Cítím se tak trošku jako méněcenná,“ povzdychla si Veronika Rendlová, která musí v práci vážit dlouhou cestu přes celý komplex budov, aby si ve stísněné místnůstce mohla zabafat v houfu dalších „závisláků“.
A na lepší časy se Veronice neblýská. Kuřáci mají jen dvě možnosti, jak si užívat zapálenou cigaretu přímo v místnosti, kde pracují. Buď postoupit v kariérním žebříčku tak vysoko, že budou mít svoji vlastní kancelář, anebo se ocitnout ve výhradně kuřáckém kolektivu. Zaměstnavatel je totiž podle Zákoníku práce povinen zajistit byť jedinému nekuřákovi zdravotně nezávadné prostředí. „Naději“, že kuřáci vypěstují návyk na nikotin i u posledního „nezávislého“ kolegy, tak může zhatit firemní vyhláška, která zakáže kouření na pracovišti úplně. I takovou mají totiž vedoucí pracovníci v současnosti pravomoc. Stísněná kuřárnička v nejzapadlejším rohu sídla firmy je tedy ve skutečnosti velkorysost. Ondřejovi, který pracuje jako moderátor v rádiu, kouření znepříjemňuje práci jinak: „V případě, že bych si během písničky rychle skočil dát šluka, můžu dostat výpověď za nedodržení pracovních podmínek.“ Během vysílání totiž nesmí odejít. Kdyby se jeho obavy naplnily a jednoho dne se neovládl, nemusí to mít jednoduché ani při hledání nového místa. Uchazeče o práci nemusí jen z toho důvodu, že je kuřák, vůbec přijmout. „V poslední době zaznamenáváme částečné změny v přístupu zaměstnavatelů a personalistů ke kuřákům nebo spíše ke kouření v pracovní době a na pracovišti,“ říká Josef Rajtr z personální společnosti Majora. Sám ale připouští, že se zatím nejedná o nic dramatického a s přímým požadavkem na zaměstnance nekuřáka se setkává jen ojediněle. Diskriminace? Spíš nevýhoda Přesto se už mezi kuřákem a nekuřákem začíná rozlišovat. Pro pozice, kde je důležité být v přímém kontaktu s lidmi, je nekuřák vhodnější. Stejně tak i firmy zaměřené na zdravý životní styl dbají i na takové detaily, jakými je sladění hodnot zaměstnance a firmy.
Například Vendula Hluzinová z personální agentury Pragma ale odmítá, že by kuřáci byli diskriminováni. „Prostě to člověku lehce snižuje konkurenceschopnost na trhu práce,“ připouští nanejvýš. Nastat totiž může i opačná situace.
„Setkali jsme se i s případem, že zaměstnavatel v popisu pozice uvedl, že se jedná o silně kuřácký kolektiv,“ říká Josef Rajtr a potvrzuje, že kuřák není při přijímacím řízení automaticky vyřazen.
Kuřáci se nebudou moci odvolat ani na antidiskriminační zákon, který je ve stadiu schvalování.
„Navržený antidiskriminační zákon se na kouření nevztahuje, respektive nezná diskriminační důvod, který by se vztahoval ke kouření - dokonce oproti původní úpravě v zákoníku práce nezná ani diskriminační důvod zdravotní stav,“ uvádí Matěj Daněk z advokátní kanceláře Procházka/Randl/Kubr. Zaměstnavatelé tedy budou moci kuřáka klidně odmítnout bez obavy, že dostanou pokutu nebo že je rozezlený kuřák zažaluje. Zastání totiž nenajde ani u Evropské unie.
„Na úrovni EU se obecně dovozuje, že lze přímo do nabídky zaměstnání uvést, že kuřák není vítán,“ říká Matěj Daněk. Přesto se nedomnívá, že v blízké budoucnosti dojde ke znevýhodnění kuřáků v rámci pracovněprávních vztahů.
Určitou ochranou i pro kuřáky paradoxně zůstává zákoník práce, který říká, že během přijímacího pohovoru se zaměstnavatel může ptát jen na věci týkající se práce.
„Z uvedených pravidel tedy vyplývá, že by se zaměstnavatel neměl dotazovat, zda uchazeč kouří či nikoliv,“ dodává Daněk. Pokud kuřák vydrží nekouřit v práci a podaří se mu vtěsnat nikotinový požitek do půlhodinové zákonné přestávky, neměl by mít v práci problémy. To, že je někdo kuřák, totiž nevadí. Vadí kouření samo.
