Takže, co s tím třeba můžeme dělat? (Obecně. Mamku si ošéfuju):
- mrknout na dokument o FoodSharingu (jasně, Němci jsou ve vyhazování potravin úplně nejvíc na facku, proto se to u nich řeší) a uvědomit si, že to děláme všichni
- začít používat/založit veřejné/komunitní ledničky (jedna je v Budějicích, v Plzni v kavárně Perfect World, na Pankráci u Café na půl cesty), další...?
- vykašlat se na velký, týdenní nákupy + omezit nákup potravin, co jsou zbytečně balený v plastu (Billa je v tomhle příšerná)
- sdílet jídlo s kolegy v práci/spolubydlicími (o pozitivních dopadech na mezilidský vztahy asi nemusíme mluvit – akorát musíme umět vařit, nebo se vztahy naopak můžou posrat)
- dát jídlo bezdomovcům nebo pozvat na oběd lidi z Nového prostoru, Pragulic a Jako doma (to je báječnej projekt Ambiente/Lokálu)
- Podpořit Zachraň jídlo a Adam Podhola v tom, co dělají
- neházet rejži na svatbách – speciálně ne jasmínovou
Do Thu TrangPatří ke generaci Vietnamců v Česku, kteří každodenně porovnávají rozdíly - ty kulturní i generační. Narodila se ve Vietnamu. Do Česka přicestovala s rodinou jako pětiletá a dlouhou dobu vyrůstala v české rodině. Na střední škole chtěla být diplomatkou, potom ale vystudovala Marketing a PR a Česko-německá studia na Karlově univerzitě. Sama o sobě píše, že se pohybuje kolem marketingu, startupů, copywritingu a IT. O svém životě v Česku píše na blogu Asijatka.cz. Je svobodná, bezdětná, má české a vietnamské občanství. |
