23. listopadu 2018 6:21 Lidovky.cz > Cestování > Aktuality

ČÍNSKÝ ŠOK: Fenomén focení a Zakázané město

Poklidné Zakázané město | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Poklidné Zakázané město | foto: Darina Ivanovová

Jaké to je přijet do Číny a začít zde žít a pracovat? O své postřehy, problémy, ale i úsměvné momenty se s čtenáři serveru Lidovky.cz podělí vysokoškolská vyučující Darina Ivanovová.

S postupujícím podzimem začíná vzduch v Pekingu houstnout a dokonce už jednou v mobilní aplikaci indexu kvality ovzduší zasvítila červená, tj. riziko závažné. S padající teplotou a častějším smogem (v mém dětství byl vždy označován jako „mlha“-slovy čínské kolegyně) začínají řídnout podzimní procházky a výlety po okolí a pomalu začínám s jejich rekapitulací.

Živě si pamatuju na svůj první sólo výlet do Zakázaného města, byla jsem tehdy v Pekingu lehce přes 48 hodin a vyrazila jsem sama metrem, což mi samo o sobě přišlo lehce dobrodružné.

Darina Ivanovová

Darina Ivanovová učila češtinu pro cizince na FF UK (v rámci práce několikrát krátkodobě učila na univerzitách v zahraničí, nejčastěji ve Finsku), do letošního léta působila jako tajemnice pro lektory a organizaci kurzů Letní školy slovanských studií FF UK. Je spoluautorkou učebnic Basic Czech I. a II., od září pracuje na Beijing International Studies University. Baví ji cestování, design a architektura.

Darina Ivanovová

Neuvěřitelné mi pak připadalo, když jsem vystoupila na Náměstí Nebeského klidu a po velké bezpečnostní kontrole (kvůli souběžně probíhající návštěvě několika afrických státníků) jsem se ocitla u vstupu do Zakázaného města. Znáte ten pocit- něco máte léta zafixované jen z obrázků a najednou tam jste! Většina návštěvníků měla elektronickou vstupenku v mobilu, my ostatní jsme museli předložit pas. Přestože byla sobota a já byla varovaná před davy turistů, uvnitř Zakázaného města vládla poklidná idylka. Mimochodem termín Zakázané město samotní Číňané používají málokdy, dávají přednost označení Palácové muzeum. 

Krátce po vstupu mě anglicky oslovily dvě mladé Číňanky s žádosti o vyfocení. Odtušila jsem, že je ráda vyfotím, leč ukázalo se, že spáchat selfie není problém, ony chtěly fotku se mnou! Vyhověla jsem, ale hlavou mi vrtalo, jaký asi mohl být důvod pro mě překvapivé žádosti. Než jsem to stačila vymyslet, přitočili se s identickou prosbou dva kluci. Stručně, až u páté, poslední žádosti mi docvaklo, že já můžu požádat recipročně o stejnou službu. A tak mám i já fotku s asi sedmiletou holčičkou, jejíž maminka mě rovněž zatoužila zvěčnit se svým potomkem na památku. 

Fronta se na mě rozhodně nestála, v Zakázaném městě jsem tehdy strávila asi čtyři hodiny. Čínská kolegyně mi pak vysvětlila, že zvlášť pro mimopekingské je světlovlasá, vysoká a modrooká Evropanka lákavým objektem ke spoluzvěčnění, aneb cituji jednu ze svých studentek – modré oči jsou tak „cool“! To mi zas připomíná nedávný zážitek z obchodu s oblečením, kde k mé rovněž modrooké slovenské kamarádce přistoupila prodavačka a bez dlouhých úvodů jí řekla, že má krásné oči. No, uznejte, představte si podobnou situaci v Česku! Už se úplně vidím, jak říkám v centru Prahy například italské turistce v nejlepším věku – vy máte krásné vlasy…

Malá kamarádka ze Zakázaného města
Hlídač ze Zakázaného města

Časem jsem si na výletech na společné česko(slovensko)-čínské focení zvykla a už k němu přistupuju celkem „profesionálně“, ale i tak mě pobavila příhoda ze skleněného mostu či spíš lávky Tianyunshan. Ta se nachází, tedy visí, v čarokrásné přírodní scenérii nad přehlubokou roklí (na metry radši nevzpomínat). 

Nestačí, že je skleněná, ale jelikož je závěsná, tak se ke všemu tomu adrenalinu i pohupuje. Abyste její přechod zvládli jistým krokem, je jejím tréninkovým předvojem skleněná stezka vedoucí po obvodu skal (místy jsem splývala). Protože si na pohyb po skle musíte nazout látkové návleky, můžete zdatně předstírat, že ona šouravá chůze je přece právě kvůli nim! Moje jediná rada bázlivcům mé kategorie zní – pohled do dáli a dobrou společnost. My se se slovenskou kamarádkou hystericky prochechtaly na druhou stranu bez újmy. 

Skleněný chodník

Při cestě zpět (jinudy to bohužel nešlo) nás na mostě zastavila paní s obvyklou žádostí, chtěla s námi vyfotit svého manžela. Jemu se ani za mák nechtělo, snažila jsem se mu ve vlastním zájmu (vyváznout co nejrychleji z naklánějící se lávky) pomoct a z focení vybruslit. Jeho paní však byla velmi akční a nekompromisně ho (oproti nám o hlavu menšího) vmanévrovala mezi nás. Když si chudák oddychl, že manželce vyhověl, ta zkontrolovala vyfocené a zavelela- musíš se k nim víc přitisknout! Moc je mi líto, že tuhle fotku nikdy neuvidím- nešťastný drobný Číňan nedobrovolně nalepený na o čtvrt metru vyšší, hystericky se smějící blondýny (a pod nohama skleněné prázdno).

Darina Ivanovová

Najdete na Lidovky.cz