Není to vůbec tak dávno, co byla vidlička pro většinu Evropanů jakýmsi podivným nástrojem. Ještě v roce 1605 vydal francouzský satirik Thomas Artus knihu s názvem Ostrov hermafroditů, která si dělala legraci ze zženštilých způsobů panovníka Jindřicha III. a jeho dvořanů.
A co bylo při jejich zesměšňování jednou z nejhorších, ba přímo obscénních věcí? Že se nikdy nedotýkají masa rukama, ale vidličkami, jejichž hroty byly tak daleko od sebe, že tito „hermafrodité“ více fazolí a hrachu vysypali a rozházeli, než posbírali: „Raději by se dotýkali úst svými malými, rozeklanými nástroji než prsty.“ A ostatně, velmi rezolutně se vyjadřoval i Martin Luther: „Bože, chraň mě před vidličkami.“
