K p. Podrackému mám respekt a s většinou jeho názorů souhlasím. Mám ale problém s opakovanou "přirozeností řádu", spíše ovšem v právní než morální rovině. Za jeden ze základních zdrojů současných nemocí světa totiž považuji zhoubným bujením postiženou teorii základních práv a svobod zcela odtrženou od (lidských) povinností, která je povýtce přirozenoprávní povahy, Práva člověka jistě mohou být přirozená (ale to třeba i zvířat či rostlin), ovšem mohou být reálně uskutečňována a chráněna pouze prostřednictvím státu či jiného organizovaného společenství lidí, což není myslitelné bez plnění povinností lidí (hlavně občanů) vůči státu. Zejména demokracie by neměla být jen platformou pro uplatňování práv a vznášení nároků, ale především pro udržování zdravé a akceschopné organizace zajišťující v maximální míře bezpečný a důstojný život svých členů, a to i budoucích. Odtržení práv od povinností a zbavení sounáležitosti jednotlivce se společností, která jediná mu může jeho práva a svobody, jakož i práva

(...jakož i práva) dalších generací, zajistit, je hlavní příčinou současných problémů. Domnívám se, je třeba nyní panující teorii lidských práv "upgradovat" na teorii vyvážených lidských práv a povinností vůči společnosti a tu promítnout do smluv a zákonů. Je těžko představitelné, že se tak mohlo stát jinak než prostřednictvím tradičních států; velké nedemokraticky řízené svazky států se k tomu nehodí. K vytvoření takové teorie je ovšem potřebná společná tomu odpovídající etika; obávám se, že současné míšení kultur a civilizací bude pro přijetí potřebných etických principů dlouho nepřekročitelným limitem.

Pěkný rozbor myšlení vedoucího k chaosu a opětnému nastolení násilí ve společnosti. V materiální části problému ničení rodin a stabilních demokracií je určující silou v tzv. vyspělých sociálních státech ekonomie. S ekonomií je to jako s Nobelovými cenami za ekonomii. Ekonomie neexistuje, stejně jako neexistuje Nobelova cena za ekonomii (ekonomie není zmíněna v Nobelově závěti)! Ve skutečnosti nám vládnou pouzí finančníci, jejichž duševní obzor je omezen na machinace s penězi a na pracovní sílu. To druhé jen natolik, aby z pracovní síly dokázali vytřískat co nejvyšší zisk, ať už se jedná o zaměstnavatele, akcionáře, nebo o státní kasu. Ekonomové nesprávnými názvy zákonů (o sociálním, důchodovém a zdravotním pojištění) dezorientují pracující a převrací žebříček jejich životních priorit a cílových hodnot. Příklad: Ekonomové nás přesvědčují, že našim prvořadým životním cílem musí být spoření na důchod. Spatřujete Vy sami svůj životní cíl jen v naspoření kupy peněz? Nebo jsou Vaší prioritou

Nebo jsou Vaší prioritou dobře vychované děti?

"Podpora přirozenosti by měla spočívat v úctě k rodině, národu, státu a jejich tradičnímu řádu. Nová pravidla musejí být demokratická. Vládnout musí lid, nikoliv kapitál nebo kamarila menšiny. Je třeba prosazovat zachování přírody i zdravého lidského druhu, což není ideologie, ale přirozený princip."

To je samozřejmě pravda, tedy, snad až na ten "lid". Ptám se, co je to ten "lid"? Podle mne jsou to všichni obyvatelé konkrétního státu, lidé. Všech těchto lidí se však skutečná demokracie konkrétního státu netýká zcela. Zcela se týká jen o b č a n ů toho státu. Např. volební právo nemají všichni lidé ve státě , např. cizinci. Občané je mají všichni. Stačí to pro osvětlení pojmů "lid" a "občané"?

U nás vládne však ona "kamarila menšiny", tvořená členy a příznivci jednotlivých politických stran a hnutí, byť sdružená ve vyhandlovaných koalicích, které se zákonitě během volebního období rozpadají. Nikoliv žádoucí většina občanů, jejichž vůle vzchází z přímých, většinových voleb a všeobčanské

Lze jen souhlasit. Pokud se lidé se zdravým rozumem neozvou, bude zle. Velká karma

"Zakonzervoval se nefunkční kompromis". Toto, zdá se, platí obecně. Stavět fungování státu na tvorbě kompromisů je cesta do pekel. Jde zásadně o to, že mezi ano a ne je jen jediné. L e ž a s e b e k l a m . Tam, kde je řízení založeno na tvorbě a násilím vnucovaném kompromisu, nikdy nic pořádně fungovat nebude, protože to prostě nejde. Záleží jen na tom, aby to naši politici pochopili. Zdá se ovšem, že politici politických stran to prostě pochopit nemohou, protože nechtějí. Obecně jde o to, aby skutečná demokracie přestala být vydávána za svobodu a naopak, což je základním omylem našich politiků a zejména novinářů Jde o to, že skutečná demokracie bez vyšší míry svobody existovat nemůže, zatímco svoboda bez demokracie ano. Je to Anarchie. A ta ve spojení s reálným socialismem u nás vládne.