Byla jsem za pitomce a do Austrálie se stěhovat nebudu, říká Peake

LN: Kdy přišlo rozhodnutí skončit v čele strany LIDEM, kterou jste předtím sama vybudovala? A jaké to pro vás je?
Samozřejmě, že to není nic jednoduchého. Stranu jsem se rozhodla založit po odchodu z Věcí veřejných. Věřila jsem a stále věřím, že liberálně demokratická politická strana má na politické scéně v České republice stále prostor. Je to čistě moje osobní rozhodnutí po tom, co jsem zjistila, že už nemám tu energii dál stranu reprezentovat. Obzvlášť s ohledem na to, že se v posledním měsíci ukázalo, že v klíčových politických rozhodnutích jsem většinou měla jiný názor než zbytek našich poslanců. Ať už členů strany LIDEM nebo nezařazených. Nemohu bojovat za to, co si myslí všichni ostatní, ale já ne. Nebo jednat proti vůli svých poslanců.

LN: Jako předsedkyně jste se tam tedy cítila osamělá?
Neřekla bych, že je to osamělost. Možná jsem se cítila osamělá v rámci poslanců. Neměla jsem ale nutně ten pocit v politické straně jako celku. V regionech je spousta lidí, od kterých mám už teď ohlasy podpory. Ale klíčovými postavami na politické scéně jsou teď přeci jen poslanci.

LN: Kdy ve vás toto rozhodnutí uzrálo? Už během jednání s vašimi poslanci minulé ráno, kdy se jich část zvedla a odešla pryč při příchodu premiéra Jiřího Rusnoka? Nebo až později během dne, třeba při projevu prezidenta Miloše Zemana, který si vás dobíral?
Musím říct, že ve mně zrálo už nějakou dobu. Více než před měsícem jsem začala mít intenzivní pocit, že stojednička, kterou tady deklarujeme, ve skutečnosti neexistuje (ODS znovu podtrhla svého lídra). A že se to nakonec ukáže. Že bojujeme za něco, co je dopředu mrtvé. Nevěřila jsem jednotě ODS. Možná bych pro příště doporučila Martinu Kubovi, aby měsíc před takovým klíčovým hlasováním věnoval více práci se svými poslanci než s poslanci jiných politických stran.

LN: Když mluvíte o tom, že jste v jednotu nevěřila už měsíc, jaké jste pro to měla signály? Jenom vnitřní pocit? Nebo se v koalici dělo něco konkrétního?
Byl to vnitřní pocit. Byl to samozřejmě i pohled do historie, kdy se i v minulosti stalo, že ODS podtrhla Mirka Topolánka jako svého lídra. Teď se to stalo znovu. Podtrhla jako svého lídra Miroslavu Němcovou, které to rozhodně nepřeji.

LN: Řekla jste, že se úřadující šéf ODS věnoval i jiným než vlastním poslancům. Znamená to, že se věnoval i poslancům vaší strany, kteří zůstali pevní v postoji proti Rusnokově vládě? Nechyběli v sále tak jako vy.
Rozhodně to nebyla otázka včerejšího dne. Pro mě to rozhodnutí odejít z Poslanecké sněmovny bylo opravdu až rozhodnutím posledních minut, kdy se zcela jasně ukázalo, že ODS všechny své hlasy nedodá. Ale vím o tom, že Martin Kuba s poslanci LIDEM komunikoval. A to i během poslaneckého klubu třeba před měsícem, kdy před námi bylo hlasování o rozpuštění sněmovny. Zkrátka si myslím, že situace v politických stranách v Poslanecké sněmovně je takové, že jediný zdravý restart jsou předčasné volby.

LN: Co bude podle vás s vaším projektem, stranou LIDEM, dál? Vznikl poměrně narychlo, zřejmě budou předčasné volby. Nemohl ho váš odchod z čela strany připravit i o ty poslední šance?
Vy novináři jste nám sami žádné velké šance nedávali. To si přiznejte. Myslím si, že můj krok na tom možná ani nic nezmění. Myslím si, že liberálně demokratická strana má v Česku svůj prostoj. Klasická liberální politika tu chybí. Podařilo se mi stranu LIDEM evropsky ukotvit v rámci evropské frakce ALDE. A doufám, že i v rámci této frakce tato strana získá dostatek podpory pro to, aby i třeba v rámci komunálních voleb a regionů začala růst a dostala se do sněmovny zpátky. Ať už teď nebo příště.

LN: Teď by měla stranu podle vás dál vést 1. místopředsedkyně Dagmar Navrátilová? Nebo jaké máte nastavené mechanismy pro případ, kdy odejde lídr?
Myslím, že mezi nimi to bude 1. místopředsedkyně. Případně bude republiková rada hlasovat o tom, kdo nastoupí na tuto pozici. A na dalším sněmu by mělo dojít k nové volbě.

LN: Vy jste do sněmovny přišla z komunální politiky. Vystoupala jste tak, že to pomalu výš ani nejde. Stala jste se vicepremiérkou, byla jste i ministryní obrany. Teď to vypadá na volný pád. Nebo ne?
Vůbec ne. Beru to jako obrovskou životní zkušenost, ze které si vezmu všechno. I to pozitivní, i to negativní. A doufám, že překlopím do pozitivního ve své budoucnosti.

LN: Jaká to bude budoucnost? Máte o ni nějakou hrubou představu? Kromě toho, že nyní budete mít zase víc času na děti.
V první řadě bych během následujících týdnů možná třech měsíců, kdy bude ještě existovat sněmovna, ráda hlasovala pro všechny doprovodné zákony k občanskému zákoníku. A také pro všechny zákony, které byly od začátku našimi prioritami: zákon o úřednících, o financování politických stran a registr smluv. Doufám, že od velkých stran dostanu příležitost, když se na tom dohodnou, hlasovat také pro rozpuštění sněmovny a nové volby. Dále půjde v každém případě o splacení toho největšího dluhu – ten je právě vůči mým dětem.

LN: Vidíte po předčasných volbách ještě nějakou svoji politickou budoucnost? Nebo předpokládáte, že se z politiky už úplně stáhnete?
Nemám nic narýsováno, budu o tom přemýšlet. Samozřejmě.

LN: Váš manžel je Australan. Představa, že byste se přestěhovali do Austrálie, připadá nějakým způsobem v úvahu? Nebo to je úplně mimo hru?
Ne. Jakkoli to můj manžel neuslyší rád, tak je to věc, kterou udělat neumím. Po České republice se mi vždy hodně stýská kdykoli v ní nejsem. Když se vracím z každé dovolené, i když byla krásná, není nic hezčího, než být zpátky doma. Do Austrálie se nechystáme.

LN: Ani kdybyste dostala pověření být tam ambasadorskou? Ani pak by vás to nelákalo?
Ne, to by mě tedy rozhodně nelákalo. Už proto, že absolutně odmítám, že jsem své rozhodnutí učinila za něco nebo za příslib nějaké pozice jinde. Je mi velmi líto, že žijeme ve světě a v politice, kde se považuje za samozřejmé, že člověk učiní své rozhodnutí pouze za něco. A ne třeba jenom proto, že už má něčeho plný zuby. Mně se to za volební období stalo dvakrát. Jednou ve Věcech veřejných, kde jsem se také snažila celou dobu být férovou a loajální kolegyní. Ovšem ve chvíli, kdy ve mně nazrál pocit, že nejsem kolegyní, ale že jsem zneužívána a za pitomce, tam jsem odešla. Ten samý pocit ve mně nazrál včera večer, když se ukázalo, že stojedničku, do které jsme tak razantně houfování TOP 09 a ODS, není ódéeska schopna zajistit ve své vlastní straně.

LN: Takže jste měla pocit, že jste za pitomce?
Ano.