Porotkyně a porotci letošního ročníku se představili ještě před oficiálním zahájením přehlídky na včerejší odpolední tiskové konferenci. Porotu vede australská herečka a producentka Cate Blanchettová, držitelka dvou Oscarů a také rytířka francouzského Řádu umění a literatury. Herečky jsou v porotě celkem tři, vedle Blanchettové ještě americká hvězda Kristen Stewartová a její francouzská kolegyně Léa Seydouxová. Z mužů se do poroty probojoval tchajwanský herec Chang Chen, známý například z filmu Anga Leeho Tygr a drak z roku 2000.
Scenáristy a režiséry v porotě reprezentují Američanka Ava DuVernayová, Kanaďan Denis Villeneuve, Rus Andrej Zvjagincev a Francouz Robert Guédiguian. Pohled z jiné umělecké sféry by měla porotě dodat Khadja Ninová, písničkářka a skladatelka původem z Burundi, která už ovšem žije a tvoří především v Evropě. S filmem ji pojí třeba i skutečnost, že video k její písni Mama režírovala Jeanne Moreauová.
V éře podmračeného sledování vhodné demografické reprezentace ve filmovém průmyslu se pořadatelům festivalu v Cannes podařilo porotu poskládat poměrně bezpečně. Tvoří ji pět žen a čtyři muži, zastoupeno je sedm národností a pět kontinentů. Jediné nařčení, které by snad porotě mohlo hrozit, je z věkové diskriminace: jediným jejím členem starším šedesáti let je francouzský režisér Robert Guédiguian. I díky osmadvacetileté Kristen Stewartové a jen o málo starší Lée Seydouxové působí porota hodně mladistvým dojmem av takovém duchu se očekává i její rozhodování.
Samotná hlavní soutěž nabízí zřetelně širší věkové rozpětí svých tvůrců. Zasáhne do ní totiž i sedmaosmdesátiletý veterán Jean-Luc Godard se svým novým filmem Le livre d’images.
Z Ameriky se do hlavní soutěže dostal snímek další velké (a podobně nepokojné) postavy světové kinematografie, Spikea Leeho. Obsah jeho nového filmu je shrnut v jeho názvu – BlacKKKlansman by měl vyprávět o černochovi, který se vloudil do rasistické organizace Ku-klux-klan. Jinak je ovšem zastoupení americké kinematografie poměrně skrovné, i když snímek Under the Silver Lake třiačtyřicetiletého filmaře Davida Roberta Mitchella tu patří k nejočekávanějším. Na rozdíl od loňska chybí v Cannes produkce Netflixu – což je pro jedny úlevný návrat k tradičnímu chápání filmu, pro jiné ustrašené strkání hlavy do písku před nevyhnutelným vývojem.
Celkově je nicméně výběr v hlavní soutěži poměrně pestrý a šanci dostali jak tradiční účastníci festivalu, tak nově příchozí. Festival v Cannes se hrdě hlásí k tomu, že jde o festival francouzský: z jedenadvaceti snímků je jich z Francie celkem pět. Dvěma filmy jsou zastoupeny Itálie či Japonsko. Přehlídka v hlavní soutěži nabízí i filmy dvou íránských režisérů, pouze v jednom případě ovšem jde o íránskou produkci, a to ještě ne státem posvěcenou. Tvůrce zahajovacího filmu Asghar Farhadí natočil svůj psychologický thriller Všichni to vědí v Evropě a jeho krajan Džafar Panahí svůj snímek Three Faces sice v Íránu, ale tamnímu režimu navzdory. Renomovaný filmař je od roku 2010 postihován všemožnými restrikcemi, a proto se osobně nezúčastní ani letošního festivalu a jeho film bude prezentován bez něj.
To platí také o ruském režisérovi Kirillu Serebrennikovi, jehož film Léto přijede doprovodit jen štáb a herci. Serebrennikov je v domácím vězení kvůli nařčení z údajné zpronevěry státních dotací pro jeho studio.
Festivalová porota vynese svůj verdikt během závěrečného ceremoniálu v sobotu 19. května.