Leju si do hlavy pivo nějakých 50 let
V posledních desetiletích jest má ustálená taxa nějakých 12 až 15 lahváčů denně. To činí průměrně 4.927,5 lahváčů ročně.Bylo období, asi tak od roku 1948 do roku 1991, kdy ani v mé rodné vesnici, Budějcích, nebylo možno získat flaškový Budvar bez znalosti závozových plánů, úplatků hostinským, bufetářům. Případně na výstavišti Zeměkurva. V obchodech nebyl Budvárek k mání, v hospodách a bufetech byl ve čtvrtek či pátek. Asi tak jako maso v řeznictví. Byla to od Husáka hrozná lumpárna, neboť v hospodách se prodávalo desetivoltové pivo o dvacet a dvanáctivoltové dokonce o celých padesát haléřů dráže, nežli v síti obchodní.Leč i za dob, na které velmi těžko vzpomínám, které mne do dneška děsí při zhlédnutí fízla, policajta, městského drába - mohl si jeden vybrat, zda lahváče kamenického či zednického, tedy flašku hnědou či láhev zelenou.Dnes jest prodej činěn pouze v lahvích zelených, kterýmžto rozhodnutím se Budvar připravil o tržbu minimálně za 4.927,5 lahváčů ročně.Kdosi se zmiňoval o pivu ze sklepa, či z tanků. Že jako jest lepší. O tom není pochyby. Sám jsem měl možnost asi rok a půl se tímto mokem napájet. Leč změna chuti mezi tankem a flaškou či sudem náleží pasterizaci. A další zhoršení chuti náleží nějaké směrnici zajebané EU o prodloužení trvanlivosti eště víc.Skutečnost jest taková, že když si dnes po domácku vyrobím pivo s vrchním kvašením, jelikož na spodní nemám prostory, tak i to pivo s vrchním kvašením je chuťově daleko lepší, nežli europiva. A mohu ujistit i onoho "anhojzrbušovského" kritika, europivo a americké pivo - jedno jest.Centrální slovo zní: "globalizace".