Kromě Evropy by v důsledku absence mořských proudů o několik stupňů klesla i průměrná teplota v Severní Americe nebo některých částech Asie. „Překvapila nás rychlost, s jakou ke změnám dochází,“ uvedl hlavní autor článku René van Westen. „Bude to zničující.“ Zároveň ale dodal, že vědci zatím nemají dostatek údajů, aby mohli určit přesné datum změn. Nevylučují ale, že by k události mohlo dojít už příští rok. „Až k tomu dojde, dopady budou nevratné,“ dodal pro list The Guardian.
Práce původně publikovaná v časopise Science Advances se zaměřila na hledání varovných signálů týkajících se slanosti moře v jižní části Atlantského oceánu mezi Kapským Městem a Buenos Aires. Při simulaci změn v průběhu dvou tisíc let na počítačových modelech globálního klimatu studie zjistila, že změny mohou vést k náhlému kolapsu celého systému během méně než 100 let, což může mít katastrofální následky.
Cirkulace je klíčová
Kolaps by se týkal celého rozsáhlého systému oceánských proudů, takzvané Atlantické meridionální cirkulace. Ta je charakteristická prouděním teplé slané vody v horních vrstvách Atlantiku směrem na sever a tokem chladnějších hlubokých proudů směrem na jih. Jde o klíčovou součást globální regulace klimatu, neboť ovlivňuje počasí všude na světě. Pokud by se tento systém zahrnující i Golfský proud, který ohřívá mimo jiné právě Evropu, zhroutil, nastaly by mnohem extrémnější zimy, zvýšila by se hladina moří nebo by se posunul monzun v tropech.
Schéma ukazuje směr Golfského proudu
Ke kolapsu mořského proudění dojde v momentě, kdy se oceány příliš zahřejí, nebo voda v nich bude méně slaná. Sladká voda do oceánů putuje právě z tajících ledovců, které snižují jejich hustotu. V případě, kdy by voda byla moc teplá nebo sladká, proudy se zastaví.
Vědci zjistili, že systém oceánských proudů je již na cestě k této náhlé změně, k níž nedošlo více než 10 tisíc let. Systém totiž už nyní narušuje rychlejší než očekávané tání grónských ledovců a arktických ledových příkrovů, které vhání sladkou vodu do oceánů.
Sermersuaq. Velký grónský ledovec představuje druhý největší kus ledu na světě. Pokrývá asi 80 % povrchu Grónska, jeho rozměry jsou ohromující: 2 400 km x 1 100 km, mocnost zmrzlé masy dosahuje až 3 km. Kdyby celý roztál, hladina světových oceánů by se zvedla o 7 m.
Konkrétnější je v tomto ohledu jiná studie z loňska, která spočítala, že k bodu zvratu by mohlo dojít mezi lety 2025 až 2095. Britský meteorologický úřad však uvedl, že velké a rychlé změny oceánských proudů jsou v 21. století velmi nepravděpodobné.
Zaplavená města, počasí naruby
Vědci, kteří za výzkumem stojí, rovněž uvedli, že jsou šokováni předpokládanou rychlostí kolapsu mořského proudění. Hladina moře v Atlantiku by v některých oblastech stoupla o metr a zaplavila by mnoho pobřežních měst. V Amazonii by se převrátilo období dešťů a sucha, což by mohlo vést k tomu, že by se již tak oslabený deštný prales dostal za svůj vlastní bod zvratu. Teploty na celém světě by kolísaly mnohem nepravidelněji, jižní polokoule by se oteplila, Evropa by se naopak výrazně ochladila a měla by méně srážek.
I když to může znít ve srovnání se současným trendem oteplování dobře, změny by nastaly desetkrát rychleji než nyní, což by téměř znemožnilo adaptaci. „Směřujeme k bodu zvratu. To je docela děsivé,“ uvedl van Westen. „Změnu klimatu musíme brát mnohem vážněji,“ apeluje podle The Guardianu.
