NOMÁDI: Kostarika na křídle. Český dobrodruh Tadeáš Šíma vyráží na pouť Střední Amerikou

Vrchlík padáku se dotýká o mrak. Jen jemně, nedře to. Intimní setkání plachty s oblakem plným kondenzovaných kapek vody. Do mraku s plachtou nad hlavou se mi nechce, a tak opouštím stoupavý proud vzduchu, o který jsem se dělil s kondorem havranovitým – pánem zdejšího nebe. V pravidelných tři sta šedesáti stupňových otáčkách jsme kroužili společně vzhůru.

Se svým Lemíkem, jak svému padáku říkávám, jsem se snažil stoupavý proud vzduchu ustředit v těsných kruzích podobně jako můj opeřený přítel. Pár metrů pod vrchlíkem padáku sedím v sedačce a směr letu ovládám pomocí dvou řídících šňůr. Nahlas děkuji kondorovi za objevení vzdušného výtahu do nebe, který vyhledal díky svému instinktu. Pro nás, blázny vydávající se do vzdušných zámků, je pozorování ptáků pro výškové lety důležitější než to nejlepší vario.

Oproti kondorovi, který je na svá křídla zvyklý od narození, já se svým Lemmym – jednopotahovým křídlem od El Speeda se teprve sžívám a buduju si důvěru k tomuto lehoučkému padáku. Po zážitku s kondorem ve stejném stoupavém proudu mě však ubezpečil fakt, že termické létání se dá prožívat i s takto odlehčeným kluzákem. Vylétl jsem si do prostoru a zamířil k pláži. Západní pobřeží Kostariky omývají vody Tichého oceánu. Občasné poryvy západního větru mnou cloumají a já kontroluju, jak se křídlo nade mnou chová. Je klidné ve své přirozenosti.

Díky odlivu se pro letce odkrývá dlouhá písečná přistávací plocha. Přistávat na pláži je snová záležitost a považuju takový okamžik za privilegium. Písek se postará o jemné přistání. Na zemi chvíli ležím na slunci. Výdech – nádech. Oceán šumí. Do plic mi proudí slaný vzduch a já se vděčně dívám do nebe.

„Je to tady zase. Žiju!“ Prohodím sám k sobě, jak intenzivně vnímám ten pocit, ke kterému se snažím v životě hledat zkratky.

Jedná se o pocit sounáležitosti s celým okolním světem, kdy všemi smysly daná bytost dokáže nasávat atmosféru plnými doušky. Znáte to? Já jsem na těchto okamžicích, které netrvají dlouho, hluboce závislý. Přijde čas, kdy zoufale hledám to „narkotikum života,“ chcete-li a za ty roky závislosti jsem začal nacházet zkratky do jeho vřelé náruče. Mají spoustu podob. Ať už jsou to dlouhé minuty strávené v ledové vodě ve vysekaném ledu na kraji řeky, kdy se celá scenérie rozplyne a přeci zůstane celistvá. Jízda na kole saharskou pouští s Atlantikem po pravici.

11 fotografií

Čas strávený s tou Ženou, pro kterou víte, že uděláte cokoliv. Pozorování slonů pralesních z bezprostřední vzdálenosti nebo právě let na paraglidu. Nikdy však takové zkratky nejsou zaručené. Občas se jedná o slepou uličku, ale má tvrdohlavá nátura je ochotna pokoušet se ty správné cesty hledat znovu a znovu. Třeba až do konce. Občas mám pocit, že právě kvůli takovému hledání jsem byl stvořen.

Mohu směle říci, že Kostarika se mi vpila pod kůži. Dlouho jsem neviděl tak živou krajinu, jako právě tady. O Kostarice se říká, že je to takové Švýcarsko Střední Ameriky. Rozhodně se jedná o nejdražší stát v porovnání se svými sousedy. Zdejší krajina je podobně úchvatná a rozmanitá. Barevnost místní fauny pohltí malé i velké milovníky přírody. V tropických lesích jednoho z nejvíce chráněných národních parků na Kostarice – Corcovado zahlédnete pestrobarevné papoušky ara arakanga, zasmějete se vylomeninám malpy kapucínské, opice, která je zde hojně rozšířena a při nočních procházkách lesem naleznete spoustu barevných obojživelníků, hadů a pavouků.

Pro mě, jakožto milovníka stromů jsou zdejší enti jakousi pastvou pro oči. Typické a majestátní enterolobium cyclocarpum, „vousatí stromy“ v okolí nejvyšší hory Kostariky Cerro Chirripó (3820 m. n m.) až po pásy mangrovů na dlouhých plážích, dokazují již zmíněnou rozmanitost zdejší krajiny.

Jen strom jménem poro je strašákem pro padáčkáře především s velkým množstvím jeho trnů na větvích i kmeni. Ve zdánlivě hlubokých lesích lze dohledat spoustu nádherných míst ke koupání, které vymodelovala sama příroda. Tůňky a vodopády pomohou osmělit při vysokých denních teplotách. A pokud je štěstí nakloněno na vaší straně, přeletí nad obzorem tukan.

Do Ameriky jsem však neodletěl jen pro pár týdnů strávených v Kostarice. Za pár dní naskočím na kolo a má cesta povede na sever až do Mexika. Pokud se poštěstí, tak na svém ocelovém oři navštívím kromě Kostariky také Nicaraguu, Honduras, Salvador, Guatemalu, Belize a celá cesta skončí v Mexiku pod horou Pico de Orizaba, největší sopkou Severní Ameriky (5636 m. n m.), ze které bych se rád porozhlédl po okolí..