Žádná strašidla tu nečekejte. Hrad Český Šternberk, který jako jediný dobyl Jiří z Poděbrad

Léto se zde pro mě stalo příjemnou rutinou a to kvůli pocitu, který na mě vždy uhodí. Pravděpodobně tomu přidává i cesta vlakem, který staví hned pod hradem. Kdybyste si tedy chtěli ušetřit hledání místa k zaparkování, doporučuji právě cestu po železnici. Ačkoliv je Český Šternberk krásně přístupný pro návštěvu autem, jelikož se nachází kousek od dálnice D1, Posázavský pacifik z Prahy má prostě své kouzlo. Další originální cestou je plavba lodí po řece Sázavě.

Nahoru vás čeká přes 70 nesymetrických schodů. I když si pokaždé myslím, že tam nechám plíce, tak vstup na nádvoří mě nikdy nezklame a vnese mi úsměv na tvář. Atrapa studny v obklopení růží uprostřed nádvoří je majestátnost sama. A výhled na řeku z hradeb je už jen třešničkou na dortu.

Hrad ale klame svým vzhledem. Sice byl založen v roce 1241 jako raně gotický, za svými zdmi však schovává zámecké interiéry. A tak až vyjdete dalších 117 schodů do rytířského sálu, kde také bude začínat vaše prohlídka, ohromí vás například dva lustry z českého křišťálu, oba váží zhruba 300 kilogramů. Takových nádherných „drobností“ je hrad plný.

Český Šternberk byl téměř za celou dobu své existence v rukou rodiny Sternbergových, kromě dvou výjimek, a tak žádná strašidla na hradě nečekejte. Protože jak říká pan majitel, na hradě žili pouze hodní lidé a ti tu nestraší. Své ratolesti ale netřeba strašit čarodějnicemi nebo něčím podobným. Můžete si totiž hrad projít i s klíčnicí Žofií, díky níž se děti cítí jako v pohádce.

I dětství sternberských dětí se mohlo rovnat pohádce například tím, že se rády proháněly po celém druhém patře, které je dnes kompletně přístupné veřejnosti. Na prahy mezi dveřmi jim tatínek Jiří Sternberg nechal vyrobit speciální rampy a služebnictvo před čtvrtou hodinou odpolední ty nájezdy připravilo. Děti tam pak pořádaly závody na tříkolkách nebo na medvědovi na kolečkách.

Během normální prohlídky tak rychle zabrousíte nejen do středověku, ale také do doby, kdy se Jiřímu z Poděbrad jako jedinému podařilo hrad dobýt. No, dobýt není úplně správný výraz, vlastně k tomu využil lsti. O tom ale už více na samotném hradě, ať máte nějaké překvapení. Důležitou součástí trasy je také období komunismu, které si vezme slovo v půlce prohlídky.

Hrad Český Šternberk

Hrad byl tehdy totiž vyvlastněn. Již zmiňovaný Jiří Sternberg ale mohl na hradě zůstat a pracoval tam jako státní správce. Rodině potom komunisté vymezili tři pokoje v prvním patře a ostatní místnosti mimo prohlídkovou trasu zapečetili. V 60. letech pak Jiří odešel do penze a jeho důchod činil 321 Kčs. 

Hrad je tedy přístupný veřejnosti od 50. let minulého století nepřetržitě. Obyvatelé Českého Šternberka ale mohli do hradu nahlédnout již za první republiky. Tehdejší správce totiž přišel jako první s myšlenkou prohlídek. Nechal vstoupit lidi do hradu za malý úplatek, jakmile rodina odjela na prázdniny na zámek Březina. O jeho „revolučních“ praktikách se vědělo, ale rodina to tiše tolerovala.