A je samozřejmé, že prostředí plné nejistoty s sebou nese náklady viditelné i na makroekonomické úrovni. Nejistota vnáší do chování ekonomických subjektů prvek opatrnosti. Statistika národních účtů za první čtvrtletí ukázala, že pokračuje loňský příběh.
Oživení českého hospodářství táhne vyšší poptávka ze zahraničí a tvorba zásob, domácí poptávka zůstává slabá. Samozřejmě je to částečně důsledek fiskální restrikce. Svou roli však bezesporu sehrává i nejistota ohledně finální podoby reforem a jejich dopadu na domácnosti a firmy.
Po loňských parlamentních volbách a nástupu vlády se silným proreformním mandátem bylo zřejmé, že vláda bude chtít veřejné finance zkonsolidovat. Ani po téměř roce však není jasné, jakým způsobem to bude provedeno a jak se to koho dotkne. V této situaci je zcela racionální chování, že domácnosti šetří, neutrácejí a vyčkávají, s čím vláda skutečně přijde.
Nejistota dopadá i na investiční aktivitu firem. Těžko očekávat, že firmy budou aktivněji a dlouhodoběji investovat v situaci neustále se měnících podmínek. V konečném důsledku to vede k tomu, že i přes oživení ekonomické aktivity se firmy obávají vytvářet nová pracovní místa. Rychlé dokončení reforem a odstranění nejistoty by tedy ekonomice jednoznačně prospělo a odrazilo by se to i v ocenění korunových aktiv ze strany finančních trhů.
Doufejme tedy, že po čtvrteční stávce nebude ohledně reformních návrhů opět všechno jinak.