Už před 60 lety při zakládání JZD a spontáním rozorávání mezí se začal onen problém zákeřně připravovat. Zcelování pozemků a pěstování monokultur bylo neodmyslitelné od našeho zemědělstv. Úbytek humusu nikoho nezajímal, protože strojená hnojiva byla levná a navíc kvetla obchodní spolupráce se SSSR, kteří nám dodávali surovinu. Dnešní rádoby věděcké úvahy jsou už jen pláčem nad rozlitým mlékem. Škody napáchané komunizmem se budou napravovat možná 100 let a co se týká problému eroze i 1000. Když stát začne lépe dotovat školství a vědu, možná, že někoho něco napadne. Tohle blemcání paní Vicenové nám nepomůže, spíš naštve.
Je dobře , že autorka připomíná tento reálný a závažný problém.
Je třeba ho více zviditelnit, abychom se na něj orientoval místo klimatického pseudoproblému.
Rozhodující jsou dotace na plochu, které činí pro velkovýrobu min.6000 kč/ha. Zatímco jinde jsou dotace na veškerou půdu,na první hektary zvlášť příplatky, v ČR do 5 ha není nárok. Proto ty nekonečné české lány. Ve velikosti podniků jsme suverénně v čele EU a předstihli jsme i Ameriku. Kolektivizace je zakořeněná v nejen v mozcích komunistů, ale všech ekonomů. A velkovýrobu nezajímá budoucnost, zúrodňování a ochrana půdy, ale zisk hned teď a za každou cenu. V tom je rozdíl proti malým rodinným podnikům, kde se myslí na budoucnost.
Hlavně, že na přibližně 3 soukromě hospodařící zemědělce připadá přibližně jeden úředník ! Takže je třeba je vyhnat z teplých kanceláří a nahnat je vysazovat REMÍZKY, aby se bránilo erozi !