Dosud nehybné fotografie se před ohromenými zraky diváků seřadily v záznam, zachycující pohyb. Bylo to první veřejné filmové představení na světě.
Samotný kinematograf byl ve své době technickým zázrakem. Snoubila se v něm filmovací kamera, kopírka filmů i projektor. Autorem promítnutých snímků, z nichž každý trval asi minutu, byl Louis Lumier.
Zemřel král asijské kinematografie. Režisér Kim Ki-duk podlehl komplikacím spojeným s koronavirem |
Od prvního z nich, Odchodu dělníků z továrny, se datuje i počátek světové kinematografie. Další zachycovaly obvyklé situace ze života Lumierových příbuzných či známých. Rodinná snídaně, Kovář a Koupání v moři ukazovaly, „co se právě děje“.
Příjezd vlaku, který zdánlivě jede do publika, natolik šokoval diváky, že údajně křičeli hrůzou a schovávali se pod židle. Celkově byli ale desetiminutovým představením okouzleni a rychle šířili novinku o zázraku, jehož byli svědky.
Éra kinematografu bratří Lumierových skončila po světové výstavě v Paříži roku 1900. Pak už jen vyráběli kinematografické vybavení a natáčení nechali jiným. Třeba otci filmového triku Georgesi Méliésovi, kterého přitom krátce po představení kinematografu varovali, že „nějakou dobu bude atraktivní jako technická zajímavost, ale jinak nemá žádné obchodní využití.“ Jak se ukázalo, odhadli Auguste a Louis Lumierovi budoucnost svého přístroje špatně.
