23. srpna 2019 5:00, aktualizováno  8:53 Lidovky.cz > Byznys > Doprava

Ženy telefonují za volantem pětkrát déle než muži, podotýká dopravní psycholog

Telefonování za volantem - ilustrační foto. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Telefonování za volantem - ilustrační foto. | foto: ČTK

PRAHA Čeští řidiči nejsou dostatečně vzdělaní a chybí jim větší míra zodpovědnosti. Jejich největším nešvarem není překračování povolené rychlosti, nýbrž nedodržování bezpečných odstupů či špatné řazení do „zipu“. V rozhovoru pro LN to tvrdí prezident Asociace dopravních psychologů Alois Hudeček. Situaci by podle něj mohlo zlepšit i více policistů na silnicích.

Lidovky.cz: Počet dopravních nehod v posledních letech pozvolna roste. Zhoršuje se chování řidičů?
Neřekl bych, že se zhoršuje. V každé skupině se vždy najdou tací, kteří jsou problémoví. Čeští řidiči nejsou horší než ostatní. Problém je, že některé věci nevědí či si je neuvědomují. A když už ano, tak se podle toho nechovají.

Lidovky.cz: Kde je chyba?
Česko má deficit v tom, že ne všechny autoškoly jsou kvalitní, chybí řidičské průkazy na zkoušku pro začínající řidiče a dopravní výchova jako taková. Spousta lidí si udělá řidičský průkaz a dále už se o to vůbec nezajímá. Dám příklad: od loňska u nás funguje nová záchranářská ulička - a spousta šoférů dodnes neví, co to je. Oproti tomu v Rakousku stojí každých dvacet kilometrů billboard, který o záchranářské uličce informuje. Pořád dokola se to tam snaží do řidičů dostat. U nás se přitom neustále ruší dálniční billboardy; tak polovina z nich, které byly na bezpečném místě, se klidně mohly využít na tyto preventivní účely.

Alois Hudeček (68)

  • Dopravní psycholog a soudní znalec v oboru dopravní psychologie.
  • Řadu let vykonává funkci prezidenta Asociace dopravních psychologů.
  • Sdružení, které vzniklo v roce 1990, se zabývá vyšetřováním a posuzováním psychické způsobilosti řidičů.

Stejně tak dodržování bezpečného odstupu. V tomto ohledu náleží pochvala nyní již bývalému řediteli dopravní policie Tomáši Lerchovi (od 1. července vede pražské policejní ředitelství – pozn. aut.), že novela silničního zákona počítá s tím, aby se bezpečné odstupy měřily. Protože ne rychlost, ale právě dodržení odstupu je alfou a omegou bezpečnosti silničního provozu. Osobně patřím do menší skupiny odborníků, kteří neměli problém s tím, že by na vybraných úsecích dálnic byla za optimálních klimatických a provozních podmínek povolená maximální rychlost 150 km/h. Když budou mít lidé dostatečné rozestupy, nemůže dojít k žádnému kontaktu. Řečeno lidově: co neubrzdím, to neukecám. Reakční doba řidiče je zhruba 1,2 sekundy, tedy bezpečný odstup, který by se měl dodržovat, jsou 2 sekundy. Nebo se na to můžeme podívat německou optikou: je to zhruba polovina rychlosti, kterou jedu; tedy při „stovce“ padesát metrů.

Několik řidičů, kteří se počátkem července otočili na D7 do protisměru a odjeli...
Několik řidičů, kteří se počátkem července otočili na D7 do protisměru a odjeli...

Lidovky.cz: Jaké jsou podle vás další nešvary řidičů?
Obrovský problém je „zipové“ řazení. Čeští řidiči si tuto značku vysvětlují tak, že se za 300 metrů mají nacpat do jednoho pruhu. Praxe je taková, že v pravém pruhu přibrzďují kamiony, v levém všichni naplno dojíždějí a na konci to „zašpuntují“. Správně to má být tak, že těch 300 metrů musejí jet oba pruhy stejnou rychlostí, aby mohly „zipovat“. Je to stejné jako se zipem na kalhotách; když „kostičky“ nepojedou stejně, v životě se nezapnou.

Dalším nešvarem je telefonování. Ale i hádka řidiče s partnerem odvádí pozornost a ubírá psychické funkce. Tuzemské zákony jsou navíc v tomto směru velmi tolerantní, když dovolují mít v autě handsfree. Když si truhlář nedává dvě sekundy pozor, uřízne si prsty. Řidič zase může způsobit velmi vážnou dopravní nehodu.

Lidovky.cz: Zmínil jste tolerantní legislativu k telefonování za jízdy. Mělo by být handsfree a klasická sluchátka za volantem zcela zakázána podobně jako ve Francii?
V žádném případě. Vzhledem k dnešnímu způsobu života to je nereálné. Řekněte někomu, kdo jede z Prahy do Brna, že přijde o možnost během jízdy volat, když z 90 procent jde o úředníky, obchodníky či profesionální řidiče, kteří musejí být neustále v kontaktu.

Důležité je, aby si řidiči uvědomili, že i když telefonují přes handsfree, rozděluje to jejich pozornost. Hovor by tak měl být krátký a zároveň by si měli nechat zmíněný bezpečný odstup, aby měli větší prostor na manévrování. To stačí. Mně pokaždé zvedne adrenalin, když vidím luxusní auto a v něm ženu, jak drží mobil v ruce a telefonuje, místo aby si pořídila handsfree. To je chyba. Jen pro zajímavost, proč uvádím tento příklad: ženy v autě podle psychologických výzkumů telefonují pětkrát déle než muži.

Lidovky.cz: Co alkohol a drogy? Objevují se u řidičů častěji než dříve?
Spíše to více vyrůstá najevo. Dopravní policie se tomu zaplaťpánbůh více věnuje, protože toxické látky za volant nepatří.

Nehoda na dálnici D1.

Nehoda na dálnici D1.

Lidovky.cz: Jsou čeští šoféři něčím specifičtí?
Trošku jim chybí větší míra zodpovědnosti. Je to pozůstatek staré doby, že pořád máme tendenci zákony obcházet a nerespektovat je. To se týká i toho alkoholu: povolit jedno malé pivo by nikoho neovlivnilo, problém české povahy je však v tom, že jen u toho jednoho by popíjení neskončilo.

Podle mého by bylo dobré vidět u silnic více policistů. I když tam hlídka jen stojí a nic nedělá, každého šoféra to trochu nakopne, zaktivizuje jeho pozornost a vytrhne z letargie. Osobně jsem přítel inforadarů, jež jsou na okrajích obcí, protože 95 procent řidičů je slušných a uberou plyn, když je radar upozorní, že jedou 62 km/h místo povolených 50 km/h.

Nejčetnější příčiny nehod zaviněných řidiči motorových vozidel v roce 2018

Lidovky.cz: Existuje prototyp agresivního řidiče?
K agresivnímu chování inklinují lidé, kteří jsou agresivní i v běžném životě. Dopravní psychologové mají pravidlo: jak člověk žije, tak řídí, a naopak. Určitě ale jsou i tací, kteří se stávají agresivními až za volantem. Je to otázka momentálního psychického náboje.

Lidovky.cz: Jaké agresivní chování lze na tuzemských silnicích pozorovat nejčastěji?
Jeden z typů agresivity českých řidičů je jízda v levém pruhu. Těmto řidičům říkám „Angličané“ (Anglie je součástí Velké Británie, v níž se jezdí vlevo - pozn. aut.). Na tachometru mají 130 km/h a nezařadí se doleva. Je to sice skrytá agresivita, ale je. Mezi další příklady hazardního způsobu jízdy patří „lepení se na zadek“ a podjíždění zprava.

Kamiony na parkovišti na 137. kilometru dálnice D1 ve směru na Brno.

Kamiony na parkovišti na 137. kilometru dálnice D1 ve směru na Brno.

Lidovky.cz: Jsou muži nebezpečnější za volantem než ženy?
Nelze to tak říct. Ženy mají k řízení z psychologického hlediska jiný přístup. Pro ně je to prostředek k životu – nákupy, děti, práce. Pro muže je to kus osobnosti.

Lidovky.cz: Nejednou jsem se setkal s tím, že drahé auto rovná se namyšlený a bezohledný řidič. Je to podloženo výzkumy, či jde o mýtus?
Je to mýtus. Když se v Česku podíváme na statistiku nehod s fatálními následky, zjistíme, že průměrná aktuální cena vozidla není ani sto tisíc.

Lidovky.cz: A co moderní auta a důvěra v ně? Nespoléhají na ně motoristé příliš?
To ano. Budoucnost autonomních vozidel sice nevidím brzy, ale lidé bohužel už nyní velmi spoléhají na různé asistenční systémy.

Lidovky.cz: Přispívá řidičským chybám a nezodpovědnému chování také neutěšený stav silnic a dálnic, když na každé trase čeká minimálně jedno omezení?
Rozhodně to není pozitivum a může to zvyšovat míru stresu. Ale silnice se musejí opravit, což by si každý racionální člověk měl uvědomit.

Lidovky.cz: Co dělat, když už šoféra v autě vztek či nervozita přepadne?
Člověk si musí uvědomit, že ať spěchá, či nikoliv, z bodu A do bodu B přijede zhruba stejně. Když už nějaký psychický stres nastane, řidič by měl zastavit, dát si kávu a odpočinout si. Každý jsme jiný, silnice je společenský život, kde spolu musíme vycházet, a to se nám podaří jen tehdy, když budeme respektovat jeden druhého a počítat s chybou toho druhého. A ta chyba může být i neúmyslná. Je nesmysl na druhého gestikulovat, tím člověk jen ukazuje svou vnitřní neukázněnost. Naopak něco jiného je, když si za volantem sám pro sebe řekne vulgarismus. Otevře se tím frustrační ventil a přijde úleva.

Lidovky.cz: Měly by být součástí zkoušek v autoškole psychologické testy?
Možná to bude znít divně, ale určitě ne. Mám strach, že by to mohlo být zneužito. Ministerstvo dopravy totiž v současnosti není schopné provádět kontroly stávajících psychologických pracovišť a i mezi námi jsou šmejdi. Mohla by se z toho stát komerční záležitost. Další věc je ta, že žadatelů o řidičský průkaz je tolik, že to zkrátka není možné. Má-li učitel autoškoly či lékař pochybnost o psychické způsobilosti řidiče, existují možnosti poslat ho na vyšetření.

Lidovky.cz: Dopravní experti, s nimiž často hovořím, tvrdí, že člověk osobnostně vyzraje ve 23 až 25 letech…
Nejdříve.

Zvlněná dálnice u Ostravy.

Lidovky.cz: ...je tedy správné, že řidičské oprávnění lze získat již v 18 letech?
To je realita, kterou musíme respektovat. Proto prosazujeme řidičák na zkoušku, je to jediný obranný reflex.

Lidovky.cz: Ministerstvo dopravy v novele silničního zákona navrhuje šoférům-začátečníkům snížit bodovou hranici na polovinu, tedy na šest bodů. Jak se stavíte k tomuto návrhu?
Dát jim jen šest bodů nepovažuji zrovna za šťastný návrh. Spíše než trestat by se měli vzdělávat, jako to dělají v Rakousku.

Lidovky.cz: S jakou skupinou řidičů pracujete nejvíce?
Je to zhruba půl na půl. Asi 60 procent jsou profesionální řidiči, 40 procent ti problémoví, které lze rozdělit ještě na dvě kategorie. Na řidiče s menšími prohřešky, které třeba osmkrát chytli za to, že neměli zapnutý pás, a ty s vážnějšími prohřešky, kteří měli zbytkový alkohol či drogy. S těmi druhými je práce nejhorší.

Lidovky.cz: Kolik řidičů shledáte po vyšetření jako nezpůsobilé?
Dvě až tři procenta. Je to relativně nízké číslo, ale mnohem důležitější je, aby dopravně psychologické vyšetření mělo výchovně-preventivní účinek. Vždy tvrdím, že dopravní psychologie je z poloviny exaktní věda, z poloviny moderní farářovina, protože naší povinností během vyšetření a závěrečného pohovoru je v člověku zaktivizovat jeho vlastního policistu. Na silnici řidiče nikdo neuhlídá, pokud on neuhlídá sám sebe.

Lidovky.cz: Jak náročné je změnit chování recidivistů?
Recidivistů je málo, ale pár se jich za rok objeví. Většinou to u nich řešíme po dohodě s lékařem tak, že jim omezíme platnost psychologického vyšetření a lékařské prohlídky. Shodneme se třeba na dvou letech, řidič po této době přijde, přinese výpis z evidenční karty řidiče, a vězte, že většinou nemá žádný průšvih. Takže to nějaký efekt má.

Robert Sattler

Autor

Robert Sattlerrobert.sattler@lidovky.czČlánky