26. června 2019 5:00 Lidovky.cz > Byznys > Energetika

Výbuch Černobylu ovlivnil i Dukovany. ‚Kluci, co měřili radioaktivitu, nevěděli, co se děje,’ vzpomíná expert

Jaderná elektrárna Dukovany. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jaderná elektrárna Dukovany. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

PRAHA Havárie Černobylu měla nečekaně vliv i na běžný provoz jaderné elektrárny v Dukovanech. „Technikům dalo hodně práce, než zjistili, že radioaktivita neuniká u nás, ale vše přišlo zvenku,“ vzpomíná na duben 1986 Petr Spilka, jaderný fyzik, který v Dukovanech pracoval od roku 1984 až do roku 2014.

Jak jste se k jádru dostal, chtěl jste být již od dětství inženýrem v jaderné elektrárně?
Určitě jsem chtěl od mládí dělat fyziku a nějakou techniku. Šla mi matematika a nešly mi jazyky. Dnes toho lituji, protože jazyky jsou brána do světa. To fyzika sice trochu taky, moc se o ní ale nepobavíte s jinými lidmi, když neumíte jazyky.

Jste zpětně rád, že jste si obor vybral, doporučil byste ho případným zájemcům?
(Dlouhé přemýšlení)
Nevím, jak je to teď v Česku. Já jsem s tím byl docela spokojený, protože jsem dostal uplatnění. Nejdřív ve Škodovce, potom v Dukovanech. S oborem jsem byl spokojený, navíc jsem se přiblížil ke svému domovu, protože jsem dostal služební byt. Určitě ale těch uplatnění v Česku ani v zahraničí není v současnosti mnoho. Člověk musí být pro ten obor nadšený, druhá věc je ale vydělávání peněz, jak zajistit rodinu. Ne každý chce žít jako mnich.

Dokázal byste laikovi jednoduše vysvětlit, co je to jaderná elektrárna a jak funguje?
Laicky je to v podstatě kotel, ve kterém se topí jaderným palivem. To jaderné palivo vyrábí teplo, které se v parogenerátoru mění v páru. Musíte tedy z toho tepla vyrobit páru a tu páru dnes ženete na klasickou parní turbínu, ta se otáčí, točí generátorem a vyrábí tu elektrickou energii. Jsou různé modely jaderných elektráren, ale toto mají společné.

A jak se může stát, že bouchne jako Černobyl?
Černobyl sice vybouchnul, ale ne jako atomová bomba, ale jako přehřátý parní kotel. Čili ty bezpečnostní mechanismy musí zabránit, aby se reaktor přehřál. Protože jakmile se něco přehřeje, tak to vybouchne. To vám vybuchne i papiňák na plotně, ve které topíte uhlím nebo dřevem. Tedy je potřeba zabránit přehřátí. Na to jsou orientované všechny chladící havarijní systémy. A to byl bohužel také problém Černobylu, kde chtěli udělat experiment a vypnuli, co mohli, a pak už to vlastně ani nemohlo dopadnout jinak. V Černobylu byl také specifický typ reaktoru. Byl to jednovarný reaktor, kde se voda vaří přímo v tlakových trubkách v reaktoru. Trochu jiný typ než ostatní. Myslím, že ještě pár bloků někde běží. Ale nevím, to by bylo potřeba se podívat na internet.

Co by se muselo stát, aby se podobná havárie stala v Dukovanech?
Aby se něco podobného stalo v Dukovanech, tak by musely selhat všechny standardní chladící systémy. To jsou ty oběhová čerpadla, která tam jsou. To je jedna věc. Plus by musely selhat všechny tři chladící havarijní systémy. Ty jsou trojnásobně zálohovány a úplně odděleny. Každý má oddělený napájecí zdroj, aby se spustily v případě, že v jednom dojde k výpadku proudu. Musely by proto naráz selhat všechny tři systémy. A pak by z nějakého důvodu, to už je mimo mou představu, musel selhat i bartonážní kontejnment (ochranná schránka jaderného reaktoru v jaderné elektrárně, vystavěná z oceli a betonu, pozn. redakce).

Pravděpodobnost, že se něco může pokazit je ale asi vždycky. Jaká je podle vás pravděpodobnost, že nastane podobná havárie jako Černobyl, jedna ku miliónu, ku miliardě?
To číslo vám neřeknu. Na světě ale běží několik set reaktorů. A pokud poběží dál i v zemích, kde mám pochybnosti o tamní kultuře provozování, tak určitě k nějaké nehodě může dojít. Možná, že se ale úplně mýlím a ve všech zemích je to již bezpečné.

Viděl jste již seriál Černobyl?
Neviděl. Vyhledal jsem si ho, ale pak jsem si řekl: ,,Hele budeš kontaminovanej. Oni určitě chtějí nezávislej názor a já tím budu ovlivněnej a budu vám tady opakovat nějaký věci ze seriálu.”

Na seriálu mě zaujalo, že radiace na každého působila jinak. Například u techniků, co se ponořili do radioaktivní vody, se čekalo, že za chvíli zemřou a žijí dodnes. Čím si to vysvětlujete. Jsme každý tak jiný, i když jsme ze stejného „těsta“?
Likvidátoři na střeše, co shrabovali uran nebo grafit, dostávaly smrtelné dávky. Pak jsou ty nižší dávky, kde záleží trochu na štěstí, na tom jaký máte organismus. Rakovina znamená, že se vám část buněk zblázní. Někdo je stavěný, že i když dostane stejnou dávku jako jiný, rakovina se u něj nemusí projevit. V Černobylu byla ale jediná prokázaná rakovina štítné žlázy, kterou onemocněly hlavně děti.

Již před Černobylem jste začal pracovat v Dukovanech, nebál jste se, že taky mohou bouchnout kvůli tomu, že soudruzi udělali někde chybu?
Ne, můžu říci, že jsem nikdy neměl tu obavu. A to jsem seděl hned vedle prvního jaderného reaktoru.

Báli se o vás v tu dobu vaši blízcí?
Ne, když pracujete v jaderné elektrárně a doma šíříte osvětu, tak je to v pořádku. Já nikdy nebyl zastánce toho říkat, že je to stoprocentně bezpečné. To není. Ale je to fakt hodně bezpečné. Kdybych se bál chodit do práce, tak snad nevylezu ven, aby mě něco nepřejelo, protože je daleko větší pravděpodobnost, že se Vám něco stane na silnici.

V době výbuchu Černobylu měla ale dcera ekzém. Bylinkář řekl, že by na to mohl pomoct květ sedmikrásky. Poslali jsme ji na trávník, že tam kvete spousta sedmikrásek a ona se tam „pásla“. A neuvědomil jsem si, že právě v tu dobu by se nemělo vycházet. Tak jsem jí v Dukovanech domluvil kontrolu, jestli není po tom ,,pasení“ kontaminovaná radioaktivitou (cesia, stroncia) a ozářená. A ujistili mě, že je to v pořádku.

Byly v době výbuchu Černobylu nějaké protesty v Dukovanech proti elektrárně?
Určitě. Protesty byly už když se stavěla Dalešická přehrada. Proti elektrárně taky. Ale za komunismu to nemělo velký dopad. Lidi s cedulemi začali chodit až po sametové revoluci. Argumentovali i Černobylem, vytáhne se vše možné. Na začátku to byla uskupení jako Děti Země a Hnutí duha, které ale mělo víc úspěchů v Temelíně. My jsme aktivisty přijali s otevřenou náručí, že je vezmeme do informačního centra. Nijak jsme se proti nim nevymezovali. Oni tedy taky nic moc nedělali. Kromě toho, že pomalovali silnici a polámali nějaké větve, když lezli na stromy. K ničemu se ale nepřivazovali a nebránili dalšímu provozu elektrárny. Myslím, že tam byl nějaký pokus o průnik do elektrárny, který se nezdařil, protože jsme to věděli dopředu a ostraha byla ještě víc ostražitější než normálně. Ale ostražitá je vždycky. Pozvali jsme je ke stolu, připravili jsme pár pstruhů z přehrady, kam se vypouští voda z elektrárny. Je to totiž zařízené tak, aby to nemělo negativní vliv na životní prostředí. Z jedné studie navíc vyšlo, že Dukovany neškodí ani zdraví místních obyvatel ve srovnání s jinými lokalitami bez jaderné elektrárny.

Dukovany se uváděly do provozu právě v období černobylské havárie, prý vám přístroje hlásily radioaktivitu a pracovníci v elektrárně se báli, že se něco pokazilo, ale nakonec se ukázalo, že to bylo z Černobylu?
Ano. To je na tom „nejpůvabnější“. Celé posádky byly školeny na to, že by jim mohlo někde něco unikat a jak to co nejrychleji nalézt. Nikdy jsme nebyli ale školeni na to, že by radioaktivita mohla přijít do elektrárny zvenku, vždy jsme řešili úniky zevnitř ven. A skutečně to technikům dalo hodně práce, než zjistili, že to z Dukovan nikde neuniká. A že to přišlo zvenku. Dozimetry (přístroje na měření radioaktivity, pozn. redakce) naměřily hodnotu a spustily hlášení, že to je nad normální meze. A kluci, co to měřili, nevěděli, co se děje. První viditelná věc byla, když směna odcházela z elektrárny a začalo pršet. Ten déšť vymyje radioaktivní prach a spadne vám to na hlavu a na šaty. A přístroje pracovníkům při východu z budovy elektrárny nic nehlásily. Ale když prošli chráněným pásmem, tak trochu zmokli a přístroje u východu z areálu jim hlásily radioaktivitu kvůli tomu dešti. Přístroje se pak musely přenastavit na vyšší hodnotu, aby zachytily, kdyby se něco stalo v elektrárně.

Daly vám oficiální orgány informaci, co se děje, nebo jak jste se o Černobylu dozvěděli?
Přicházelo to vždy šuškandou. Mezi těmi operátory byli lidi, kteří poslouchali zahraniční rozhlas. A pak začalo něco psát Rudé právo. Oficiálně jsme informaci dostali až z médií. Režim sám ztratil body. Neuvědomili si, že pokud to neřeknou hned, musí to říct za týden s ostudou. Je to škoda. Já ale nikdy důvěru v ten režim neměl. Snažil jsem se vždy separovat od fake news. Někdy je pak ale problém poznat, co je pravda.

Jaká radiace je už nebezpečná pro člověka pro dlouhodobé vystavení?
To se nedá takhle říct. Je to daleko složitější. Záleží, kde jste ozářen. Velmi citlivá jsou třeba varlata. Každá část těla je jiná. Třeba při tomografu dostanete vyšší dávku než jste dostali za Černobyl v České republice. Ale užitek z tomografu by měl být vyšší než škoda, kterou utrpíte tou dávkou.

Jsou lidé, kteří pracují v Dukovanech dnes, pod vyšším stupněm radiace než obyčejný smrtelník, představuje to nějaká zdravotní rizika?
To je zařízeno tak, že lidé, co tam pracují, musí nosit dozimetry, aby se zjistilo kolik absorbovali záření. Dozimetry zjišťují i jak jsou ozářeny jednotlivé části těla. Chodíme také na preventivní prohlídky. Citlivost na ozáření se odhaduje těžko. Člověk, který vyčerpá denní či roční dávku, je z práce stažen. Organismus má ale schopnost se regenerovat. Nevím o tom, že by si někdo z Dukovan stěžoval, že kvůli tomu dostal nějakou nemoc. Můžu vám říci, že v Třebíči, kde nyní sedíme, tak je ta dávka radiace díky podloží dvaapůlkrát vyšší než v Dukovanech, kde jsem pracoval. Takže někde to psali, že si chodím do Dukovan radiačně odpočinout. Mám 6 dětí a všechny jsou v pořádku.

Jako mluvčí jste v Dukovanech vysvětloval dvě havárie, o co šlo?
Pokud bychom ctili stupnici INES, to je stupnice událostí v jaderných elektrárnách, tak havárie tam nebyla žádná. Jedna událost byl požár transformátoru před elektrárnou, kvůli tomu se musel odstavit celý blok. To ale nebyla radiační událost. Další byly vady svarů, kde mohlo něco prasknout. Já ale zažil v Dukovanech krásný věk, kdy se vše dařilo.

Do Dukovan chodili ale občas komisaři a těm se staly „nehody”. Jednomu komisaři spadla propiska do reaktoru, nikdo se k ní nesměl vypravit, musela se vytáhnout speciálním nářadím a byla pak radioaktivní. Jeden mladý Američan, který v Dukovanech právě složil zkoušku, čekal na ostatní. Nudil se, procházel se po tmě a spadl do jedné nádrže s vodou. Komentoval jsem to tak, že před lety tam komisaři spadla propiska, dnes tam spadl celý. Chlap byl pak celý bledý.

Asi sledujete současnou debatu o čistých zdrojích energie. Mělo by se podle Vás jádro počítat mezi ekologické zdroje energie?
Jako bezuhlíkový zdroj určitě. V té širší definici ne, není obnovitelný. Ekologická debata má ale vliv na bezpečnost jaderné energetiky a disciplínu lidí. Uvědomují si, že musí fakt dobře dodržovat pravidla. Dříve jsem býval na aktivisty nabroušenější – ale dnes v důchodu bych řekl, že mají své místo v přírodě a ve společnosti.

Kdo myslíte, že je v současné době na světě nejlepší v oblasti jaderné energetiky?
Němci byli fakt důslední. Já ale nevím, jestli si jaderní energetici v Německu nezačínají v současnosti hledat místo jinde, když stát chce zrušit jaderné elektrárny. Rusové mají hodně elektráren mají v tom dobré zkušenosti, možná, že Černobyl byl velké poučení. Američané to mají propracované a Číňané asi taky. Ale nevím, Čínu neznám, nevím, jak to tam funguje. Podezřívám jen totalitní a polototalitní režimy, kde příkazy shora mají větší váhu než odborník. A jaderná energetika potřebuje svobodu. Japonci jsou disciplinovaní ale až moc. Mezinárodní komise, které byly ve Fukušimě, Japonce upozorňovaly, že může dojít k zalití elektrárny vodou. Pokud vám elektrárnu zalije voda, diesel pod vodou nenastartuje. Jediný pátý blok, který už byl moderní a na kopci, to tsunami přežil.

A co Češi? Já myslím, že Češi jsou nejlepší na provozování, protože furt remcají. Japoncům řeknete: „pan ředitel to říkal takhle“. A tím je usadíte a oni mlčí. U nás v podstatě, když se pracovníkovi něco nelíbí, tak s tím pořád „otravuje“, ono ale někdy to otravování je skutečně na místě.

Myslíte si, že jaderná energetika má do budoucna dobré vyhlídky?
Myslím, že má. I přes všechny problémy, které jsou s tím spojené.

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!