Lidovky.cz: Kdy a jakým způsobem vás zpráva o vyznamenání zastihla?
Jestli vyznamenání skutečně dostanu, se uvidí v pondělí. Já to momentálně nemůžu potvrdit ani vyvrátit.
VIDEO: Jednou by chtěl přeletět na motorce Vltavu. Jaké to je skočit salto vzad s mistrem světa? |
Lidovky.cz: Podle informací LN ale mezi 43 lidmi, které prezident Miloš Zeman ocení, figurujete.
Kdyby to přišlo, tak si ho velice rád půjdu vyzvednout a budu na to hrdý. V tuto chvíli to ale potvrdit nemohu.
Lidovky.cz: Bavme se tedy ve spekulativní rovině. Kdyby se tak stalo, co by to pro vás znamenalo?
Vnímal bych to tak, že ve svém životě dělám něco dobře a všimli si toho i státníci. Když jsem reprezentoval Českou republiku všude po světě, ať už na závodech mistrovství světa, nebo na amerických X Games (prestižní akce nazývaná olympiádou extrémních sportů – pozn. red.), vždy jsem měl na srdci nebo na rameně českou vlajku. Zároveň by to byl úspěch nejen pro mě, ale i samotný sport, neboť bych byl patrně první freestyle motokrosař na světě, který by dostal státní ocenění.
  |
Libor Podmol (35)Narodil se v Ostravě, odmala žije ve Znosimi u Vlašimi. Od 10 let se věnoval klasickému motokrosu, v 19 přešel k freestyle motokrosu. V roce 2010 se stal mistrem světa. V letech 2006, 2007, 2008, 2012, 2013, 2017 byl vicemistrem a z let 2009, 2014 a 2018 má bronzovou medaili. Jako první neamerický jezdec vyhrál v roce 2013 disciplínu step up na olympiádě extrémních sportů X-Games, prvenství zopakoval v roce 2016, loni byl stříbrný. Je autor triku zvaného surferflip. Jde o salto vzad, back flip, které závodník nezačíná v sedle, nýbrž ve stoje na sedle. Na jaře si při závodech v německém Mnichově přivodil zlomeninu obou nohou, kosti mu lékaři zpevnili 39 šrouby. O svém ježdění napsal dvě knihy Deník Libora Podmola 1 a 2. Nyní připravuje třetí díl. Jeho otec, Libor Podmol starší, byl úspěšný závodník endura. Tragicky zahynul při autonehodě. Libor Podmol má ženu Lenku, syna Joshe a dceru Lilien. |
Lidovky.cz: Napadlo vás někdy po všech úspěších, že by tento moment jednou mohl přijít?
Vždy se zaměřuju na cíle, na které mohu sám dosáhnout, na které mám vliv. Tohle by byla sladká odměna, kterou ovlivnit příliš nemohu. Myslím, že by to bylo i dílem osudu. To, že jsem si letos na jaře přelámal nohy, byl výborný marketingový tah. Hodně se o mně psalo. Já se zároveň snažil tvořit dobro, motivovat lidi, že i když se ošklivě zraní, musejí si uvědomit, kde se stala chyba, přijmout ji a pokračovat na cestě dál. Tímto by se to mohlo vrátit.
Lidovky.cz: Tedy byste to vnímal jako satisfakci za jarní pád, během něhož jste si zlomil obě nohy?
Nejen za jarní pád, ale za celou kariéru. Patnáct let jezdím po světě, snažím se reprezentovat naši zemi, ale v životě jsem od žádné státní složky víceméně nedostal ani korunu. Tak aspoň bych dostal tu placku.
Lidovky.cz: Tušíte, kdo byvás na vyznamenání mohl navrhnout?
Možná sám prezident? Ještě když Miloš Zeman nebyl ve funkci, zúčastnil se v roce 2012 premiéry našeho filmu Tomorrow Will Be Better (Zítra bude líp). Možná díky tomu mě má víc v povědomí.
Lidovky.cz: Tehdy jste se poznali?
My se poznali ještě dřív, díky Marku Rejmanovi, organizátoru FMX Gladiator Games. Poté, co jsme se na přelomu let 2011 a 2012 vrátili z USA a dokončovali náš film, šli jsme do České televize. Tou dobou tam byl i Miloš Zeman. Náhodou jsme měli oba hodinku volna a sešli jsme se u jednoho stolu ještě s producentem filmu Martinem Přívrackým. Seděli jsme u vína a trochu jsme se picli. Pak jsme pana prezidenta pozvali na premiéru našeho filmu. Přišel, koukal se hodinu a půl na celý film o freestyle motokrosu a tím se mu patrně motorky ukotvily v hlavě.
Lidovky.cz: O čem jste se spolu bavili?
Pamatuju, že vždy vytáhl životní moudro, kterému jsme se zasmáli. Já se mu naopak snažil vysvětlit své emoce, které zažívám při ježdění. Nevím, jestli vždycky rozuměl, co jsem mu vysvětloval, ale vypadal, že ho velice zajímá myšlení mladých lidí, a snažil se nasávat, jak žijí. Já byl tehdy jedním z nich.
Libor Podmol během takzvaného voltu. Jednoho z nejtěžších triků ve freestyle motokrosu.
Lidovky.cz: Kdy jste se setkali naposledy?
Přibližně před třemi lety, kdy jsem byl coby sportovec Středočeského kraje pozvaný na nějakou oslavu na zámek, kde byl i prezident. Předal jsem mu tehdy svou knihu. Byl jsem z toho nervózní, všichni tam byli ve formálním oblečení, v kravatách. A já tam byl celou dobu v kšiltovce. Ale to právě na vyžádání prezidenta. Přišel za mnou jeden z jeho spolupracovníků a řekl mi: Pane Podmol, nechte si tu kšiltovku. Pan prezident vás takhle zná.
Lidovky.cz: Tudíž byste si s kšiltovkou, neodmyslitelnou součástí vaší image, troufl dorazit i pro „metál“ na Pražský hrad?
Vyzkoušel bych to. Schválně, co by na to lidé říkali. Je pravda, že mě takto všichni znají, je to má součást jako u některých herců třeba klobouky. Ale na Hradě jsou u této příležitosti určitě striktní pravidla. Přeci jen je to významnější událost než setkání s lidmi, kteří něco dokázali v kraji.
Lidovky.cz: Řada nejen sportovců dala v uplynulých letech najevo svůj negativní postoj k Miloši Zemanovi s tím, že od něj by ocenění nepřijali. Vy byste s něčím takovým problém neměl?
Jsem názoru, že sport a politika dohromady nepatří. Když jsem byl na zmíněné oslavě kraje, vyfotil jsem se s prezidentem a dal si to na sociální sítě. Pak jsem nevěřil, kolik nenávisti to mezi lidmi dokáže vyvolat. Chodily mi e maily o délce jedné A4 s tím, jak jsem zklamal. Čím? Že mě pozvali z kraje za to, že jsem něco dokázal, abych šel na večeři s prezidentem své země? Já na tom nevidím nic špatného.
Vím, jak je Miloš Zeman populární, ale do toho, jak funguje politicky, vůbec nezabředám. Znám ho jako cool týpka, když ještě nebyl prezident. Spekulovali jsme spolu o životě a jeho myšlenky byly vždy chytré. Nejsem žádný jeho fanda, ani jeho politického myšlení, ani neznám jeho velké politické přešlapy. Je demokracie, lidé si ho zvolili, dokonce dvakrát za sebou. Pořád je to prezident mé země, takže i kdybych ho nevolil, pořád ho budu respektovat.
Zeman udělí rekordních 43 vyznamenání. Mezi oceněnými jsou váleční hrdinové i aktér potyčky na koupališti |
Lidovky.cz: Co byste mu při příležitosti 28. října řekl?
Popřál bych mu hodně zdraví, protože nevypadá úplně nejlíp. A řekl bych mu přísloví, radu, kterou jsem dostal od svého mentora, když jsem ležel v mnichovské nemocnici: za každým mrakem čeká slunce. Vzkázal bych mu to i s ohledem na jeho zdraví a negace, s nimiž se musí setkávat.
Lidovky.cz: Když se vrátíme o půl roku zpět: obě zlomené nohy, tři operace, skoro čtyřicet šroubů. Není tohle signál, že toho bylo moc a je čas zatáhnout brzdu?
Cesty Páně jsou nevyzpytatelné. Je pravda, že jsem si toho tenkrát vzal moc. Jsem si přesně vědomý, jaké chyby jsem udělal. I když byly menší, dohromady vytvořily hrozivě vypadající pád. Přitom podobných pádů jsem měl několik, vždycky jsem je „odběhl“ nebo se sklouzl po zadku. V Mnichově ale byla hlína tak jílovitá, že jsem hned po dopadu na nohy cítil explozi. Kdyby ale byla sypká, jak má být, takhle špatně by to nedopadlo.
Celý život jezdím na motorce o obsahu motoru 250 ccm, teď jsem si po dvoutýdenním tréninku vzal 300 ccm, protože se mi líbilo na ní jezdit. Bylo mi jasné, že na bodyvarialové triky (při nich jezdci ve vzduchu zcela opustí motorku, pozn. red.) nebude ideální, ale riskl jsem to na vlastní triko. I na místě jsem cítil, že to je chyba, ale věřil jsem, že to zvládnu. Do toho jsem řešil, kde bude jaké logo na motorce během tiskovky za tři dny, na níž jsem chtěl oznámit, že pojedu Dakar. Byl jsem i unavený, protože to vše bere koncentraci a energii. Tyto chyby způsobily, že motorka letěla trochu na předek a já z ní musel vyskočit.
Ahoj lidi, včera jsem neměl svůj den... Co bych na to řekl... Snad “to je život.” Dejte mi like a mějte se krásně.✌️Více info brzy.
Yesterday wasnt my day. What can i say... Maybe just “this is life”. Double tap and take care Peeps.✌️More info soon.
#robocoplife
#painkillers
Lidovky.cz: Co na to rodina? Nebyla by raději, kdyby už manžel a táta méně riskoval?
Oni to berou tak, že tatínek to vždy rozchodí. Průšvih byl, že to sledovali živě. Když pád viděli, volali bratrovi, který ale nezvedal telefon, protože mi zrovna sundaval boty. Měli tak zhruba půl hodinku velice těžkou. Zároveň v televizi sledovali, jak kolem mě pořadatelé dávají plachtu. Dlouho neměli žádnou zpětnou vazbu, že to jsou jenom nohy.
Libor Podmol s rodinou v roce 2014.
Lidovky.cz: Uzdravil jste se dřív, než bylo původně plánováno. Často jste zmiňoval, že používáte alternativní léčebné metody – houby ze Sibiře, různé byliny či buněčné ultrafiltráty ze zahraničí. Jak velký měly vliv na léčbu?
Všechno je o zrychlení metabolismu, látkových výměnách v těle. Naše tělo je zázrak, akorát se mu musí dopřát čas a živiny, aby to samo dokázalo. Alfou omegou všech léčeb je ale podle mého pozitivní myšlení. Když si člověk řekne, že bude chodit, a nepustí si do hlavy žádné výmluvy, stěžování, tak to nakonec dokáže
Lidovky.cz: Jak se cítíte nyní?
Ještě před šesti týdny mi lékaři vyhrožovali, že půjdu s levou nohou na 90 procent na operaci a s pravou na 60 procent. Už psali datum, kdy mi dají kostní štěpy. Nakonec jsem je přemluvil, aby mi dali šest týdnů, že to zkusím vyléčit různými mastičkami a magnetoterapiemi, co používám. Za tu dobu se levá noha výrazně zlepšila, pravá až tak dobře ne, protože tam se mi potrhaly i nervy. Hůř cítím palec i nohu zespoda, tudíž rekonvalescence trvá déle.
Do Prahy se vrátí létající gladiátoři. S novou show i uzdraveným Podmolem |
Lidovky.cz: Příští víkend se v O2 areně koná další ročník FMX Gladiator Games, na který jste chtěl být připravený. Do sedla motocyklu tedy nakonec neusednete?
Teď už je jasné, že ne. Mrzí mě to. Bavili jsme se o tom, že bych tam třeba skočil jen jedno salto, ale pro mou budoucí kariéru by to bylo zbytečné. Chci se ukázat před mými fanoušky v plné síle a elánu, bojovat o vítězství, ne tam být páté kolo u vozu. Mám v plánu jet na konci roku na dva měsíce opět na Srí Lanku. Rozsurfuji to, vrátím se v únoru a pak začnu trénovat na motorce. Do té doby nic. Ani nemám chuť na motorku lézt, když se mé tělo necítí fit.
Lidovky.cz: Ještě než došlo ke zranění, plánoval jste, že byste příští rok jel slavnou Rallye Dakar. V jaké fázi je tonyní?
Mám plán, že příští tři roky bych se chtěl věnovat rallye sportům, Dakaru. První rok bych se chtěl se vším seznámit, ve 2022 bych chtěl s ostatními trochu závodit a v roce 2023 vybojovat nějaký vavřín. Freestyle motokros dám příští rok stranou. Budu se účastnit pouze exhibicí, mediálních skoků a v létě pojedu na americké X-Games. Umím se připravit na jeden závod, ale nechci se připravovat na patnáct.
Lidovky.cz: Představuje Dakar ryze splněný sen?
Freestyle motokros mi dal, co teď mám. Je to krásný život a jsem za to velice vděčný. Co si ale budeme nalhávat, jezdit patnáct let závody mistrovství světa, stýkat se se stejnými lidmi, je to trochu stereotyp. Můj otec jel na Rallye Dakar, nedokončil. A já bych to chtěl za Podmoly dokončit, dokázat si, že jsem chlap. Rallye je to nejdrsnější, co lze na motorce absolvovat. Takže bych to chtěl mít splněné.
