Let z Vídně a přes Frankfurt proběhl hladce a vstup přes imigrační úředníky do Mexika stejně tak. Mexičané pro vstup nepožadují ani negativní test. Roušky se ovšem v MHD nosí, stejně tak v restauracích, v obchodech a v nejužším historickém centru. Zapomenete-li, čeká vás jen slušné upozornění.
Federální stát Mexico City je na semaforu zrovna červený, a tak se zavřela všechna státní muzea, včetně toho nejzajímavějšího, archeologického. A nejen to – do distriktu patří i Teotihuacán, impozantní archeologická lokalita s pověstnou pyramidou Slunce a Měsíce. Nálada ve skupině klesá… Ale co už, vyplníme čas náhradním programem. Místo archeologického muzea vyrážíme na celodenní výlet do Cortézova sedla mezi činnou sopkou Popocatepetl a Iztaccihuatl. Vyšlo nám počasí, a tak získáváme plno fotek obou impozantních vulkánů.
Aby té smůly nebylo málo, ten den v Mexickém metru hořelo. Docela mi ustrnulo při představě, jak zkolabuje doprava po městě. Ale autobusy a trolejbusy výpadek úspěšně nahrazují, a tak nám nic nestojí v cestě dalšímu průzkumu této nádherné země.
Z Teotihuacánu do vesnice na trhy
Do Teotihuacánu vyrážíme přesto, že je uzavřený. Při příjezdu k lokalitě, která se nachází v typické kaktusové krajině, to chvíli vypadá, že máme štěstí. Brána je otevřena. Hrneme se dovnitř, ale zděšení strážci vykopávek nás vyhánějí. Co se dá dělat. Areál se dá naštěstí velmi příjemné obejít zvenku a pořídit i pár pěkných záběrů pyramid. Je to moje první vycházka zvenku kolem dokola. Za odměnu se alespoň dostáváme do výrobny suvenýrů z obsidiánů se zasvěceným výkladem. Právě na této surovině Teotihuacán zbohatl. Na vrcholek pyramidy Slunce jsme sice nevyšplhali, ale protahujeme vycházku až do přilehlé vesnice s živým domorodým trhem a nádherným barokním kostelem.
Oaxaca
Naším následujícím cílem je Oaxaca, hlavní město dalšího federálního státu. Protože ten je v barvě oranžové, je otevřena většina atrakcí, co máme v plánu. Jsme pochopitelně nadšení. Monte Alban, archeologická památka Zapotéků je takřka prázdná! Míjíme se jen s pár mexickými turisty. Pohled na pyramidy na vrcholu horského hřebene je tak ničím nerušený a máme dostatek prostoru pořídit nádherné fotografie. I ulice a přezdobené barokní kostely tohoto půvabného koloniální města jsou poloprázdné, a my si tak můžeme vychutnávat atmosféru výjimečnosti plnými doušky. Já navíc oceňuji i snahu místních udělat pro náš spokojený pobyt maximum.
Dalibor „Robi“ MahelVýtečný průvodce, odborník na geografii a historii. Je odborníkem na geografii a historii, jako vystudovaný geograf přednáší zeměpis na Masarykově univerzitě. Díky horolezecké průpravě a dobrodružné povaze je skvělým parťákem i na odvážnější expedice do vysokých hor (sopky Ekvádoru, hory Kavkazu a Íránu, venezuelské stolové hory, džungle Mexika, Guatemaly, treky v Himálaji či dobrodružství v ruském Altaji a Sajanech. S Kudrnou své cesty spojil už v roce 1995 a pravidelně se umisťuje na piedestalu nejobsazovanějších průvodců. |
Památek a výstavných ulic bylo prozatím dost, je čas na relax. Vzhůru na pláže Pacifiku! V malé plážové vesnici Mazunte, je to jako vždy bez chyby – prázdninová atmosféra, sem tam někdo s rouškou, slunce, vlny, opojný vzduch.
V plánu je také vyjížďka za krokodýly, která se letos obzvláště vyvedla. V závislosti na počasí se mangrovová laguna plní vodou různě… Letos písečná kosa uzavřela kanál do moře a laguna nejen přetéká vodou, ale hemží se to v ní krokodýly. Dopádlovali jsme dokonce i k vládci zdejší laguny – 4,5 m velkému samci, které domorodci familiárně pojmenovali Zelený hřbet.
Toho i já vidím poprvé.
V poklidné dovolenkové atmosféře pacifické pláže ze mě postupně opadá ten stres z Mexico City, kdy jsem se bál, aby náš program nebyl příliš narušený. Dál na jih, kam pokračujeme, jsou prakticky všechny federální státy v zelené barvě. Příště znovu vyrážíme už 12. února.
