Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Wannieck Gallery: Malba místo strojů

Design

  7:00
BRNO - Některé prostory mají tu sílu, že když do nich vstoupíte, máte pocit, že jste přeneseni na zcela jiné místo, do úplně jiného města. Brněnská Wannieck Gallery je přesně tento případ. Její vnitřní prostor i vnější předprostor je ovládán jeřábovou dráhou schopnou přemisťovat mnohatunové náklady. Po citlivém zásahu architektonického studia DRNH tu dnes ale najdete skvěle nainstalovaná výstavy malby posledních dvaceti třiceti let.

Cihlová fasáda byla citlivě restaurována, předprostoru dominuje fragment jeřábové dráhy. foto: Libor Teplý

FAKTA

Autor: DRNH architektonická kancelář: Antonín Novák, Petr Valenta, Karel Spáčil, Zuzana Morávková www.drnh.cz

Investor: Jižní centrum Brno (akciová společnost města)

Provozovatel:

Mediagate, s. r. o.

www.wannieckgallery.cz

Projekt: 2002–2004

Realizace: 2004–2005

Náklady: 100 milionů Kč (rekonstrukce strojírny)

Mezi architekty existuje oblíbené klišé: údajně jsou pouze dva způsoby, jak navrhnout galerii moderního umění. První možnost je dům, který je sám o sobě uměleckým artefaktem. Proto přitahuje pozornost, a je tak velkou konkurencí uměleckým dílům, jejichž vystavování se musí domu přizpůsobit. To je případ Guggenheimova muzea, a to jak toho v New Yorku od Franka Lloyda Wrighta, tak v Bilbau od Franka Gehryho.

Druhou variantu představuje tzv. bílá kostka – neutrální, univerzální kontejner, který je takřka neviditelný, a vaše pozornost se tak může soustředit na to podstatné, na vystavovaný obsah, na umění, jehož různým instalacím neklade objekt galerie žádné překážky.

Skvělá americká architektka Elizabeth Dillerová však správně tvrdí, že ta nejzajímavější a nejadekvátnější řešení se nachází někde mezi těmito dvěma extrémy. Tedy prostor obsahující řadu viditelných detailů, různorodých materiálů a vrstev, trochu složitý, ale rozhodně svou výrazností nepřebíjející hodnotu prezentovaných artefaktů. Toto řešení architekti často volí v případě, kdy mají na galerii přestavět průmyslový areál nebo objekt, který byl původně určen k jinému užívání.

Úspěšné transformace tohoto druhu se povedly i u nás, připomeňme například centrum současného umění DOX (původně holešovickou továrnu), Galerii Benedikta Rejta v Lounech (bývalý pivovar) nebo pražské Museum Kampa Jana a Medy Mládkových (Sovovy mlýny). Ve světě slouží za nejreprezentativnější příklad přeměna bývalé tepelné elektrárny v jednu z nejnavštěvovanějších galerií: Tate Modern v Londýně.

Tyto objekty totiž mají nezaměnitelnou, takřka spirituální atmosféru. Podvědomě cítíte, že se v nich odehrávalo něco mimořádného, že obsahovaly věci gigantických rozměrů. Nejpůsobivějším prostorem Tate Modern je bývalá turbínová hala. U brněnské Wannieck Gallery je jak její vnitřní prostor, tak vnější předprostor ovládán jeřábovou dráhou schopnou přemisťovat mnohatunové náklady.

Horní lávka funguje jako samostatný galerijní prostor.

Když téměř nic je akorát

K novým zásahům do původní stavby lze přistoupit dvěma způsoby. Buď tzv. analyticky, kdy je nová vrstva zcela jasně tvarově, materiálově a často i barevně odlišena od původní struktury, nebo synteticky, kdy v zásadě nerozpoznáte, která vrstva je nová a která původní. Architekti z DRNH v případě Wannieck Gallery zvolili první z přístupů.

A bylo to správné rozhodnutí hned ze dvou důvodů. Množství jejich nově vytvořených zásahů bylo relativně malé: dvě schodiště, která nezapírají poučení z Tate Modern, výtah, obchod s kavárnou, šatna, zázemí a vložené kanceláře. Navíc původní charakter bývalé strojírny byl natolik silný, že přestavovat ho a opravdu měnit v něco zcela jiného by byla marná snaha. Plán architektů lze popsat jednoduše: pokusit se vyčistit prostory, které byly v katastrofálním stavu, a zbavit je mnoha přístaveb a dodatečně dotvořených složitostí, ovšem během této očistné kúry nepřijít o původní atmosféru, která přímo sálá z fotografií stavby před rekonstrukcí.

Jednoduché nové se dobře snoubí se složitým starým.

Popisuje se to snadno, ale realizace byla náročná. Co ještě můžete odstranit, aniž by se to projevilo na atmosféře vnitřku, a co již nikoliv? Autoři správně vsadili na materiály asociované s průmyslovou výrobou: betonové podlahy, obnovený strop s lávkou z neohoblovaného dřeva (které je ale měkčí, než architekti požadovali, chůze po něm je tak skoro adrenalinový zážitek), velkorozměrová drátoskla vsazená do ocelových rámů, ocelovo-skleněná kavárna, neomítnuté cementovotřískové desky technického zázemí. Bývalému industriálnímu vzezření napomáhají nezakryté technické instalace pod střechou, betonový kubus výtahové šachty, masivní tělesa schodišť, jejichž zábradlí je opláštěno černě natřenými plechy.

Přesto se nemohu zbavit dojmu, že atmosféry z doby před rekonstrukcí ubylo více, než by bylo nutné. Důvody jsou nasnadě: dům je památkově chráněný a galerie současného umění má rovněž jiné potřeby než původní strojírna. Skloubit tyto požadavky si samozřejmě vyžádalo řadu kompromisů, které se ale ve výsledku projevily oslabením původní syrovosti industriálních prostorů.

Sám v galerii

Wannieck Gallery se zaměřuje na prezentování malby posledních dvaceti třiceti let. Její umělecký ředitel Richard Adam, jehož vynikající sbírka představuje základ pořádaných výstav, si vyžádal maximální flexibilitu dispozice. Proto jsou všechny panely používané při instalaci artefaktů pojízdné. Každá výstava tak může být nainstalována jiným způsobem. V případě pořádání společenských akcí (které dnes tvoří naprosto nezastupitelnou část financování každé galerie) pak mohou být obrazy odvezeny do zázemí. Celý prostor se snadno přizpůsobí tomuto účelu a vypadá přesně tak jako na fotografiích pořízených krátce po dokončení stavby, které ilustrují tento článek.

Převážnou většinu rozsáhlého areálu původní továrny Friedricha Waniecka, lidově zvané Vaňkovka, dnes využívá Galerie Vaňkovka, největší brněnské nákupní centrum v jádru města. Strategická poloha mezi autobusovým a vlakovým nádražím přitahuje do těchto míst denně desítky tisíc obyvatel Brna. Cestu z nákupní galerie do galerie moderního umění si jich ale mnoho nenajde. Wannieck Gallery jsem navštívil několikrát a nikdy se mi nestalo, že by nás uvnitř bylo více než pět (dvakrát jsem se po galerii procházel zcela sám).

Je to zvláštní zážitek a člověk přemýšlí, proč je tomu tak. Architektura jak původního objektu, tak jeho rekonstrukce je vynikající. Výhrady nelze mít ani k úrovni vystavovaných děl nebo k výši vstupného. Na vině jsme tak bohužel my a naše domácí představy o tom, co je důležité a podstatné. Zatímco londýnská Tate Modern se potýká s problémem, kterému se říká oběť vlastního úspěchu – turistů proudících dovnitř je tolik, že takřka nemáte naději si prohlídnout jednotlivá vystavovaná díla –, Wannieck Gallery je na tom obráceně.

Alespoň pro někoho to ale je dobrá zpráva: pro opravdové milovníky umění z Brna. Mají možnost navštěvovat výborné, skvěle nainstalované výstavy v nádherném prostředí v úplném centru města (a tedy výborně dopravně dostupném), aniž by je u toho kdokoliv rušil.

Autor:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!