Ve městě, které se nyní nachází na frontové linii mezi ukrajinskými ozbrojenými silami a proruskými separatisty, žilo před konfliktem 26 tisíc lidí. Dnes jich tady zůstala sotva polovina. Odešli všichni, kdo mohli. V bytech se netopí, dlouho netekla voda vůbec, nyní ji v jedné části pouštějí dvě hodiny ráno, v jiné dvě hodiny večer.
Děbalcevo - v půli cesty mezi Doněckem a Luhanskem, pod každodenní palbou.
Kdo by tu zůstal?
„A kdo by tu zůstal?“ diví se místostarostka mé otázce, proč také neodešla do bezpečí. Přiznává, že na město střílejí každý den. Místo skla si nalepili na radnici do oken igelity a úřadují dál. Naopak soudy neúřadují vůbec. Nefunguje daňová správa, utekla většina podnikatelů, zavřené jsou banky. „Zato před pár dny zase vyrazili do terénu pošťáci,“ usmívá se šťastně Taťána Ogdanská.
Místní lidé nemají rádi, když se jich někdo ptá, zda lepší byli separatisté, nebo ukrajinští vojáci. Pod hlavní automatu je dost těžké být upřímný. Navíc se tady obě strany už několikrát vystřídaly a nikdo nemá záruku, že místo žlutomodrých přijdou zase černomodro-červení z tzv. Doněcké lidové republiky.
Opilí vojáci a psi
REPORTÁŽ Z MĚSTA KRASNYJ LIMAN:Čekali, že Rusko poskytne Donbasu výraznější pomoc a rychle ho k sobě připojí, jako to učinilo s Krymem. „Dávají bláznům do rukou rakety a posílají jim ruské tanky, to tu nepotřebujeme,“ zlobí se důchodce Roman Vasiljevič, bývalý hlavní inženýr metalurgického závodu. „A když nás tedy Moskva nechce, ať nás nechá být. My si to už urovnáme sami.“ |
Taťána Nikolajevna nechválí ani jedny, ani druhé. Komunikuje ale zásadně s Kyjevem jako se zákonným představitelem ukrajinské moci. Kromě všech fatálních problémů s vodou, elektřinou, hladovými staříky a pohybující se frontovou linií si stěžuje na dvě nepříjemné věci: „Opilí vojáci a psi,“ konstatuje.
Ukrajinské ozbrojené síly složené z velké části z dobrovolníků neoplývají žádnou extrémní disciplínou. „Dost pijí alkohol, pak střílejí do vzduchu, lidé se strašně bojí. No a pak ti psi. Prosili jsme i vojáky, aby nás jich zbavili. Ale oni nám řekli, že po psech nestřílejí.“
Všude na území, odkud prchají tisíce lidí, zůstávají domácí zvířata v naprosto bezprizorním stavu. Lidé si někdy nestačí vzít ani teplý kabát, natož psa, kočku či dobytek. „Krávy jsme nějak zpacifikovali, ale se psy si nevíme rady. Musíme je nějak hubit, ale je na to zákon.“
Obrovský problém Děbalceva - opuštěná zdivočelá zvířata.
Obrovský problém Děbalceva - opuštěná zdivočelá zvířata.
Útěk z fronty. Lidé z Děbalceva pomalu odjíždějí, ve městě na hranici frontové...
Prázdná silnice z Děbalceva na Slavjansk. Jezdí po ní hlavně vojenská technika....
Místostarostka se snaží i za válečné situace, kdy pro mnohé přestávají platit všechna pravidla, dodržovat legislativu. Že jí tady na starosti zbylo v celém okrese zhruba 15 tisíc důchodců, kteří už tři měsíce neviděli penzi, přechází delikátním mlčením.
Týdny ve sklepích
Ve čtvrti Okťabrskoje v Děbalcevu sedí lidé už týdny ve sklepích. Většina z nich jsou staří a nemocní. V těchto dnech se k nim nedá dostat kvůli neustálé dělostřelbě separatistů.
PSALI JSME: |
Během středy a čtvrtka zemřelo na frontové linii sedm ukrajinských vojáků. Velitelé na kontrolních stanovištích tvrdí, že jich ve dnech příštích ještě přibude. Prý to je patrné z pohybu techniky na straně doněckých a luhanských separatistů. Údajně z Ruska přijíždějí posily včetně tanků, ostatně i z ukrajinské strany se k linii fronty stahují vojska.
Děbalcevo se nemá na co těšit. Leží v klínu, který se hluboko zařezává do území kontrolovaného separatisty. Ve svodkách ukrajinského ministerstva vnitra se objevuje jako centrum bojů často. Je strategicky položené, představuje důležitý železniční uzel. „Stříleli tady před 40 minutami,“ oznamuje nám usměvavá paní na děbalcevském sídlišti, které se dílem hroutí stářím a nedostatkem péče v dobách míru, dílem je jednou z obětí ostřelování.
    |
Škola jednou týdně
Podle posledních zpráv velení antiteroristické operace se ve čtvrtek bojovalo u obcí Slavnoje, Majorskoje, Horlivka, Maloorlovka, Sanžarovka a právě Děbalcevo.
I proto ve městě škola funguje zvláštním způsobem. Budova zatím stojí, a tak se učitelé, kteří ještě město neopustili, jednou za týden sejdou s dětmi a zadají jim hromadu domácích úkolů. A dohodnou se, že když se nebude moc střílet, sejdou se opět. Každým týdnem je méně jak žáků, tak i pedagogů.
