Šok během rekordního ponoru na nejhlubší místo Země. Výzkumník na dně našel plastovou tašku |
LN: Před časem se objevila zpráva, že se plasty vyskytují už i na dně Mariánského příkopu (nejhlubší známý podmořský příkop s hloubkou téměř 11 tisíc metrů v Tichém oceánu – pozn. red.), teď zase, že mikroplasty obsahuje i sníh v Arktidě. Existuje na Zemi ještě nějaké místo, kde by plast, potažmo mikroplast vůbec nebyl?
Teď už asi žádné takové místo není. Už právě proto, že se igelitový sáček od bonbonů objevil na dně Mariánského příkopu, a právě proto, že se analýzou sněhu v Arktidě prokázalo, že dochází k transportu mikroplastů vzduchem. Navíc jde o nejodlehlejší kout planety, sem ty mikroplasty putují nejdéle. Tamní ekosystém to zřejmě neohrozí, mnohem dřív dojde řada na naše rybníky, moře, potraviny.
LN: Původně jsem se chtěla ptát, zda a kdy bude Země plná mikroplastů, ale to už je tedy realita.
Je a bude. Když pohodíme plast, je vystaven mechanickému namáhání, UV záření, slunečnímu svitu, oxidativní atmosféře. Tím dochází k jeho rozpadu na menší a menší částice. Trvá to desetiletí. Dřív se na základních školách učilo, že kelímek od jogurtu či igelitový pytlík se rozkládají dvacet let. Přitom je to jen doba, během které se z plastu stane mikroplast. Znamená to tedy, že mikroplasty, jež dnes sledujeme, pocházejí z desítky let starého odpadu.