Sobota 22. ledna 2022, svátek má Slavomír
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

NOMÁDI: Škoda 100 na cestách. Zpívající duna a hlad na hranicích

Nomádi

  6:00
Vážení čtenáři, naposledy jsme byli ve frontě před kazachstánskou hranicí. Stáli jsme v ní už asi hodinu. Nevydrželi jsme to a šli jsme se zeptat, co se děje. Kazachstánský voják prohlédl naše dokumenty a řekl nám, že odbavují autobus. Mezitím se kolem našeho auta seběhli další čekající, vyptávali se nás na cestu a podepisovali se na Barču.

Škoda 100 na cestách v Kazachstánu. foto: Jana a Dan Urbanovi

Po nějaké době jsme dostali ukrutný hlad. Závora se stále nezvedala. Vyndali jsme tedy z kufru horolezecké vepřo knedlo zelo a samoohřevný pytlík Adventure Menu. Do pytlíku jsme vylili vodu, dali chemický polštářek a jídlo. Dle návodu to mělo být za dvanáct minut ohřáté. Po chvilce se najednou zvedla závora a my přejeli na další kontrolu. Auto nám neprohlíželi, ale nahnali nás do místnosti, kde se kontrolují pasy. Až tam jsme si uvědomili, že máme v autě samoohřevný pytlík a měli jsme obavu z toho, aby z toho nešla pára a celníci se nelekli. 

Charyn kaňon.
Pneuservis byl po návštěvě Národního parku potřeba.

Vyšel jsem tedy z místnosti ven, pytlík z auta vzal pro jistotu i s vidličkou, a donesl ho do kontrolní místnosti za Janou a ostatními čekajícími. Voda uvnitř se vařila a místní si mysleli, že jde o zázrak. Nechápali co se děje. Vysvětlovali jsme, že si jen vaříme jídlo, že máme hlad. Když bylo uvařeno a otevřený pytlík provoněl celou místnost, místní se chodili dívat a my jim ukazovali, co jsme vlastně uvařili. Po zhruba další hodině na pasové kontrole jsme se dostali do Kazachstánu.

V Kazachstánu jsme jeli do Charyn Canyonu, který je dost podobný Grand Canyonu v USA. S tím rozdílem, že je o dost menší. Po zaplacení vstupného jsme s Barčou dojeli až na hranici kaňonu, kde jsme vypustili dron a celý jsme ho natočili. Vedla tam cesta na dno kaňonu, ale ta byla tak příkrá a plná děr, že jsme usoudili, že je pro nás neprůjezdná. Já to sice chtěl zkusit, ale Jana měla strach. Když jsme dojeli na začátek cesty a já jsem se podíval dolů, udělalo se mi špatně. Jana se už držela za sedadlo. Dal jsem jí za pravdu a otočili jsme auto. Už při otáčení jsme se málem převrátili. A všechno co jsme měli na přístrojové desce nám popadalo pod nohy.

Zpívající duna a barevné skály

Pokračovali jsme dál do národního parku Altyn-Emel, kde se nachází Zpívající duna a barevné skály. Vjeli jsme do parku a asi po 40 km nás zastavila závora. Voják u závory chtěl propustku. Tu jsme samozřejmě neměli. Řekl nám, že jí prodávají ve vesnici, která byla hned na začátku parku u hlavní silnice. Museli jsme se tedy vrátit a propustku si koupit. V parku byla velice nekvalitní cesta a až pozdě odpoledne jsme se dokodrcali k barevným skalám. Po jejich prohlédnutí jsme jeli k jednomu z nejstarších stromů v Kazachstánu, který byl na zahradě strážce parku, a my jsme se domluvili, že u něj můžeme přenocovat. 

Kousek vedle domu byla trubka, ze které vytékala horká voda. Ukázali nám, že se tam můžeme vykoupat. Voda je ale prý plná radonu, a nemáme se koupat déle jak 20 minut. Druhý den jsme se čerství a voňaví vydali ke Zpívající duně. Cesta to byla dlouhá a náročná a vedla přes další závoru. Duna nás až tak nenadchla. Je to prostě jen mulda písku uprostřed stepi. Když po ní chodíte, sype se z ní písek, který dělá hrrrrn, hrrrrn, proto se jí říká Zpívající duna. Cesty v parku byly opravdu náročné. Prorazili jsme tam dvě kola a na jedné z nekonečných rolet nám upadlo pravé zpětné zrcátko. Při zpáteční cestě jsme ho našli a namontovali zpátky na auto. Zrcátku nic nebylo, jen sklíčko bylo prasklé.

Zpívající duna

Bez dalšího odkladu jsme pospíchali do Ruska, kde nás čekal přejezd přes pohoří Altaj a přechod do Mongolska. A o tom až příště.

Minule jsme slíbili, že napíšeme ještě něco o Barče. Je to Škoda 100 z roku 1969, tedy jedna z prvních vyrobených. Vždy překvapíme na celnici, protože máme motor vzadu. Celníci se tam hrnou a chtějí vidět kufr. Motor má obsah jeden litr a výkon cca 30 kw. Na předních kolech již máme kotoučové brzdy. Byla to tehdy u škodovek novinka. Plně naložení můžeme jet maximálně stovkou, ale většinou jezdíme devadesát. To ale samozřejmě musí být rovinka. Brzdové a benzínové hadice máme vedené uvnitř vozu. Pod motorem a pod přední nápravou, kde je benzínová nádrž, máme duralové krycí plechy. Díky nim stále ještě jedeme, i přesto, že do plechu už břinklo tisíce kamenů.

Autor:

ANALÝZA: Tři důvody, proč Rusko vpadne na Ukrajinu. A tři další, proč ne

Premium Copak se asi odehrává v hlavě Vladimira Putina? To je otázka, kterou dnes řeší celý svět. Ruský prezident rozehrál...

Velký test samotestů na covid: lépe fungují výtěrové, některé neodhalí nic

Premium Ještě před dvěma lety znamenaly dvě čárky na testu, že se budou chystat křtiny, delta byly americké aerolinky, gama...

Nevěra dříve či později vztah zničí. A není cesty zpět, říká filmařka Sedláčková

Premium Vede doslova dvojí život ve dvou zemích. Ve Francii pracuje Andrea Sedláčková především jako střihačka filmů, u nás...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Právě čtete

      Mohlo by vás zajímat