Jistě, letos v únoru opakování Vítězného února nehrozí
Jistě, opakování Vítězného února bezprostředně nehrozí. Letos v únoru ne a ani v nejbližších měsících. Ze všech argumentů v článku je zcela klíčový (pouze) jeden: odlišná mezinárodní situace. Neexistence bipolárního světa, naše členství v EU a zejména v NATO.To bohužel neznamená, že nehrozí omezování demokracie a její "únos" východním směrem. Riziko nastolení státem kontrolované "demokracie" ruského nebo ukrajinského typu jistě hrozí.Autor má patrně pravdu, že infiltrace bezpečnostních složek státu a dalších klíčových institucí státu nositeli myšlenek omezování demokracie není tak výrazné jako na počátku roku 1948. Jistotu pana Nováčka v tom nemám, čtení mezi řádky veřejných výročních zpráv BIS je dostatečně alarmující - rok od roku více. Co není teď, může bohužel nastat dosti rychle, viz masivní penetrace výše definovaných institucí nositeli myšlenek omezování demokracie v době šloufovského řízení státu (tj. v době Oposmlouvy). Je, myslím, klíčová chyba definovat nositele takových myšlenek jen jako komunisty. Takových lidí je mimo KSČM mnoho, ti nejprozřetelnější vykukové opustili svou mateřskou stranu nejrychleji a od té doby se k ní veřejně nehlásí, to ale neznamená, že opustit myšlenky společnosti téměř dokonale kontrolované jednou partou, zejména osvědčenou frmou zastrašování, vydírání a systému "odměn za poslušnost" - "odměn" v podobě prosté možnosti žít normální život bez šikanování. Otevřeně nesouhlasím s autorem v tom, že penetrace dalších politických stran těmito lidmi je nižší než na počátku roku 1948. To asi ne. Lidí jak bolševického myšlení, tak zejména totalitního myšlení, máme mnoho v různých stranách. I dnes. Je pravda, že dnes chybí i další důležité faktory komunistického puče v únoru 48:1. Naši západní spojenci se na nás zatím nevykašlali, ale část politické scény (např. klausovci) i část veřejného mínění (např. hnutí proti radaru nebo proti západním dodavatelům pro Temelín) dělá vše proto, aby měli sto chutí to při lámání chleba udělat.2. Žádná Jaltská konference se nekonala a nechystá, oficiální parcelování světa v nejbližších letech je nepravděpodobné a válečné trauma, ze kterého by nám spojenci z NATO nepomohli, ale na pomoc by přikvačila Rudá armáda, je také nepravděpodobné. Jenže i když dnešní války nemají naštěstí podobu celosvětových vojenských konfliktů, neznamená to, že neexistují drsné, ale přece jen traumatické "války", jejichž efekt nakonec může být podobný.3. Ekonomicky máme na hony daleko od poválečné mizérie a sucha roku 47. I v porovnání s většinou světa jsme na tom stále velmi dobře. Jenže lidé mají jiné nároky a jiná očekávání než v poválečné mizérii a mnoho lidí nevěří, že v Česku se vlastně vede dobře. Stačí, když vidí, že značná část populace si rok od roku více utahuje opasky (to je průkazné), zatímco ekonomickou kriminalitu ve velkém nelze stíhat a ti, kdo jsou z ní podezřelí - nebo i usvědčení, někteří dokonce i odsouzení, přesto však běhají po svobodě, se utahovačům opasků veřejně chechtají do tváře. Navíc česká ekonomika se k výraznému růstu ještě dlouho nedostane.Takže neutěšujme se, to nebezpečí je mnohem menší než na konci roku 47. Není nulové a za posledních 20 let vzrostlo.