4. července 2019 5:19 Lidovky.cz > Cestování > Aktuality

Kam na dovolenou? Slovensko nabízí i zubry v pralese

Národní park Poloniny, divoká krajina s rozsáhlým bukovým porostem, ale i místo... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Národní park Poloniny, divoká krajina s rozsáhlým bukovým porostem, ale i místo... | foto: Shutterstock

Divoký, krásný a turisty spíš neobjevený. Severovýchodní cíp Slovenska, to je příroda v té nejčistší podobě. Dál na východ to už nepůjde. Na tomto cípu někdejší federace se potkávají hranice tří zemí – Ukrajiny, Polska a Slovenska.

Osm set kilometrů od Prahy na turisty čeká divočina nejmladšího slovenského Národního parku Poloniny. Láká na původní prales, chráněné šelmy i jedinečný ráz starých dřevěných kostelíků. Navíc ve zdejší tmě člověk z hustě osvíceného středu Evropy teprve zjistí, jak vypadá noční obloha.

Národní park Poloniny má základ v bývalé chráněné oblasti Východní Karpaty. Větší ochrany se dočkal v říjnu 1997, kdy status národního parku získalo území na ploše skoro tří set kilometrů čtverečních. Dalších sto kilometrů čtverečních pak tvoří ochranné pásmo. Je to odlehlá, ale o to původnější oblast Evropy s nejrozsáhlejšími pralesy na slovenském území. Odlehlost jí ale z pohledu turismu prospívá. „Ani v létě během víkendů se tu nebudete proplétat davy jako v Tatrách. I proto všem známým, kteří chtějí poznat původní přírodu, radím: zamiřte sem,“ říká rodilý Bratislavan Marek Lobica, který si tuto část Slovenska zamiloval.

Evropský bizon

Kromě toho, že tu neběhají tisíce turistů, je tu naopak někdo, koho jinde na Slovensku a ani v Česku ve volné přírodě nepotkáte.

„Můžete tu narazit na medvěda, rysa, divokou kočku i vlka, i proto se to tu mimochodem už staletí označuje jako ‚vlčí hory‘. Pořád to ale není to hlavní, protože šance uvidět některou z plachých šelem se prakticky rovná nule. To spíš spatříte zubra, který dřív žil na většině území Evropy,“ vysvětluje Lobica.

JAK SE SEM DOSTAT

Do Nové Sedlice (NS) správního centra Národního parku Poloniny lze jet:

■ autem přes Prešov, Humenné a Sninu.

■ vlakem do obce Stakčín (zpravidla přes Košice) a odtud autobusem do NS (asi 40 km).

■ autobusem do okresního města Snina (i přímo z Prahy) a odtud je to 46 km do NS.

A právě zubři jsou jedním z taháků Polonin. Zubr totiž ze slovenského území zmizel v patnáctém století, kdy místní ulovili poslední kus, ale díky aktivitám ochranářů se toto zvíře do slovenských Karpat v roce 2004 znovu vrátilo. „Dovezli jedenáct kusů – osm krav a tři býky. V roce 2006 se pak narodilo první mládě a co jsem naposledy četl, tak ve volné přírodě dnes máme přes čtyřicet zubrů, kteří se pohybují ve dvou stádech. Jedno stádo se zdržuje na území vodárenské nádrže Starina, druhé mezi obcemi Osadné, Hostovice, Vyšná, Jablonka a Pčoliné,“ vyjmenovává Lobica.

Proč je zubr tak zajímavý? Především proto, že je to impozantní mohutné zvíře, které má na severoamerickém kontinentu příbuzného v podobě bizona. Dospělý býk může vážit až téměř tunu, samice jsou menší. „Pokud se vám podaří zubra spatřit na vlastní oči, je to zážitek na celý život. Setkání s ním není nebezpečné, ale je lepší se držet nejméně padesát metrů od něj a chovat se klidně. Pak zubr na člověka nijak nereaguje. Důležité je mít pod kontrolou psa, protože na toho je zubr schopen zaútočit,“ varuje Lobica.

Co ale dělá Poloniny národním parkem, jsou hlavně rozlehlé bukové lesy, jaké s ohledem na rozlohu a stáří už v Česku nenajdeme. I na Slovensku je lze obdivovat hlavně na východním trojmezí. Nejstarší lesy tu dosahují stáří dvě stě padesáti až tří set let.

Půvab dřevěných kostelíků

Navíc v osadách v údolích pod hřebeny Bukovských vrchů lze narazit na úžasné původní domy, a především historicky velmi cenné, dřevěné řecko-katolické kostelíky, některé na svých místech stojí už od konce 17. století. Určitě lze doporučit návštěvu těch v Ruském Potoku, Topole nebo v Uličské Krivé. V kostele v této obci z roku 1718 se šindelovou střechou a řadou nádherných ikon v interiéru při troše štěstí narazíte i na bohoslužbu. Konají se v neděli v osm ráno nebo ve čtvrt na dvanáct dopoledne. Další možností je čtvrtek v devět ráno nebo v půl páté odpoledne. Pokud je některý z kostelů zavřený, stačí se ve vesnici obrátit na toho, kdo spravuje klíče. Kontakt lze obvykle spatřit přímo na kostele.

Dřevěné kostely na východě. Tento stojí v Uličské Krivé již od roku 1718.

„Kdo kromě historických budov ukrytých v údolích mezi kopci touží spíš po výhledech, měl by vyrazit na vrchol Kamenná lúka, který je ve výšce 1200 metrů na slovensko-polském pomezí. Je odtamtud nádherně vidět na vrchol Tarnica i na Poloniny na Ukrajině,“ láká Marek Lobica.

Obecně platí, že ideálním místem pro výchozí túry je vesnice Nová Sedlica, nejvýchodnější slovenská obec, kde funguje i turistické centrum. Značené cesty pak odsud turisty zavedou nejprve do původních porostů starých buků, jedlí a smrků, později nad hranici lesa – na divoké louky, poloniny. Z Nové Sedlice vede i středně těžká celodenní túra na Kremenec, s 1221 metry nejvyšší vrchol národního parku. I odtud se turistům otevřou dechberoucí výhledy na kilometry daleko.

Tam, kde je skutečně tma

Díky své odlehlosti je Národní park Poloniny místem jen minimálně zasaženým světelným smogem. Právě proto byl na tomto nejtmavším místě Slovenska vyhlášen Park tmavej oblohy. Na Kolonickém sedle je možné navštívit astronomickou observatoř, která nabízí denní a hlavně večerní exkurze spojené s pozorováním oblohy teleskopem. Je ale třeba se na návštěvu objednat den předem na webu www.astrokolonica.sk.