Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Plýtvání prostorem? Z tanečního sálu se stal oceněný dům

Design

  7:00
Lapidární forma bez výstupků a přístavků, stavba, která přirozeně zapadá do svého okolí, a přesto se v něm neztrácí. Chytře využitý prostor bývalého tanečního sálu. Tak by se dal charakterizovat rodinný dům z dílny architekta Pavla Míčka, který letos ocenila porota Grand Prix architektů. Právem.

Téměř symetrická jižní fasáda, která se otevírá dálkovým výhledům. foto: LIBOR STAVJANÍK, TOAST A PAVEL MÍČEK

V letošním jubilejním 20. ročníku Grand Prix architektů získala jednu z šesti hlavních cen velkorysá konverze bývalého tanečního sálu na rodinné bydlení. Stavba byla oprávněně přihlášena v kategorii rekonstrukcí, ale porota se rozhodla přeřadit ji do kategorie rodinných domů, protože z hlediska přístupu k individuálnímu bydlení jde o precedens. Přístup architekta Pavla Míčka může totiž v současné nejistotě panující v oblasti stavění ukazovat jednu z možných a důležitých cest: nezastavovat další prázdné pozemky na okrajích měst, ale hledat nové využití pro stávající objekty, které ve své původní funkci již dosloužily.

Parcela v centru malé obce, ze tří stran obklopená sousedními domy. Původní objekt tančírny s valbovou střechou. Přístup ze severu, malé vzdálenosti mezi podélnými fasádami a sousedy, klesání pozemku směrem k jihu a zvláště z druhého patra výhled na hladinu blízké přehradní nádrže Fryšták a na okolní zvlněné kopce. Co s tím?

Architekt Pavel Míček se rozhodl valbovou střechu původního objektu nahradit sedlovou, čímž zvětšil vnitřní objem stavby – především v patře, které profituje z již zmíněného výhledu. Zároveň byl zachován dojem velkorysého otevřeného prostoru uvnitř. Dosáhl toho především výraznou perforací nově vložené stropní desky s železobetonovými trámy. Do ní jsou provrtány otvory, které umožňují vnímat prostor na jeho celou výšku, od betonové podlahy v přízemí až po krov s odhalenými smrkovými krokvemi. Vnitřní dispozice jsou nesmírně čisté a elegantní.

Staré i nové v jednom celku

V této rubrice jsme už o dvou stavbách postavených podle návrhu Pavla Míčka psali (článku si můžete přečíst zde a zde): jednalo se o rodinný dům ve zlínské čtvrti Lazy a dům s šesti byty na Nivách, taktéž ve Zlíně. Přestože šlo o velmi kvalitní stavby, zdá se, že omezení již existující stavbou postavilo před architekta tentokrát větší výzvu. A on se s ní popasoval výborně. Zcela samozřejmě dokázal zkombinovat staré a nové do jednoho celku a pomocí několika základních rozhodnutí vytvořil pestrou škálu různorodých prostorů – malé, velké, vysoké, nízké, světlé, tmavé, uzavřené, otevřené. Dům doplnil o tři místa kontaktu s venkovním prostředím: ložnice na severovýchodní straně má své vlastní patio, obytná dvoupodlažní část disponuje dřevěnou palubou přímo na parcele z jižní strany a nejkrásnější prostor domu představuje lodžie v patře, krytá otevřeným krovem.

Ze tří stran introvert

Jedna z populárních definic architektury mluví o „umění plýtvat“ – a v tomto domě se skutečně plýtvá prostorem – s rozmyslem a nikoliv samoúčelně. Plýtvání se projevuje například minimálním počtem uzavřených pokojů. V celém domě najdeme v podstatě pouze dva – dvě ložnice, v každém patře jednu. Zbytek představuje jeden kontinuální prostor, který je ovšem dosti členitý a různorodý, takže si v něm najde místo vstupní hala, pracovna, knihovna, kuchyň, jídelna a pochopitelně hlavní obytná část na jižní straně domu.

Pocitově je vnitřek složen z jednotlivých, samostatných elementů. Tato strategie je podpořena například i skrytým umělým osvětlením krovu, které jej pomáhá ještě výrazněji odtrhnout od nosných obvodových zdí. Důležitou roli hraje krb s masivním komínovým tělesem, kolem něhož se obtáčí obytná část v obou patrech. Dům je ze tří stran jen minimálně prořezán okny, s výjimkou velkorysejšího prosklení mezi venkovním patiem a ložnicí. Ze severu má částečně zapuštěný vstup, který je doprovázen vertikálním oknem přisvětlujícím zádveří, a dvě malá okna v patře – do koupelny a do dvoupodlažního prostoru haly. Čtyři vertikální střílny doprovázejí chodbu, která klesá po třech schodech do hlavní obytné místnosti. Vše si vynahrazuje na jižní straně, kde se plně otvírá slunečním paprskům, zahradě i dálkovým výhledům. Velmi mu sluší až archetypální symetrie. V přízemí naprostá, v patře částečná. Jedna polovina je prosklená od podlahy po krov, druhá úplně otevřená.

Detaily a materiály

Za pozornost stojí kombinace starších a nových materiálů. Tedy především původního neomítaného zdiva a nově vložených betonových a dřevěných konstrukcí. Dnes je od sebe odlišíte snadno, ale za pár let už to bude těžší a budova ještě získá na celistvosti. Materiálová koláž je viditelná především zevnitř, zvenku je budova zahalena v elegantní šedý kabát z omítky a titan-zinkového plechu střechy s minimálním přesahem.

FAKTA

Autor: Pavel Míček, Pavel Míček Architects www.pavelmicek.com Projekt: 2010–11 Realizace: 2011–12 Plocha pozemku: 1167 metrů čtverečních Zastavěná plocha: 169 metrů čtverečních Užitná plocha: 224 metrů čtverečních

Autor věnoval detailní pozornost i úpravám pozemku, včetně zábradlí, venkovních schodů nebo umístění popelnic. Již v předchozích realizacích pro individuální rodinné bydlení vyjádřil Pavel Míček zájem o vnitřní prostorovou bohatost a různorodost spolu s důslednou péčí o širokou škálu přirozeného osvětlení. Tentokráte se mu ale podařilo obojího dosáhnout uvnitř lapidární formy, bez jakýchkoli výstupků a přístavků. Jde o stavbu, která měřítkem, tvarově, hmotově a samozřejmě i umístěním do svého okolí přirozeně zapadá, ale přesto se v něm neztrácí a díky péči o detail, vhodně zvoleným materiálům se schopností stárnout a velkoryse rozmístěným okenním otvorům se z něj zároveň výrazně vymyká. Taková kombinace kontextuálnosti a akontextuálnosti se v českém prostředí stále ještě vidí málokdy.

Autoři: