Základem úspěchu jsou rajčata, mrkev a pořádná příprava před cestou. Junior miluje rajčata. Při naší poslední společné výpravě na setkání obytných dodávek na palubě tato zelenina chyběla. Junior nelenil a během první snídaně se plynule a bez uzardění přestěhoval k sousední dodávce, kde plody čeledi lilkovitých nechyběly. Vyluxoval Dva Van Dráky dokonale (VÍCE ČTĚTE ZDE).
Mrkev je důležitá během dlouhých přejezdů. Kombinace zvuků Tlapkové patroly z tabletu a chroupání mrkve je pro šoféra dobrá zpráva: dítě nespí (bude tedy spát večer) a nenudí se. K nezaplacení.
Na třetí ročník Overland Film Festu jsme vyrazili brzy ráno. Čekalo nás zhruba 450 kilometrů a podle navigace pět hodin jízdy do Súľovských skal. To by ovšem v cestě nesmělo stát Brno! Klasickou dopravní zácpu okořenila ještě nehoda. Suneme se krokem kolem kamionů a začíná docházet mrkev. V Kroměříži zmizela poslední rajčata.
Hrome, zásobovací zastávka je nevyhnutelná. Do cíle nám chybí slabých 150 kilometrů a už čelíme nedostatku potravin. Bereme útokem supermarket. Úspěšný nájezd korunujeme neplánovaným piknikem na chodníku u auta, kde hlavními hvězdami menu jsou pizzarohlíky a minipikadory v delikátní kombinaci s Monte. Máma se nedívá.
Pirát v akci
Obout gumáky, nasadit třírohý pirátský klobouk, do levé ruky meč, do druhé šavli a hurá ven z auta. Junior bere festivalový kemp doslova útokem. Sázka na vybavení pro námořní lupiče se vyplácí. Hned u vedlejšího expedičního auta už má kamarády.
Zatímco rodiče řeší problematiku cestování po iráckém Kurdistánu a Íránu (oba noví Juniorovi parťáci byli na palubě expedice právě do této oblasti), začíná první souboj. Za dalších deset minut pouští z rozbahněného kopečka bugynu. V řádech sekund pokrývá Juniorovy tepláky krusta bahna. Nevadí, máme další…
K večeři servírujeme těstoviny ohřáté na pánvi, vajíčko natvrdo z domácích zásob a něco na gril. V duchu nejlepších tradic se Junior přestěhoval k „iránskému“ hiluxu a odmítá jíst u našeho minikaravanu. Domácí to chápou. Vedle grilu se objevuje láhev domácí slivovice. My rodiče si přece musíme pomáhat.
Večerní koncert v podání vtipného písničkáře Petera „Petiar“ Lachkého nechává Juniora chladným, Malý Pirát poletuje kolem. Přichází kritický okamžik: zahánění do postele. Naštěstí jsme dorazili minikaravanem do terénu. Neokoukaný minidomeček na kolečkách je dost velké lákadlo a zhruba o hodinu a půl později, než je doma zvykem, je Junior v pyžamu a pod peřinou i s vyčištěným chrupem. Úspěch.
Overland Film Fest 2023 - expediční Toyota Hilux slovenské rodiny, která letos navštívila Irák, Írán či Gruzii
Zbytek večerního programu se pro mě mění v poslech podcastu v přímém přenosu. Sedím u vozíku, koukám na hvězdy (na scénu kvůli terénní vlně nevidím) a poslouchám přednášku o tom, jak natáčet a stříhat cestovatelské filmy. Bez ilustračních záběrů je to celkem dada.
Těstovin není nikdy dost
Výhodou cestování s malými dětmi je, že vstáváte dřív než většina ostatních obyvatel kempu. Můžeme si tedy prohlédnout stroje ostatních účastníků a vyfotit si je prakticky v paprscích vycházejícího slunce a nikdo se nebude motat v záběru. Couráme kempem tak brzy, že ani Škoda 1203 upravená jako pojízdná kavárna nemá ještě otevřeno. Nevadí, máme svůj vařič i kafe.
Areálem se klikatí potůček. Junior s partičkou malých nomádů už ho zkoumá. První kalhoty jsou mokré do deseti minut. Nevadí, máme další. Gumáky zatím drží. Už pár týdnů vozíme v autě pořádný kus kůry s tím, že z něj jednou vyrobíme lodičku. Poptávka po lodičce stoupá jako hlad po investičním zlatě na začátku pandemie covid-19. Naštěstí co offrouďák, to pojízdná dílna. Od majitele vytuněného Jeepu si půjčuji malou elektrickou motorovku (pak že elektrifikace je k ničemu) a vyrábím tři říční čluny. Po spuštění celé flotily na vodu jsou další tepláky bleskurychle mokré. Nevadí, máme ještě poslední.
K obědu servíruji dětské párečky, s láskou přihřáté těstoviny a hromadu rajčat. Poslední položka mizí jako první. Zájem o těstoviny se limitně blíží nule. Mrkev už prozíravě šetřím na zpáteční cestu. Odpolední divadelní představení Junior ostentativně bojkotuje. Aby ne, když je téměř uprostřed travnaté plochy pěkně rozježděná blátivá skvrna, kde se tak nádherně dá krosit s traktorem a náklaďákem. Poslední tepláky jsou prakticky vodotěsné díky impregnaci blátem.
Večer servírujeme - ano, tušíte správně - ohřáté těstoviny. A tentokrát klobásu. Máma se nedívá. Junior by si dal i vajíčka, ale ty roztržitý otec zapomněl doma. Overland Film Fest míří k finálovému galavečeru, kde se bude rozhodovat o nejlepším amatérském road-movie. První snímek o cestě Bosnou dáváme s klidem, druhý soutěžní film o cestě do Norska je více klipovitý a Junior se začíná nudit. Nefunguje ani trik s preclíky.
Během projekce Velorexem na Ararat dítě střídavě mizí v temnotách svírajíc v ruce pirátský meč. Je čas jít spát. Začíná pršet. Zatímco Junior pravidelně oddychuje pod peřinou a déšť bubnuje na střechu minipřívěsu, čtu si knihu Ropa: Průvodce pro začátečníky od Václava Smila. Je snad vhodnější literatury na sobotní večer a sraz motonomádů? Možná reportáž Země nomádů, ale při té se tak snadno neusne.
V pyžamu až domů
Ráno startujeme brzy. Za šera opouštíme údolí a narážíme na stádo jelenů. Rozespalého Juniora jsem z postele přenesl do auta rovnou v pyžamu i s rozehřátou peřinou. Přece se nebudeme zdržovat převlékáním. Limity tohoto řešení se ukazují v okamžiku, kdy se ze zadního sedadla ozve: „Potřebuju kakat! Kakat!“ Obsluha benzinové stanice má podezřívavý pohled. Aby ne, když lehce zmačkaný a zarostlý chlapík v kapsáčích a bushmaní košili, který evidentně dva dny neviděl sprchu, nese v náručí na toaletu bosé dítě v pyžamu…
Parkoviště u domu. Junior je převlečený - zázrak, našli jsme ještě jedny čisté kalhoty - a odmítá opustit přívěs. Zalezl si do svého oblíbeného kouta, kde jsou průduchy nezávislého naftového topení. „Budeme si tady ještě hrát, táto.“ Konec výletu.
Mula 4x4 a obytná kapsuleMinikaravany jsou v Česku stále populárnější. Zatímco registrace klasických obytných přívěsů v posledních letech projevovaly klesající tendenci, v lepší případě se dá hovořit o stagnaci, křivka prodejů minikaravanů letí prudce vzhůru jako startující raketoplán. (VÍCE ČTĚTE ZDE). Při výpravě do Súľovských skal jsme obývali off-roadový minikaravan X-Line od ukrajinského výrobce LifeStyleCamper. Hlavní výhodou je, že neporušuje hmotnostní limit 750 kilogramů, takže jej může táhnout řidič s úplně obyčejných průkazem skupiny B. Layout je klasicky. Uvnitř je prostor na spaní pro dva dospělé. Každý nocležník má přístup svými dvířky. Uvnitř spacího prostoru jsou skříňky na oblečení a šikovně umístěné poličky na osobní věci osazené zásuvkami.  O vytápění obytné části se stará nezávislé topení na naftu, tedy klasický bufík známý všem šoférům kamionů. Průduchy na teplý vzduch jsou u nohou spáčů. Z vnitřku kabiny se ovládá osvětlení a to i vnějšku vozíku. Minikaravan byl vybaven vlastním akumulátorem a solárním panelem. Elektřina poháněla i stropní ventilátor v obytném prostoru. Když cestujete s minikaravanem, musíte počítat s tím, že spíte v komfortu uvnitř. Veškerý život se však odehrává kolem přívěsu. V létě pohoda, v zimě to není pro každého. Kuchyňka je v zadní části ukrytá pod rozlehlým víkem které poskytuje alespoň částečnou ochranu před povětrnostními vlivy. Testovaný X-Line nesl ledničku, malé dřez a jednoplotýnkový vařič. A dostatek úložných prostor. Pokud chcete strávit delší dobu na jednom místě, není problém vozík osadit předstanem a plachtou krýt i pracovní prostor kolem kuchyňky. Ke stylově designovému off-road minikaravanu, který si podle prodejců často pořizují milovníci hor a turistiky hledající ve starším věku trochu pohodlí, patří pořádná „tažná mula“: v našem případě Ford Ranger ve verzi Wildtrak. Pick-up dostal klasickou koncepci: rám, zadní nápravu odpruženou listovými péry a přiřaditelný pohon všech 4 kol. Poháněl jej řadový vznětový pětiválec o objemu 3196 ccm dopovaný turbem, který primárně posílá svůj výkon 147 kW na zadní nápravu.  Upřímně, s testovaným minikaravanem nemělo tohle auto kvůli nízké hmotnosti X-Line žádné potíže. V běžném provozu řidič necítí, že má „něco na kouli“. Při předjížděcím manévru stačilo zmáčknout plyn a mohutné zahučení pětiválce se snoubilo s rychle stoupající ručičkou rychloměru. Skvělá vychytávku nabízela couvací kamera, která kromě obligátních linií zobrazovala i osu vedoucí kolmo na tažnou kouli. Při připojování jakéhokoliv přívěsu je to víc než praktické. Na rozmoklé trávě po deštivé noci jsme při manévrováním zapnuli pohon 4x4, ale spíše z preventivních důvodů. Nechtěli jsme riskovat, že bláto odletující od zadních kol znečistí okolí nebo náš minikaravan. Více v terénu jsme auto netrápili a celou cestu absolvovali se zadokolkou.  Vozík měl technickém průkazu maximální povolenou rychlost 100 kilometrů v hodině. V klidném dálničním provozu a při dodržování limitu si třílitr řekl o rovných 11 litrů nafty na sto kilometrů. Dlouhodobá spotřeba vozu z nabídky AAA Auto ukazovala hodnotu těsně pod 12 litrů. Pětiválec už odešel do automobilového důchodu, nové rangery od fordu dostávají čtyřválce, ale po jeho zvukovém projevu pod plynem se mi bude chvíli stýskat. |
