V Paříži není místo k bydlení už aspoň čtyřicet let. Pokud podlehnete touze ve městě lásky žít, překvapí vás, že byty ve "snesitelné" cenové hladině, tedy v rozmezí od 800 do 1000 eur za měsíc, se nejčastěji rozkládají na ploše od 11 do 25 metrů čtverečních. A věřte, že těch pětadvacet je už vážně velký luxus.
V posledních dvaceti letech se totiž začaly stavět byty i v bývalých pokojích pro služebnictvo. Pokud jste duše romantická, jistě vám romantických bude připadat i zmíněných 11 metrů, na které běžný Francouz dokáže namačkat ložnici, obývací pokoj, pracovní, kuchyňský i sprchový kout, a ještě být spokojený v sedmém patře, pochopitelně bez výtahu.
Pokud byste ale hledali obdobu vinohradského činžáku, tedy více než stometrového bytu se čtyřapůlmetrovým stropem, počítejte s částkami od 1600 eur na měsíc. Pro většinu Pařížanů je tak touha po vlastním pohodlném bydlení jen divoký sen, odehrávající se v kulisách velmi odlišných od českých.
Bydlení na dvoře
A rozdílný je i způsob, jak Francouzi zabydlují okolí domů, zejména vnitrobloky. Zatímco my do nich nejčastěji umísťujeme popelnice nebo v nich parkujeme auta, Francouzi, a Pařížané zejména, v nich buď tvoří složité obrazce a labyrinty z živých plotů, nebo tu staví dětská hřiště (což asi není pro všechny obyvatele úplně komfortní).
Často si v nich vytvářejí malé soukromé parčíky, do nichž mají přístup jen obyvatelé domů, které prostor obklopují. V minulém roce ovšem dostala Paříž skvělou inspiraci, jak své vnitrobloky využít účelněji: bytový projekt Lost In Paris od architektonického ateliéru R&Sie.
Pro mladou rodinu, která několik let zoufale a marně sháněla v širším centru města bydlení, jež by aspoň trochu vyhovovalo třem lidem, navrhla novostavbu právě ve vnitrobloku.
Protože je bytový objekt umístěn mírně stranou a celý porostlý rostlinami, neruší a návštěvník, který neví, že za tím "kapradím" má hledat tři plus jedna, na první a často ani na druhý pohled nerozezná, co že to tu vlastně stojí – v ideálním případě vidí zkrátka jen divokou rostlinnou dekoraci.
Dobře skryté řešení
Přesně tak to zamýšleli architekti François Roche, Stéphanie Lavauxová a Jean Navarro, kteří pro dům navrhli coby jeho stabilní součást i důmyslný hydroponický systém. Ten tvoří 1200 kapradin dryopteris filix-mas, jejichž přirozeným prostředím jsou vyšší polohy a jsou dostatečně odolné vůči chladnějšímu počasí.
Pohodlně tak přežijí i zimy pařížské – průměrné zimní teploty tu obvykle neklesají pod 5 °C. Kapradí vybrali architekti také proto, že je celoročně zelené, navíc na rozdíl od například břečťanu roste v širší i hustší vrstvě, což ve výsledku přináší mnohem dokonalejší izolační vlastnosti.
Součástí zelené vrstvy jsou i skleněné baňky. Ty nejsou jen pouhou ozdobou rytmicky rozdělující velkou zelenou plochu, ale tím, že zadržují vysráženou vodu stejně jako vodu dešťovou, fungují jako zvlhčovače kapradí. Tři stovky skleněných ozdob vyrobil na zakázku španělský sklář Pedro Veloso ve spolupráci s francouzskou designérkou Vanessou Mitraniovou.
Ačkoli se jedná o projekt zcela neobvyklý, pod hydroponickou izolací se skrývá vlastně nikterak překvapivý dům. Výjimečný je na pařížské poměry snad jen rozlohou. Rozkládá se na zastavěné ploše 130 metrů čtverečních a je rozdělen do tří ložnic a obytného prostoru s kuchyňským koutem.
Tvoří jej celobetonová konstrukce, beton je ve své pohledové formě použit i v interiérech. Strohý nádech, který beton tvoří v kombinaci s minimalistickým zařízením interiéru, ovšem výtečně komunikuje s venkovní "džunglí".
Lost in Žižkov?
Lost in Paris je skvělý nápad, který je navíc skvěle a nápaditě provedený. A určitě by mohl posloužit jako inspirace, a to nejen pro Prahu. Je velmi pravděpodobné, že myslitelné obdoby typu Lost in Žižkov nebo Lost in Letná by si našly své fanoušky prakticky okamžitě. Takže: kdo se do podobného projektu pustí jako první?
