Na Česko se v posledních týdnech snáší déšť, některá místa sužují povodně. Půda v podzemí ale stále žízní |
Někteří rolníci mají takovou povinnost už od letoška. Týká se to půdy, která je vážně ohrožena erozí. Dotčených není málo. Jejich polnosti tvoří kolem šedesáti procent zemědělské půdy v Česku.
Jaký je důvod ke změně? V krajině mezi Aší a Jablunkovem jsou půdní bloky jedny z největších v celé Evropské unii. Přitom platí, že pokud se na jediné rozsáhlé ploše pěstuje pouze jedna plodina, zem se tím vysiluje.
Mozaikovitá krajina známá z okolních států je oproti tomu mnohem odolnější, není tak náchylná na erozi a je schopná zadržet víc vody. „To je v těchto suchých letech a s výhledem nepříznivého klimatu i do budoucna velmi důležité,“ říká ministr zemědělství Miroslav Toman (za ČSSD).
Z krajiny zmizí „parkoviště“
Má to ale i další benefity. Především větší biodiverzitu: pásy mezi plodinami přilákají hmyz i ptáky a poslouží též jako útočiště pro některé drobné savce. Pokud budou zemědělci pěstovat víc plodin, pak je budou v různou dobu sklízet, nezůstanou tedy obrovské holé lány.
Sklizené pole má přitom vyšší teplotu než krajina okolo a vytváří tepelný ostrov, který svoje okolí ještě více zahřívá. Mají podobný efekt jako betonové parkoviště. Poslední výhodou je, že myslivci budou snáz lovit přemnožená prasata, která se nebudou moct ukrývat na stovkách hektarů plných kukuřice.
Nové opatření by se mělo dotknout až tří tisíc zemědělců a zhruba milionu hektarů půdy. V Česku už přitom v současnosti působí okolo desetinásobku farmářů. Ti, kteří budou muset dělat úpravy, budou mít víc možností, jak se novému opatření podřídit.
V případě většího pozemku a potřeby pěstovat jednu plodinu na více hektarech budou muset zemědělci plochu rozdělit pásem o minimální velikosti 22 metrů, na kterém bude tráva nebo pícniny. Ty jsou pro půdu prospěšnější. Druhá možnost je střídat na pozemku víc plodin, přičemž každá může zabrat maximálně třicet hektarů.
Vědce straší eroze
Na současné podobě zemědělské krajiny se významně podepsal komunistický režim, během kterého se malé pozemky scelovaly.
„Když za mnou po revoluci přijel přítel z Rakouska a rozhlédl se z Pálavy po naší krajině, prohlásil, jaká je to nádhera. Díval se na to zemědělskýma očima. Viděl velké bloky, které se výborně obhospodařují, kde je velká efektivita využití pohonných hmot, lidské práce. To všechno mělo a má své výhody. Bohužel to není udržitelné zvláště tam, kde jsou svažité pozemky, a to hlavně kvůli erozi,“ řekl před časem pro Lidovky.cz Zdeněk Žalud z Akademie věd.
Valící se voda strhávala v Šumvaldě auta, lidem šlo o životy. Jezdily proti nám klády a popelnice, říká svědkyně |
Respektovaný odborník na vazby mezi půdou, rostlinami a atmosférou se v Ústavu výzkumu globální změny zabývá dopady měnícího se klimatu na komplexní zemědělské systémy. Eroze podle něj přitom patří k nejvýznamnějším problémům české krajiny, které ještě víc umocňuje přibývání extrémů počasí, ať už sucha, nebo přívalových dešťů. Všude tam, kde jsou velké plochy, není nic, co by odnášení půdy, ať už větrem, nebo vodou, aspoň zabrzdilo, když už ne úplně zastavilo. Jeden centimetr ornice se přitom tvoří asi sto let. Přívalový déšť půdu odnese za pár minut a může to být centimetrů hned několik.
Opatření, které „rozbije“ jednolitá česká pole, je součástí nařízení vlády, které stanovuje, jak správně hospodařit. Zemědělci je musí dodržovat, pokud chtějí pobírat dotace, ať už přímé platby na plochu, nebo dotace z programu na rozvoj venkova. Finanční příspěvky jsou přitom pro zemědělce, kteří obhospodařují velkou plochu půdy, naprosto stěžejní. Bez nich by většina zkrachovala.
Odborníci změnu vítají, stejně tak Asociace soukromého zemědělství, která sdružuje menší farmáře. Podle agrárního analytika Petra Havla by mohla být plocha, na které může být jedna plodina, klidně i menší.