Stranou nezůstaly ani brambory. V červnu se dostaly s cenou 27 korun za kilogram na desetiletý rekord. Před rokem stály zhruba 18 korun.
Nahoru šla i další hojně konzumovaná zelenina – zelí. Bílé hlávkové v červnu meziročně podražilo o deset korun na 27,55 koruny za kilogram.
Ceny cibule, brambor či zelí letí strmě vzhůru, meziročně i o víc než sto procent. Nejen kvůli suchu |
„Za vysokými cenami brambor je především sucho, které snižuje hektarové výnosy pěstitelů a zvyšuje jejich náklady na pěstování,“ říká Josef Králíček, předseda Českého bramborářského svazu. Sucho se však podle něj neprojevuje ve všech regionech stejně. Vysočina, nejvýznamnější bramborářská oblast v zemi, která je pokrytá hlubokými lesy, je na tom relativně dobře. Špatně si podle Králíčka nevede ani Polabí a Středočeský kraj v těch oblastech, kde pěstitelé už po léta používají zavlažovací systémy.
Na ceně cibule, která se dlouhodobě skladuje, se podepsal fakt, že už loni zasáhlo její pěstitele sucho. Sklady, nejen u nás, ale v Evropě obecně, tak už v minulém roce zely prázdnotou. A dodávky ze Slovenska, Polska, Německa či Rakouska nebyly schopny české jedlíky nasytit zcela.
Aromatická zelenina, bez níž se česká kuchyně neobejde, tak nakonec podle informací společnosti Glopolis na české stoly putovala přes půl světa – až z Nového Zélandu či ze Senegalu.
Jsou to právě dovozy, které táhnou cenu zeleniny v suchých letech nahoru.
Na ceně brambor se podepsalo i to, že suchem byli zasaženi také pěstitelé v Německu, Nizozemsku a Francii, odkud dlouhodobě dovážíme asi třetinu naší spotřeby. Loňská neúroda brambor tak například u našich západních sousedů vyhnala výkupní ceny tamějších pěstitelů na dnešních 12,50 koruny za kilogram, což je o 2,50 až 5,50 koruny více než u našich zemědělců.
„Ze zahraničí dovážíme asi 150 tisíc tun syrových brambor a stejné množství ve formě výrobků, jako jsou třeba mražené hranolky či sušené bramborové kaše,“ říká Josef Králíček z Českého bramborářského svazu s tím, že i Česko naopak vyváží brambory i bramborové výrobky v celkovém objemu 30 až 50 tisíc tun.
Ošklivou zeleninu nechceme
V období hojnosti mohou dovozy cenu na našem trhu snižovat. Vojtěch Kotecký, analytik think-tanku Glopolis, před pár dny pro Český rozhlas připomněl, že loni Česko dovezlo tisíc tun cibule z Egypta. To podle něj na první pohled nemusí dávat smysl, ale je nutné si uvědomit, že často dovážíme ze zahraničí prostě proto, že je něco na globálním trhu levnější, než to dokážeme vypěstovat ve střední Evropě, mimo jiné kvůli jiné daňové politice.
Cena ale také záleží na rostoucích nárocích spotřebitelů. Zákazníci například chtějí stále „hezčí“ brambory, o čemž rozhoduje hlavně vzhled slupky. „V oblibě jsou hlízy s pěkně celistvou hladkou slupkou, s mělkými očky, bez dalších vad,“ říká Josef Králíček.
Ruku v ruce s preferencemi koncových zákazníků pak jdou také požadavky velkoobchodů. Nároky na vzhled jsou však podle Králíčka oprávněné. To, jak mají brambory i další zelenina vypadat, určuje vyhláška.
Ceny, které zachytil ČSÚ, jsou především výsledkem šetření v obchodních sítích. Češi však stále více nakupují na farmářských trzích, které začaly v českých městech vznikat poměrně nedávno.
Doby, kdy prodejci prodávali zboží nakoupené v maloobchodních řetězcích téměř za stejnou cenu, jsou už ty tam. V současnosti se na trzích takoví fiktivní pěstitelé nevyskytují a ceny tomu odpovídají.
Lidé si také zvykli na konkrétní pěstitele a na to, že zvláště do velkých měst přijíždějí v pravidelnou dobu na stejné místo a tam prodávají přímo z farmářského nákladního auta.
Objednat si lze také na internetu. Například cibule zde stojí i pouhých pět, 13 či 15 korun za kilogram, bílé hlávkové zelí sedm korun, okurky nakládačky 25 až 29 korun za kilogram. Vybranou zeleninu a ovoce je možné objednávat u internetových „bedýnkových“ firem, které nabízejí biokvalitu a jsou schopny třeba několikrát týdně postavit zákazníkovi před dveře bytu papírovou či dřevěnou krabici s objednaným zbožím. Ceny pak ovšem odrážejí vedle nákladů na biologické pěstování i donáškový servis.
