Podle některých zdrojů je zakladatel moderního Uzbekistánu Islom Karimov, vládnoucí zemi od roku 1989, už po smrti a s oznámením se trochu jako za doby Sovětského svazu čeká, až odezní oslavy dne nezávislosti 1. září.
Oficiální taškentské kruhy zprávu o prezidentově úmrtí popírají a rovněž podle informací Kremlu je Karimov stále žije. Všem je však jasné, že z mozkové mrtvice se 78letý prezident nejspíše již nezotaví a nejen Uzbekistán, ale i celý region, který se třese hrůzou z nejistoty, se připravuje na časy po Karimovovi.
Strach z budoucnosti
O vážnosti situace svědčí už fakt, že Taškent navzdory svým zvyklostem oficiálně oznámil, že byl Islom Karimov hospitalizován. Atmosféra v této 30milionové středoasijské zemi připomíná na základě pozvolna prosakujících informací Sovětský svaz v roce 1953, kdy po Stalinově smrti, jenž v životě země představoval jedinou jistotu, propadlo mnoho obyvatel zoufalství a strachu z nejistoty.
Na budoucnost pomýšlejí s obavami nejen v Uzbekistánu, jenž má vedle Kazachstánu v daném regionu největší vliv, ale i v celé oblasti, neboť chaos, ve který může změna vyústit, by se projevil i daleko za hranicemi této země |
Na budoucnost přitom pomýšlejí s obavami nejen v samotném Uzbekistánu, jenž má vedle Kazachstánu v daném regionu největší vliv, ale i v celé oblasti, neboť chaos, ve který může tato změna snadno vyústit, by se projevil i daleko za hranicemi této země. Uvolněné vášně v Uzbekistánu přitom mohou představovat značné nebezpečí.
Nejistá situace je dána už tím, že zhruba dva miliony v Rusku pracujících uzbeckých dělníků posílá domů v důsledku zhoršující se ruské hospodářské situace čím dál méně peněz. Negativní vliv na investice má rovněž zpomalení čínského růstu, k čemuž je třeba přičíst tragickou vzpomínku na události z roku 2005 v Andižanu a hrozbu islámského radikalismu.
Destabilizace
Pokud by o nástupnictví nenastala všeobecná shoda, mohlo by to nejpočetnější zemi v regionu severně od Afghánistánu destabilizovat. Karimov totiž nemá syna, jehož by v tradičně patriarchální zemi bylo možné zvolit za jeho nástupce. Prezidentova starší dcera Gulnara se na veřejnosti neobjevila od doby, co byla v roce 2014 podle některých médií umístěna do domácího vězení, a jeho druhá dcera Lola, jež svou vlast reprezentuje jako velvyslankyně při UNESCO, nikdy neměla skutečné mocenské ambice.
Pokud by o nástupnictví nenastala všeobecná shoda, mohlo by to nejpočetnější zemi v regionu severně od Afghánistánu destabilizovat |
„Na Karimovovu hlavu by se mohla snést spousta kritiky, nelze mu však upřít, že za uplynulých 25 let přistupoval ke své vlasti vždy velmi odpovědně. Jen těžko si proto lze představit, že by své nástupnictví nepřipravil s ohledem na zachování stability země,“ prohlašuje i na základě osobních setkání s uzbeckým prezidentem ruský expert na tuto oblast Arkadij Dubnov.
Analytik se domnívá, že prezident, jenž se s oblibou prezentoval jako hlavní záruka světského charakteru země, učinil vše, aby ani po jeho odchodu nemohli převzít moc islámští radikálové z údolí Fergana považovaného za temnou skvrnu celého regionu. Ani v případě liberálního obratu, jenž by posílil legitimitu nové vládnoucí moci, si proto nelze představit, že by se amnestie týkala i islamistických odpůrců režimu.
Nejpravděpodobnější scénář
Stejně je v podstatě nepatrná šance na to, že by se o získání moci pokusil někdejší Karimovův rival, vůdce kdysi populární strany Erk Muhammad Salih, jenž získal v prezidentských volbách v roce 1991 třináct procent a v současnosti žije několik let v tureckém exilu. Poté, co upadla v nemilost i prezidentova dcera Gulnara, se nejeví příliš schůdnou cestou ani takzvaný „kubánský scénář“ neboli nástupnictví v rámci rodiny.
Nejpravděpodobnějším scénářem je, že podle ústavy převezme v případě Karimovovy smrti na tři měsíce prezidentovy pravomoci předseda horní sněmovny parlamentu, jenž dovede zemi k volbám |
Analytici považují za nejpravděpodobnější scénář, podle nějž převezme podle ústavy v případě Karimovovy smrti na tři měsíce prezidentovy pravomoci předseda horní sněmovny parlamentu, jenž dovede zemi k volbám, ve kterých má největší šanci na úspěch 59letý ministerský předseda, rovněž představitel samarkandského klanu a spíše proruský Šavkat Mirzijajev, jenž má blízko k prezidentově rodině.
Mluví se sice také o současném vicepremiérovi a představiteli taškentsko-ferganského klanu, spíše prozápadním Rustamu Azimovovi, ale o jeho šancích hodně napovídá, že se již objevily zprávy, že byl umístěn do domácího vězení. Záštitou klidného nástupnictví je šéf tajných služeb, který se vyznamenal během potlačení vzpoury v Andižanu a v uplynulých letech si budoval paralelní moc – 72letý Rustam Inojatov sice nemá přímé ambice stát se prezidentem, nicméně vše by řídil z pozadí.
