Ve svých 74 letech se Karel III. loni v květnu stal vůbec nejstarším britským panovníkem, který kdy byl korunován. Jeho matka Alžběta II. až do své smrti dokázala zůstat symbolem mystické nedostupnosti, která náležela od dávnověku jen osobě vyvolené Bohem (a osudem) dosednout na trůn.
Zatím Karla už dlouho žádná mystika neobklopuje: veřejnost se z bulváru už před lety dozvěděla, že do telefonu (tehdejší milence) Camille vrká třeba to, že by chtěl být tamponem, aby mohl být pořád tam, kde je mu nejlíp. (Omlouvám se, pokud zrovna snídáte, ale „tampongate“ figuruje v životopisu současného panovníka.)
Dianě se zlomyslností kouřilo z uší, když předpovídala, že pokud se kdy k trůnu propracuje, bude zoufale špatný král. Muselo to být jediné, v čem se shodla s jeho otcem, princem Philipem. Ten se před přáteli nechal slyšet, že jediný důvod, proč se s Alžbětou udržují i ve vysokém věku fit, je to, aby zabránili synovi usednout na trůn.
