Vystupuji ve čtvrti, kde se nachází většina zahraničních ambasád. Nechávám si za 200 středoafrických franků (cca 8 Kč) namazat bagetu nutelou a k tomu dostávám šálek kafe. Tuto snídani jsem si v Senegalu velice oblíbil pro svou příznivou cenu. Rád si takovou snídani dopřávám i v poledne a večer.
„Potřebuji vízum do Mali,“ povídám strážníkovi před ambasádou. Strážník neřekne ani slovo. Zřejmě nemá ty sluneční brýle a neleží na stole v poloze „supermana“ jen tak náhodou. Bezpečnost nade vše. Uvnitř však všechno funguje náramně. Vyplňuji formulář, zanechávám v kanceláři pas, 2 fotky a 25000 franků (1000 Kč). Zároveň si odnáším informaci, že pro vízum si mohu přijít zítra v 15:00.
Dalšího dne večer v kempu u jezera Lac Rose si užívám piva značky Flag. „Tak co Dakar Tede, vyřídil jsi všechno, co jsi potřeboval?“ Ptá se mě Bob z Lucemburska, když vrhá svou kovovou kouli, která se na 5 cm přiblížila ke košonku. Bob, který z Lucemburska utekl před evropským systémem, jak tvrdí. Bob, který v Senegalu žije již 15 let v rytmu hippie se svou ženou Michele a půjčují čtyřkolky turistům. Bob, s legračním knírkem a tričkem Rolling Stones. „Víš Bobe, Dakar není místo pro mě,“ odpovídám mu. „Ale ano, vízum do Mali mám v pasu, památník africké renesance jsem také viděl a pohledy jsem rozeslal. Teď už se těším, až znovu šlápnu do pedálů.“ A odhazuji svou kouli, která absolutně míjí všechny koule, které již byly vrženy, přičemž dopomáhám soupeřům ke dvěma bodům. „Hej Tede, nekoukej po té černošce, tady se hraje pétanque!“ Kárá mě Bob, který společně se mnou tvoří evropský tým. Proti nám hraje výběr domácího mužstva ve složení dvou senegalských rastafariánů, Gaze a Simona. Výběr Evropy vs. Senegal – 14:12!¨
Nadešla neděle a u Růžového jezera jsou všichni prodavači suvenýrů na nohou. Dnes končí závod Eco Race Africa. V tomto závodě se podařil našemu závodníkovi Tomášovi Tomečkovi světový unikát. Jako první v historii dokončil tento závod v kamionu úplně sám. A k tomu na krásném druhém místě. S Tomášem jsme byli domluveni, že se potkáme u pódia. Popravdě jsem moc nevěděl, co od našeho setkání mám očekávat a trochu jsem se obával namachrovaného moravského kamioňáka. Opak byl pravdou, přivítal mě velice skromný milý chlapík v oranžové Tatře.
A tak se setkala Pouštní liška s Pouštní zebrou. Před Tomášem obrovský respekt, obdivuhodný výkon! Jen mé kolo za svou vymazlenou Tatru nevyměnil. Proto zítra znovu šlápnu do pedálů svého Apache směrem k další africké zemi v mém hledáčku, Gambii.
Mou cestu můžete sledovat na facebooku: Na kole přes Afriku a na Instagramu: #tadytada a na webových stránkách: www.tadytada.cz