Otroctví mezi Izraelity bylo způsobem splátky dluhů (bezúročných). Dle Mojžíšova zákoníku každý sedmý rok mělo
být vyhlášeno tzv. milostivé léto, kdy všichni otroci byli propouštěni a vrácen jim i dědičný podíl v Izraeli.
Exodus a dobývání Kanaanu můžeme vnímat jako mytické nebo historické. V případě historického výkladu:
Abraham v zaslíbené zemi vlastnil jediný pozemek, pohřební jeskyni koupenou od Chetity Efróna. Hospodin mu
řekl "sem se vrátí až čtvrté pokolení, neboť se ještě nenaplnila míra Emorejcovi nepravosti". Tou nepravostí byl
m. j. nejohavnější projev polyteismu - obětování malých dětí modle Molochovi.
Dlouhodobě monoteistická jsou pouze judaismus, křesťanství a islám. Judaismus a křesťanství se spolu splé-
tají a antisemitismus je velkým hříchem křesťanů. Islám je jejich "novela" ze sedmého století. Zdánlivě puristická
a racionální, jako např. jehovismus. I ten je však křesťanství blíže, neboť Svědci Jehovovi pro víru raději trpí než by
zabíjeli.
Většina pojednání o judaismu, včetně onoho počátečního dotyku s Egyptem (Achnaton!), je sice dobrosrdečná, ale trošku mimo, protože opomíjí dynamiku toho myšlení, které je samým základem. Theologické rozbory judaismu se tak podobají pitvám.
Pro ilustraci snad dobře poslouží vyprávění, jak jedna žena zašla za rabínem, aby se za ni modlil, protože nemohla mít děti. „Matka měla stejný problém,“ odpověděl jí rabín. „Pak jednoho dne potkala rabína, který byl znám tím, že konal divy. Matka mu darovala kabát. A za rok jsem se narodil.“ - „Mnohokrát vám děkuji,“ řekla žena, „udělám přesně to, co vaše matka!“ Rabín zavrtěl hlavou: „To nebude fungovat. Moje matka tento příběh nikdy neslyšela!“
Ústředním biblickým pojmem je spravedlnost, nikoliv svoboda (ta je podmínkou nutnou, nikoliv však dostatečnou: viz nespokojenost při exodu). Spravedlnosti nelze dosáhnout: je "zákaz selhat" při jejím dosahování (z toho pramení příkaz ustanovit soudy, kodifikováno v tzv. 7 noachitských přikázáních, 2.st.o.l.).
Pak nebude žádná třecí plocha a "inteligentní" záminka ke sporům, jestli pravá ruka mohameda,nebo levá ruka Lucifera.....
Nevím, jestli zákazy něco řeší. Restrikce vedou k hromadění napětí. Evropa si s náboženstvím užila své a výsledkem je vcelku nábožensky uklidněná společnost. Muslimové si tím musí projít a je naivní si myslet, že by se nutný společenský vývoj dal obejít nějakou zkratkou - zákazem či nařízením.
Kromě inkvizice, pronásledování kacířů, upalování čarodějnic a křížových výprav, což naštěstí patřilo do středověké minulosti, mi na některých křesťanských církvích hodně vadí relativně nedávná drobnost a to ta, že za nejdůležitější z Ježíšova učení považují tato slova: "Běda Tobě i Tvým potomkům, pokud budete používati kondom!" Inu, světlo moudrosti!
otázkou dne je osvobození lidstva z tisíciletého zotročení náboženskými bludy o existenci duše, záhrobí a pekla. K poslušnosti svým vůči pánům a to i těm krutým nabádá Bible i v Novém zákoně, takže vyvedení lidstva z otroctví obecně je jen jakýmsi dalším odhalením fanatického pisálka, jehož jsou plné stránky Internetu. Psát o jakémsi partnerství člověka s bohem, jenž by musel přesahovat celý vesmír a o smlouvách s ním, je jen ubohým blouzněním. Exodus jako národa je historicky jen pohádkou. Fanatickým pisálkům při tom unikají lidská jatka a to nejen ta biblická bratovražedná v rozměru 3000 mužů vyvoleného národa z náboženského důvodu. Ta pro ně nestojí ani za zmínku, podobně jako postavení ženy ve společnosti a před bohem na úrovni osla.
V monoteistickém náboženství je vraždícím militantním prvkem především komerční duchařina s oním světem, obalovaná vzletnými slovy o bohu, lásce, pravdě, jiných dimenzích, vibracích, aurách, zmrtvýchvstání apod. Samotná víra v stvoření světa bohem, oč
samotná víra v stvoření světa bohem, očištěná od bludů o duchařině, jakési psychosomatické dualitní výsadě člověka v přírodě (dle učení Svědků Jehovových "od náboženských lží o duši a o pekle") by mohla být neškodná a společensky až užitečná. Zejména, kdyby se zabývala jen uctíváním boha a ochranou přírody, jako jeho stvořitelského díla.
Dbej odpočinku, odpočívat budeš ty i tvůj otrok... Tedy Bible zná lidskou nerovnost.
římské polyteistické společnosti náboženské násilí - a to nejen vůči vyznavačům jiných náboženství, ale i mezi vyznavači téhož monoteistického křesťanství lišících se v drobnostech.
Takže žvásty o monoteismu tlumícím násilí jsou sprosté lži.
Situace v Islámském státě v mnohém připomíná tu naší v době kolem Bílé Hory. Tedy pro příklady nemusíme chodit daleko ani v prostoru, ani v čase. Víra = osobní přesvědčení v existenci Boha. Náboženství = vnější společenský projev uctívání, kultura. A kde jsou lidé mající něco společného, přijde vždycky nějaký blbec, co to začne řídit. Křesťanství se zvrhlo úplně stejně jako jiné světské zlořády. Není divu - furt jde o stejný živočišný druh. Já nevěřím, ale kdyby ano, tak to nikomu neřeknu. Z preventivních důvodů.