Musím se přiznat, že tomu textu tak trochu nerozumím, ten přístup pana Jana Schneidera je ale pro něho naprosto charakteristický. Na bázi recenze knížky Vadima Petrova, kterou, počítám, málokdo z čtenářů asi zná, začíná rozvíjet svoje filozoficko-zpravodajské teorie, které se dají opravdu jen těžce strávit. K dobru panu Janu Schneiderovi se snad jen dá přičíst, že si sám zřejmě je této skutečnosti přece jenom vědom, neboť závěrem svého článku sebekriticky píše, “ na což jsem se snažil poněkud kostrbatě a klopotně upozornit”. K tomu není třeba jistě nic dodávat !