi neexistují, tvrdili vládnoucí soudruzi. Sériové vrahy má jen kapitalistická cizina, nejvíc pak samozřejmě USA.

Další z obětí - desetiletý Aleksej Chobotov.
Čikatilo u soudu.

Čikatilo dokázal nevraždit jen do 1. srpna 1985, kdy potkal na železniční stanici moskevského letiště Domodědovo osmnáctiletou Natálii Pochlistovou. V blízkém lesíku jí zasadil 38 ran, a pak ji uškrtil. Tou dobou už na případu „řezníka z Rostova“ pracovalo 18 prokurátorů a 29 detektivů. V okolí Rostova hlídali velká vlaková a autobusová nádraží vojáci, ta menší pak policisté v civilu.

Burakov požádal v listopadu o pomoc psychiatra Aleksandra Buchanovského. V sovětských dějinách se jednalo o první zapojení psychiatra do vyšetřování sériového vraha. Buchanovský prostudoval všechny případy a vypracoval 65stránkový psychologický profil vraha.

Psychiatr Aleksandr Buchanovský.

Psychiatr Aleksandr Buchanovský.

V posudku mimo jiné stálo, že vrahem je muž mezi 45 - 50 lety (Čikatilovi bylo v té době 49), který prožil bolestné a izolované dětství a který měl problémy s navazováním vztahů se ženami. Vrah měl mít podle psychiatra průměrnou inteligenci a zřejmě měl být ženatý a mít děti. V posudku dále stálo, že se jedná o sadistu, který trpí impotencí a uspokojení nachází jen v utrpení obětí. Nůž pro něj představuje jeho nefunkční penis, psal Buchanovský...

Roky plynuly a Čikatilo dál zabíjel, i když se jeho vražedná frekvence oproti šílenství z let 1983 a 1984 zpomalila.

Šestého listopadu 1990 zavraždil Čikatilo dvaadvacetiletou Světlanu Korostikovou v lese u železniční stanice Donleškoz nedaleko města Šachty. Když se vrátil na stanici, byl přistižen policistou v civilu, jak si myje boty a ruce. Na jeho kabátu byla tráva a hlína. Do lesa přitom lidé chodili jen na houby, Čikatilo však nebyl oblečen jako typický houbař, místo košíku měl nylonovou sportovní tašku.

Proto policista podezřelého zastavil a zapsal si jeho jméno, které později přidal do hlášení. Neměl žádný důvod ho zatýkat. Až později vyšlo najevo, že při prohlídce by policista našel v tašce uřezaná prsa oběti.

Obstoupili ho čtyři muži v civilu

Přesně o týden později bylo objeveno tělo Korostikové. Když detektivové prohlíželi hlášení ze stanice Donleškoz, okamžitě je „praštilo“ do očí Čikatilovo jméno. Jméno muže, o kterém se domnívali, že by mohl být vrahem už o šest let dříve. O den později, 14. listopadu, se na něj „přilepila“ sledovačka, která byla svědkem mnoha Čikatilových pokusů navázat kontakt s dětmi nebo mladými ženami.

Snímek z VHS ze zadržení Čikatila.

Snímek z VHS ze zadržení Čikatila.

Onoho 20. listopadu 1990 bylo podle vzpomínek kriminalistů hezkým dnem, panovalo příjemné počasí. Andrej Čikatilo vyšel ze svého bytu v rostovském Novočerkassku se skleněným džbánkem, jeho cílem byl stánek s pivem v nedalekém parku. S plným džbánkem se vydal na cestu domů, když jej najednou obstoupili čtyři muži v civilu. Téměř dvanáctileté řádění „Rostovského řezníka“ bylo definitivně u konce. Děsivý účet vraždícího učitele a nákupčího se uzavřel na čísle 56.

Čikatilo všechna obvinění popíral a tvrdil, že už jej jednou křivě obvinili ze stejné věci. Důkazy proti němu se však hromadily. Pořezaný prst, nalezený nůž a provazy...

Vyšetřovatelé chtěli od Čikatila doznání, výměnou za to mu chtěli namluvit, že bude uznán duševně nemocným a nebude mu hrozit vězení, ale jen léčebna. Přesto osm dní intenzivních výslechů k ničemu nevedlo.

Snímek z policejní VHS po zadržení Čikatila.

29. listopadu 1990 byl k výslechu přizván psychiatr Buchanovský. Čikatilovi citoval z profilu vraha, který vypracoval o pět let dříve. „Vysvětlil jsem mu, že nejsem jeho nepřítel, ale ani jeho obhájce. Nepoužíval jsem slova jako špatný a vinen. Mluvil jsem s ním jako doktor s pacientem,“ vysvětlil Buchanovský Biography Channelu.

Během několika hodin povídání s psychiatrem se Čikatilo rozplakal a začal se doznávat k vraždám. Při dalších výsleších se svěřil s mnoha otřesnými detaily vražd. Ubodal je 30 - 50 ranami, pak na obětích seděl a poslouchal, jak jim dotlouklo srdce. Bodal je do očí prý proto, že věřil staré pověře, že obraz vraha zůstane zachycen v očích oběti...

Třináctiletá Ljubov Birjuková, třetí Čikatilova oběť.

Třináctiletá Ljubov Birjuková, třetí Čikatilova oběť.

„Všiml jsem si dívky, bylo jí tak 12 nebo 13. Nesla v ruce tašku, tak jsem na ní počkal. Začali jsme se spolu bavit a šli směrem k lesu. Pak jsem ji zatáhl mezi stromy a ubodal,“ přiznal se ke třetí vraždě 13leté Ljubov Birjukové z roku 1982. Vyšetřovatele také zavedl k hrobům tří neobjevených obětí.

V soudní síni se snažil Čikatilo navodit dojem, že je blázen. V kleci se svlékal donaha, křičel, že je těhotný a kojí či zpíval sovětskou hymnu. Když popisoval, jak vařil orgány obětí, měli policisté co dělat, aby se dav příbuzných obětí nevrhl na klec (ve které byl po celou dobu procesu kvůli vlastní ochraně) a Čikatila nezlynčoval. Jindy ho jeden z příbuzných zasáhl těžkým kovovým předmětem.

Pochybení laboratoře?

„Křičeli na nás: vydejte nám ho a vrhali se na klec. Reakce příbuzných byla pochopitelná. Co byste dělali vy, kdyby vám zabil dítě?“ říkal Burakov.

Čikatilo byl odsouzen za 52 vražd a pět znásilnění k trestu smrti plus 86 letům navíc. Když to soudce oznámil, propukl v síni hlasitý potlesk. Prezident Boris Jelcin zamítl 4. ledna 1994 žádost o milost, 14. února strážní ve věznici v rostovském Novočerkassku odvedli Čikatila do zvláštní místnosti. Pak se ozvala rána z pistole přiložená k hlavě za pravým uchem.

Čikatilo ve vězení.

Ani soud ale neodpověděl uspokojivě na otázku, proč vražedné šílenství neskončilo už na podzim roku 1984, kdy Čikatila propustili na základě neshody krevní skupiny. Podle hlavní sovětské forenzní expertky prý u Čikatila objevili vzácnou vlastnost - krevní skupina jeho slin a spermatu byla odlišná od krevní skupiny v krvi. Mnoho expertů to spíš ale přisoudilo pochybení laboratoře. Dnes by Čikatila jednoznačně odhalila analýza DNA...

  • 37Diskuse


Vojtěch Gibiš

Autor

Vojtěch Gibišvojtech.gibis@lidovky.czČlánky


REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz