Devadesátiminutový snímek střídá záběry z archivů přibližující průběh vrcholných sportovních klání s vyprávěním této nejúspěšnější československé sportovkyně všech dob. Dojemná je ve chvíli, kdy své trofeje ve dvou krabicích od banánů vleče po zemi, aby je ukázala dětem.
ČTĚTE TAKÉ: |
Jeden z nejsilnějších momentů přichází v situaci, kdy Čáslavská přihlíží svému mexickému triumfu z roku 1968. V kuchyni na obrazovce běží autentické video a z rozhlasového záznamu stejnou situaci emotivně komentuje reportér Karel Malina. "Spadla ... nespadla...," dramaticky vykřikuje při těžkém prvku na bradlech - a Čáslavská se slzami v očích prožívá situaci znovu.
"Moje babička to tehdy sledovala podobně, všude byl puštěný rozhlas. Než došla do konzumu, měla jsem čtyři zlaté," směje se. Podobně i legendární moment, kdy na protest proti okupaci Československa na stupních vítězů odvrátila hlavu od sovětské vlajky, viděla při natáčení dokumentu od té doby poprvé. "To udělal Brežněv moc špatně, že mě tam pustil," glosuje.
Za toto její tiché gesto se jí totalitní režim "odvděčil" perzekucí, výslechy Státní bezpečnosti. Nedostala práci, vydělávala si úklidem domů.
Po příjezdu z olympiády ji na Pražském hradě přijal prezident Ludvík Svoboda, ale o něco později se už k němu nedostala. Vzkázal jí, aby odvolala podpis pod protirežimním manifestem Dva tisíce slov, což neudělala. Od Rudé hvězdy dostala 27. února 1971 dopis, že ji vylučují z řad členů tělovýchovné jednoty.
Velká část života se odehrávala v ústraní
Na veřejnost se Čáslavská vrátila až po listopadu 1989 v poradním týmu Václava Havla. Krátce po angažmá v prezidentské kanceláři ji však potkala rodinná tragédie, kdy byl její syn v listopadu 1996 odsouzen za smrt svého otce Josefa Odložila a ona se ocitla na 16 let opět v ústraní. I proto doplnila Sommerová svůj snímek sloganem Vzlety a pády nejslavnější české gymnastky.
Začátkem roku 1997 dal prezident mladému Odložilovi milost. "Dostal ji, protože jsme věděli, že to byla tragická nešťastná náhoda," vysvětluje v dokumentu Václav Havel své rozhodnutí.
ČTĚTE VÍCE: |
"Nohy - celým světem mě pronesly a nikdy nezklamaly," říká ve snímku Čáslavská. Vždy chtěla být dobrá, denně cvičila až šest hodin. Když jí bylo 16 let, prošla během jediného roku všemi kategoriemi - až skončila v té ženské. Hodně se prý učila od Japonců a jejich kočičích pohybů. Fandili jí, nějak si prý padli do oka. V roce 1964 jí dali pravý samurajský meč.
"Po vítězství v Mexiku mě bolelo všechno, byla jsem absolutně vyčerpaná. Mé závodění trvalo jedenáct let, ani den navíc bych nezvládla. Dopředu jsem věděla, že na žádné závody už nepojedu," řekla bývalá gymnastka Sommerové.
Podle svých slov se ocitla na vrcholcích hor i v propasti. Lituje, že se jí nepodařilo i kvůli zákazům zúročit ta léta dřiny; třeba formou práce s dětmi, podílet se na jejich výchově a své dluhy napravit.
