Osmatřicetiletý David Peter otevírá dveře rabinátu v Maiselově ulici v Praze. Stoupáme po schodišti krásného historického domu nedaleko Staronové synagogy. „Krásný dům, ale málo lidí,“ povzdechne si. – „Myslíte, málo oveček?“ K židovské víře se dnes v Česku hlásí asi 400 lidí. – „Oveček? Lidi přece nejsou ovce,“ směje se vrchní pražský rabín, který v srpnu nahradil ve funkci Karola Sidona.
LN: Vaše rodiče prý někdo za komunismu udal, že rozsvěceli svíčky o šabatu. Je to pravda?
Ano, maminku. V práci v Zemědělských novinách. Moji rodiče ale dělali všechno proto, abychom perzekuci nepocítili. Maminčin tatínek byl totiž v padesátých letech ve vězení. Rodiče nás proto chtěli chránit. Vše bylo jaksi zakryto.
LN: Takže jste ani neslavili židovské svátky?
Tradiční pražský Žid chodil do synagogy dvakrát, na Roš hašana a na Jom kipur. A také na židovský hřbitov.
LN: Vystudoval jste nejprve tanec, jak se to stalo?
V židovském světě je nejdůležitější máma. Já to říkám i své ženě, nejprve je maminka a pak je teprve ona. Vždycky jí říkám: „Nesmíš z toho být smutná, za chvilku to náš syn bude mít taky tak. První číslo bude tvoje, ne moje.“ Vztah mezi dítětem a matkou je v židovském světě velmi silný. Rodiče se rozhodli, že nás – mě a bratra – nechají všeobecně umělecky vzdělávat. Dělal jsem malířství, zpěv, tanec. Maminka mě poslala na taneční školu. Rodiče řekli, tak jsem šel.
David Peter, vrchní pražský rabín
LN: Proč jste se vydal do Izraele studovat na rabína?
Maminka tehdy udeřila, že se musím rozhodnout: buď univerzita, nebo náboženská škola. Mě zajímala filozofie, psychologie, historie. Abych neměl problémy s vojenskou službou, nastoupil jsem do židovské obce na civilku. To, co jsem dělal jako civilkář, dělám vlastně dnes jako rabín. Navštěvoval jsem staré lidi, trpící. Myl jsem podlahy, no to už teď nedělám… Maminka byla tehdy na mateřské, tatínek byl nemocný, byl jsem takový živitel rodiny. Devadesátá léta nebyla moc příjemná. Postupně jsem si ale na letenku našetřil a v dubnu 1998 jsem konečně odletěl.
LN: Židovská obec vydala zprávu o vzrůstajícím antisemitismu. Ta vlna se zvedá od roku 2011. Proč se to děje?
To vydala bezpečnostní složka židovské obce. Já s ním kupodivu konfrontován nejsem. Možná někdo řekne mým sourozencům v metru: „Hele židák…“ To je antisemitismus, který je v lidech po několik staletí. To, že je tu nějaký nepřítel, někdo na koho si můžeme plivnout, to lidská společnost potřebuje. Aby sama sebe identifikovala. Že to je špatně, říkal už Masaryk. Lidé ale fungují v určitých stereotypech. Jdete po ulici a slyšíte: „Hele, půjč mi, nebuď žiďák.“ Horší je, že místní židé přebírají pohled na sebe očima těchto lidí. Přitom židovství nemá nic společného s nepomocí, naopak přineslo světu charitativní činnost. Židovství říká: „Jsi Žid, tak musíš pomáhat druhým.“ Spousta židovských organizací, i jednotlivců podporuje světovou medicínu, univerzity. Dávají velký, velký peníze.
LN: Co je ale tím impulsem pro antisemitismus teď?
Holokaustem se lidé přehltili, mládež nemá zájem slyšet, co se stalo. Raději se podívají na válečné filmy o tom jak sovětská armáda zabíjela Němce… Kolik filmů se dnes dělá s tematikou 2. světové války! Přitom od té doby se stala řada událostí, hrůzostrašných válek – v Koreji, pokusy na lidech, ale o tom se nemluví. Stát Izrael vznikl, protože Evropa měla špatné svědomí, že Židům nepomohla. No a nyní muslimští představitelé, ale nevím vlastně jestli to s islámem má něco společného, umějí narafičit dobré záběry. Naranžují kečup, přivedou reportéry: „Jaká hrůza! Izraelská armáda zase zabila civilní obyvatelstvo!“ Pak se ti figuranti provětrají a už zase přichází nová skupina reportérů… Potom vycházejí články, jak izraelská armáda ničí a zabíjí ty chudáky. Nikdo se moc neptá, zda do toho domu, který vybouchl, volala předem izraelská armáda, ať jej vyklidí, že za hodinu bude bombardovaný. Ale pánové z Hamasu zamkli dveře a to už reportér nevidí, nebo nechce vidět. Pak svět volá: „Podívejte se na ty Židy, na ten apartheid!“ Už je nezajímá, odkud se bere humanitární pomoc, že izraelský daňový poplatník musí zaplatit palestinské výlohy. O tom se nemluví. Prodává se to, co lidé chtějí slyšet, Židé přece nejsou v pořádku, že ano?
Celý rozhovor s vrchním pražským rabínem Davidem Peterem si přečtěte v magazínu Pátek Lidových novin.
V magazínu také najdete:Rozhovor s bývalý šéfem českých pirátů Ivan Bartošem. Reportáž Petry Procházkové z šestnáctidenní cesty podél ukrajinských hranic. |
