S ranním kuropěním jsme vystartovali do chladivého rána. V noci lehce zasněžilo, ale čistá všudy přítomná bělost, ta propůjčila horám elegantní sváteční šat. To jsem ovšem netušil, že se hodlají s čerty ženit a sněhu bude stále více přibývat. Zítra raději mažeme dobrovolně dolů, jinak budeme lavinou nedobrovolně odvezeni.
Camp II. 6400 m n.m. GPS: 35.4417N 76.4046E
  |
To bylo vše, co nám Marek Holeček zatím stihl poslat. Důvodem byl časový talk i technické problémy. Abyste se necítili ošizerni. Doplnili jsme text článkem, který nám horolezec poslal naposledy. Přští popis napínavé a náročné cesty přineseme co nejdříve.
Ve čtvrtek v jednu hodinu ráno se po ztichlém a do tmy zabaleném údolí rozléhal skřípavý zvuk našich maček (konstrukce na boty s železnými hroty používaná k lezení). Jejich hroty se zakusovaly do ledu za našeho sípavého unisona. Kužel světla od čelovky nám vytvářel zúžené jeviště, kterým se Zdendou postupně stoupému vzhůru nocí.
Zápisky horolezce Holečka: Doma na ledu, máme tábor na hřebenu kamenité morény |
Rozednění nás chytlo až na platu v šesti tisích, takže nás nebrzdilo ani sžíravé slunce, ani děsivý ledopád, který jsme díky tmě bezbolestně minuli. Teď už čekáme ve stanu v nádherném amfiteátru obehnaném pěti vrcholy. Jednoduše skvost.
Zítra lezeme výš a pak ještě výš, tak do 7400 metrů nad mořem, abychom mohli prohlásit aklimatizaci za uzavřenou a svalili se rychle dolů. Následně nastane zcela jiný boj.
