14. února 2016 8:00 Lidovky.cz > Byznys > Doprava

Česko je ‚přepumpované‘. Na každém 14. kilometru je benzinka

Ilustrační foto. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ilustrační foto. | foto: Reprofoto

PRAHA Meziročně o tři na 7010 klesl u nás na konci loňska počet všech evidovaných čerpacích stanic. Všech možných, tedy nejen veřejných, neveřejných v areálech firem nebo poloveřejných, které prodávají i cizím, i těch, které prodávají více druhů paliva, ale i těch s nabídkou třeba jen nafty.

Mírný pokles však jen klame. Ve skutečnosti je Česko nadále mezi státy s největší hustotou benzinek, podle některých názorů dokonce hned druhé za Řeckem.

Celkový počet sice klesl oproti konci roku 2014 o tři, ale to neznamená, že by majitelé tři čerpací stanice zavřeli. Podle zprávy ministerstva průmyslu a obchodu je to způsobeno přesunem části neveřejných benzinek (v uzavřených areálech zemědělců, dopravců a dalších firem) do kategorie provozních nádrží a z evidence čerpacích stanic tedy vypadly.

„Pokles celkového počtu čerpacích stanic za sledované období byl z větší části způsoben zrušením evidence značného počtu neveřejných čerpacích stanic,“ uvádí zpráva ministerstvo.

Zároveň ale v celkovém počtu viditelně (meziročně o 52 na 3844) přibylo benzinek, které nabízejí nejrůznější pohonné hmoty široké veřejnosti. V tomto přírůstku jde z větší části také o přesun z kategorie neveřejných – jejich majitelé začali dodávat paliva nejen vlastním vozům (těm nákladním a traktorům), ale i prodávat dalším zájemcům.

Veřejných čerpacích stanic, které vznikly nově na zelené louce, je jen několik – otevřely je firmy, jako jsou Shell nebo Benzina.

Shell

V Česku vzhledem k síti 55 tisíc kilometrů silnic tak vychází jedna veřejná čerpací stanice na každý čtrnáctý kilometr. A nadále také platí, že na sto čtverečních kilometrů vychází zhruba pět čerpacích stanic.

Průměr celé Evropy je nižší. Z toho plyne i další srovnání: jedna evropská benzinka prodá – oproti jedné české – zhruba dvojnásobné množství pohonných hmot. Úměrně tomu jsou tedy u nás i nižší výdělky prodejců.

Přesto se ale málokdy stane, že majitel kvůli finanční ztrátě čerpací stanici definitivně zavře. I v jejich takto husté síti se vždy najde někdo, kdo benzinku v úpadku za výhodnou cenu koupí a provozuje dál. Přibývají i nízkonákladové stanice bez obsluhy na principu výdejních automatů.

Riziko pro řidiče

Podle lidí z petrolejářské branže je problém hlavně u poloveřejných benzinek, které sice také patří do areálu dopravců, zemědělců a dalších firem, ale současně nabízejí pohonné hmoty – z naprosté většiny jde o sólo nabídku nafty – i některým jiným smluvně dohodnutým partnerům, případně místním lidem v okolí.

Počet těchto čerpacích stanic s „vymezeným přístupem“ je v porovnání s celkovým množstvím malý (loni 637 ze 7010), ale na rozdíl od mnohem početnějších čistě veřejných a čistě neveřejných raketově narůstá. Od roku 2010 více než dvojnásobně.

Oproti tomu se za posledních pět let počty veřejných a neveřejných čerpacích stanic změnily jen v řádu jednotek procent.

„Poloveřejné pumpy se snaží získat místo na veřejném trhu, zároveň ale platí, že společně s těmi neveřejnými nejsou tolik pod dohledem kontrol obchodní inspekce, jako jsou pumpy veřejné. Riziko prodeje nekvalitních nebo nezdaněných paliv je tedy vyšší,“ říká Václav Loula z České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu, která sdružuje největší prodejce a distributory pohonných hmot u nás.