Nejenže mají příslib darů v přepočtu ve výši více než dvou bilionů korun, ale navíc jim odpověděla kladně většina oslovených. To se při normálních sbírkách na dobročinné účely nestává. Znamená to, že boháči v sobě mají více nezištné lásky k lidem než většina populace?
Čtěte více: |
Možná. Podle některých studií jsou altruističtější, tedy více ochotní jednat ve prospěch druhých, lidé, kteří mají dobrodružného ducha, vyhledávají senzace a umějí i s rizikem prohry okamžitě využít šancí, které jim život nabídne. Na první pohled to zní jako popis povahových rysů podnikatele, který vybudoval svůj podnik "z ničeho" a uspěl.
Přesně takoví, nikoliv ti, kteří svůj majetek zdědili, tvoří většinu boháčů masivně přispívajících na dobročinné účely. Pokud mají vědecké studie pravdu, větší míra altruismu je prostě spojena s takovou povahou, která s větší pravděpodobností umožní lidem zbohatnout.
Sociální cítění máme všichni, ale miliardáři to mají prostě jinak
Určitou dávku altruismu máme ale podle sociálních vědců a biologů v genech všichni. I nezištná pomoc v tlupě pralidí znamenala, že člověk podporuje rozšiřování svých genů. Konec konců, vzdáleně si v takové malé skupině byli příbuzní téměř všichni. Většinu lidí proto těší, když dělají radost druhým a lidé navíc od sebe takové chování očekávají. Pochopitelně pak jsou nejštědřejší lidé, kteří jsou pod přísným neformálním dozorem ostatních. Jenže, v moderním světě se málokdo přímo zajímá, jestli posíláte přímo ze svého konta peníze na charitu.
Miliardáři jsou na tom ale jinak. Soustředí se na ně pozornost seriózního tisku i bulvárních médií, novináři se ptají i na charitu a nikdo nechce být označen za skrblíka. Že důvodem charitativního daru je často snaha vyhnout se pohrdání ze strany ostatních a získat společenské uznání, na to už kdysi dávno upozorňoval nositel Nobelovy ceny za ekonomii Gary Becker.
Proč si nekoupit trošku té prestiže. Pzn.: Zaplatím po smrti
U boháčů je to navíc jednoduché. Když máte čtyři jachty, pátá jachta už se k ničemu příliš nehodí. Proč si tedy nekoupit trochu společenské prestiže," poznamenává evoluční biolog Jan Zrzavý z Jihočeské univerzity. Nejlépe samozřejmě spektakulárním darem.
Boháči přesně tohle skutečně dělají. Americký ekonom Gerald Auten zkoumal strukturu darů nejbohatších lidí a zjistil, že absolutní většina z nich nepřispívá dobročinným organizacím postupně, ale jednou za čas jim věnují obří částku. Zatímco pravidelných příspěvků ve výši desítek či stovek tisíc, udržujících charity v chodu, si skoro nikdo nevšimne, miliardový dar je oslaven v tisku a dárce se dočká společenského uznání.
Paradoxní ovšem je, jak se to stalo minulý týden, že k tomu stačí nezávazný příslib daru, který dokonce může být splněn až po smrti dárce.
