Někteří odhadují propad například francouzské ekonomiky ve druhém čtvrtletí o 30 procent. V Německu jsou o něco optimističtější. Deutsche Bank počítá s 15procentním propadem Francie a Velké Británie. Nejhorší scénář německých vládních ekonomických poradců počítá pro Německo s desetiprocentním propadem ve druhém čtvrtletí. To už jsou propady, které vyžadují myšlení a přístupy takzvaně out of the box.
Jednou možností jsou „vrtulníkové peníze“, centrální banka by dala každému občanovi danou částku, třeba 50 tisíc korun, což by zabránilo dramatickému propadu poptávky a deflační spirále. Mohlo by to být jednoduché a nebyrokratické. Tento starý teoretický koncept nebyl nikdy v žádné zemi v praxi využit, ani v předchozí finanční krizi po roce 2008.
Možná hrozí, že politika a byrokracie by si rozebraly a zkomplikovaly i tento teoreticky jednoduchý nástroj. Jakmile se začne diskutovat, zda to například mají být peníze nebo šeky na nákup zboží a jakého zboží, nebo zda je mají dostat i bohatí, celé se to rozpadne. Jaký je váš názor? Měl by každý občan dostat od centrální banky danou částku?
Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě
Tři priority
Shazování peněz z helikoptéry, přesněji pravidelný automatický příjem pro každého, není dobrým krizovým řešením, a pokud vím, nebylo vymyšleno pro krizové situace. Šlo by o rozsáhlou reformu celého ekonomického systému. Jeho výhodou by byla velká úspora administrativních výdajů státu, nevýhodou nutnost změnit myšlení lidí i celou soustavu odměňování. Proto je přechod na takový systém asi nereálný. Dosavadní pokusy něco takového zavést například ve Finsku se nepovedly.
V akutní fázi koronavirové krize jsou tři priority – zdraví populace, přiměřené zajištění živobytí postižených a minimalizace trvalých následků narušení ekonomických vazeb. Všechny vyžadují pečlivě cílené, nikoli plošné vládní zásahy. |
V akutní fázi koronavirové krize jsou tři priority – zdraví populace, přiměřené zajištění živobytí postižených a minimalizace trvalých následků narušení ekonomických vazeb (zejména zachování pracovních míst v dočasně omezených funkcích). Všechny vyžadují pečlivě cílené, nikoli plošné vládní zásahy. Ty vláda činí v podstatě správně a, doufejme, i úspěšně (navzdory několika zmatkům a přešlapům).
Pomáhá jí systém automatických stabilizátorů a zkušenosti z jiných zemí, jako je kurzarbeit. Výraznou (a málo oceněnou) výhodou Česka je nízký státní dluh, který vládu v řešení krize nijak neomezuje. K helikoptérovým penězům a jejich výhodám se vraťme třeba po krizi, ale jsem v této věci skeptický.
Jan Pravda, zakladatel fondu Pravda Capital SICAV
Bezbřehá neznalost ekonomie
Nejsem makroekonom (ekonomové omluví mé mezery ve znalostech nefunkčních teorií), ale deterministické ani stochastické modely používané v jiných vědách, například ve fyzice nebo chemii, nefungují v makroekonomii. Proto nevyslovím názor na „helicopter money“. Byl by totiž nedokazatelnou a nevyvratitelnou politickou proklamací buď populistickou (dnes líbivá, ale škodlivá), nebo odpovědnou (a nepopulární).
Pokusím se však ukázat, jak bezbřehá je neznalost moderní ekonomie, co je správné pro populaci homo economicus – ve srovnání s jinými vědami na úrovni středověku. Debata, jak stát má, nebo nemá stimulovat ekonomiku (do této kategorie vedle ekonomických balíčků patří i helicopter money), se táhne od začátku 20. století a zosobňují jí John Maynard Keynes, Friedrich August von Hayek a později Milton Friedman.
Keynes tvrdil stimulovat fiskálně (snižováním daní a státními investicemi), protože to povzbudí poptávku. Hayek tvrdil nestimulovat vůbec, protože to poškozuje systém, který je živý (roste a hojí své rány sám). A Friedman tvrdil stimulovat, ale monetárně (tištění peněz, nákupy cenných papírů centrálními bankami, včetně rozhazování peněz po ulici – odtud helicopter money).
Řešit skutečné problémy
Když jsem doma řekl, že se budou možná rozhazovat peníze z helikoptéry, děti jásaly: „Super, kdy?” A to je celá věda – dobrá nálada a chuť jít nakupovat. Lze to obalit křivkami a termíny, ale nevěřím, že to je probádáno. Nevíme, co to udělá s dětmi ani s dospělými (pokud jde o ekonomické chování, není v průměru velký rozdíl). U dětí se tomu říká rozmazlení, u dospělých ekonomika na antidepresivech. Proč nevíme, co to udělá? Protože nemáme přesné analytické modely, ani data do nich.
Otázka, zda má pravdu Keynes, nebo Hayek, nebyla zodpovězena. Příležitosti, kdy se mohla testovat, byly v historii civilizace homo economicus jen dvě: velká hospodářská krize roku 1929 a velká finanční krize roku 2008. V roce 1929 nikdo neposlouchal Keynese ani Hayeka, netisklo se a byla z toho druhá světová válka.
Otázka, zda má pravdu Keynes, nebo Hayek, nebyla zodpovězena. Optimální řešení otázky, zda stimulovat, bude mnohem složitější než tištění peněz. Je třeba řešit skutečné problémy (budovat imunitu systému předem, a nikoli až dorazí pohroma), a ne je zasypávat penězi. |
Po ní se střídala víra v Hayeka (Margaret Thatcherová) s vírou v Keynese (Ronald Reagan), jak se hodilo do politiky. A v roce 2008 nezbylo nic jiného, než zkusit opak roku 1929 – tisknout a stimulovat. Opět však šlo o improvizaci. Ben Bernanke nevěděl přesně, co a jak, a nešel na jistotu (kdyby ano, zarazil by to v roce 2006, když dorazil do Fed).
Dvě pozorování natolik složitého procesu (příchod krize a její ústup) nestačí na zodpovězení otázky, který postup je lepší pro dlouhodobý mír a blahobyt homo economicus. Krize v roce 1929 vedla k Hitlerovi, krize v roce 2008 a její tištění vedly k současným nulovým úrokům a k tomu, že centrální banky dnes nevědí, jak více stimulovat, a uchylují se k úvahám o helicopter money. A to pořád není ani španělská chřipka, ani mor zabíjející každého třetího.
Proč musíme tolik stimulovat? Potřebujeme pořád růst tři procenta ročně! Za 100 let budeme 20krát větší a za 200 let 370krát větší. Na co? Optimální řešení otázky, zda stimulovat, bude mnohem složitější než tištění peněz. Je třeba řešit skutečné problémy (budovat imunitu systému předem, a nikoli až dorazí pohroma), a ne je zasypávat penězi.
Tomáš Pfeiler, portfolio manažer společnosti Cyrrus.
Především zdravotní systém
V uplynulých týdnech se rychle posunovaly hranice možného. Kdo si na začátku roku dokázal představit výjimečné stavy a karantény v polovině Evropy? Pokles ekonomiky se zpočátku také jevil prakticky nemyslitelný. Nyní prognózy naznačují, že ve významných zemích propadne HDP za druhé čtvrtletí o desítky procent (anualizovaně). Mimořádná doba vyžaduje mimořádné prostředky. Představují však vrtulníkové peníze optimální lék?
Helikoptérové peníze by v této fázi nepomohly ochromenou spotřebu dramaticky rozhýbat. Nyní je jednoznačnou prioritou zploštění křivky nových infekcí – co nejvíce prostředků by proto mělo jít do zdravotního systému. |
Dosud schválené akce centrálních bank uvolní měnové podmínky, jež však oživí ekonomickou aktivitu až střednědobě. Navíc současný šok vede mnoho domácností k odkladu spotřeby. Při karanténě a výjimečných stavech není velká ochota utrácet. Helikoptérové peníze by v této fázi nepomohly ochromenou spotřebu dramaticky rozhýbat. Nyní je jednoznačnou prioritou zploštění křivky nových infekcí – co nejvíce prostředků by proto mělo jít do zdravotního systému.
Dalším klíčovým bodem je zamezit masivnímu propouštění. Vláda musí různými příspěvky nebo slevami na daních či sociálním a zdravotním pojištění motivovat firmy, aby udržely současný stav zaměstnanců. Vrtulníkové peníze přicházejí v úvahu až po odeznění akutního stresu. Navíc jde o ultima ratio opatření, jehož zapojení dává smysl, až když centrální banky vyčerpají veškerý monetární arzenál.
Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu
Ztráta důvěry
Slučování měnové a hospodářské (sociální) politiky se značně obávám. S „penězi z helikoptéry“ jako s nástrojem měnové politiky nesouhlasím mimo jiné proto, že by zcela zdiskreditoval důvěru v centrální banky. Pokud by peníze z helikoptéry navíc nebyly nástrojem politiky monetární, ale sociální, zdiskreditovaly by nejen důvěru v centrální banky, ale i v oddělení monetární a hospodářské politiky, tedy v nezávislost centrálních bank. V současné situaci by toto řešení sice mohlo pomoci, ale z dlouhodobého hlediska by bylo katastrofou.
Pokud by peníze z helikoptéry navíc nebyly nástrojem politiky monetární, ale sociální, zdiskreditovaly by nejen důvěru v centrální banky, ale i v oddělení monetární a hospodářské politiky, tedy v nezávislost centrálních bank |
Proto bych doporučoval používat standardní nástroje, byť zvětšené o to, že jde o zcela mimořádnou situaci. Vláda například může věnovat 50 tisíc korun (téměř) každému snížením daně z příjmů fyzických osob a povinných odvodů, důchodcům zvýšením důchodů a nezaměstnaným podpory v nezaměstnanosti. Tato dávka nesmí být testovaná, byrokracie kolem by ji značně zneefektivnila. Především by vláda měla masivně investovat do testování. Bez testování se nikam neposuneme – a situace začíná být neúnosná.
Jan Mládek, Český institut aplikované ekonomie
Mimořádná situace
Obecně nejsem příznivcem základního nepodmíněného příjmu v podobě pravidelné peněžní dávky vyplácené ve stejné výši všem lidem bez jakýchkoli podmínek. Proč by měli dostávat od státu peníze i lidé, kteří je nepotřebují? Proč by se někteří lidé měli pobízet k „nepráci“? To však platí pro „mírový stav“, kdy nezaměstnaní si mohou volně hledat práci, nebo si dojít pro podporu na pracovní úřad. Pokud jsme ve válce s koronavirem, a stát nařizuje občanovi řadu omezení, je situace naprosto jiná.
Po dobu této mimořádné situace je třeba zajistit občanům základní příjem, aby měli zajištěnu základní existenci, a nenastal rozvrat hospodářských a mezilidských vztahů. Je nejvyšší čas vypracovat systém, kdy každý dostane základní částku, a nikdo nebude zkoumat, zda na ni má nárok, nebo nikoliv. |
Po dobu této mimořádné situace je třeba zajistit občanům základní příjem, aby měli zajištěnu základní existenci, a nenastal rozvrat hospodářských a mezilidských vztahů. Je nejvyšší čas vypracovat systém, kdy každý dostane základní částku, a nikdo nebude zkoumat, zda na ni má nárok, nebo nikoliv.
Pokud by bylo neúnosné, že ji mají dostat i bohatí, kteří nic nepotřebují, je možné to udělat jinak – po dobu krize poskytnout významně vyšší přídavky na děti. Tím by byly pokryty všechny rodiny s dětmi, důchodci jsou pokryti již dnes výplatou státní penze. Ministerstvu práce a sociálních věcí by zbyli k řešení pouze bezdětní dospělí, u kterých by bylo možné testovat, zda nějakou dávku potřebují.
Na závěr technická poznámka. Tuto dávku by měl vyplácet stát, centrální banka, tedy u nás ČNB, by měla státu pomoci, tím, že si od státu koupí jím vydané obligace na tento účel.
Dominik Stroukal, hlavní ekonom skupiny Roklen
Ztráta důvěry
Buďme opatrní u něčeho, co je úplně virtuální, a stojí jen na křehké důvěře nás všech, kteří se rádi chováme stádně. Současné peníze nemají žádnou jinou hodnotu, než kterou jim všichni dáváme. Historie učí, že hyperinflace nezpůsobilo zběsilé tištění bilionů marek či zimbabwských dolarů, ale náhlá ztráta důvěry v peníze. Výmarská republika nezvyšovala peněžní zásobu, ale přišla s trochou vrtulníkových peněz, které rozbily důvěru držitelů marek.
Nelze počítat s tím, že se „natiskne“ jen trochu. Hrajeme si se ztrátou důvěry v křehký systém peněz. Peněz, ve kterých máme velkou část svých úspor. Nepokoušejme to. |
Když to udělali jednou, kdo zajistí, že to neudělají znovu a víc? Celé se pak točí v inflační spirále. Ztráta důvěry a rozprodávání měny zvyšuje ceny, což tlačí na další rozprodávání, jež způsobuje ještě větší propad hodnoty, tedy vyšší inflaci. Nelze počítat s tím, že se „natiskne“ jen trochu. Hrajeme si se ztrátou důvěry v křehký systém peněz. Peněz, ve kterých máme velkou část svých úspor. Nepokoušejme to.
Petr Zahradník, člen Evropského hospodářského a sociálního výboru, Brusel; ekonom České spořitelny
Ať zatím zůstane na zemi
V mimořádných situacích je prostor pro mimořádná opatření. Již ta, k nimž saháme jak u nás, tak v Evropě, by při normálním chodu ekonomiky a společnosti jen obtížně prošla. Vrtulníkové peníze jsou mimořádným opatřením na kvadrát, jehož potřebnost ještě nenastala, a přeji si, aby nikdy nenastala. Pro tento typ opatření potřebujeme aspoň nějaké tvrdé statistické údaje, abychom věděli, kolik bychom si pro tento účel mohli dovolit. Budeme čelit bezprecedentnímu poklesu poptávky a takovému riziku inflační spirály, již naše generace nezažily.
Vrtulníkové peníze byly navrhované buď pro šílené krize, nebo pro skokový rozvoj ekonomiky 4.0 založené na extrémní produktivitě některých odvětví a extrémním nárůstu osob vytržených z produktivního života. Doufejme, že natolik šílená nynější krize není. Takže, prozatím ne. |
Další generace politiky měnového uvolňování má šanci toto riziko omezit a přibrzdit. V kombinaci s cílenou fiskální politikou založenou nikoliv na bezbřehém nezodpovědném utrácení, ale na přesměrování výdajů ze zbytných položek do takových, které mohou pokles poptávky přibrzdit, to lze dokázat. A pokud k některým byrokratickým regulačním pravidlům budeme po dobu krize přistupovat velkoryseji, či je ignorovat, udržíme systém aspoň částečně v chodu.
Vrtulníkové peníze byly navrhované buď pro šílené krize, nebo pro skokový rozvoj ekonomiky 4.0 založené na extrémní produktivitě některých odvětví a extrémním nárůstu osob vytržených z produktivního života. Doufejme, že natolik šílená nynější krize není.Pro druhý příklad dnes chybí extrémně produktivní odvětví, které by helikoptéře dodávalo produktivitou podložené peníze. Takže, prozatím ne.
