Profesora Haňku z univerzity v Cambridge si pozvali reformátoři vysokoškolského vzdělávání proto, aby se jako člověk, který působí na zahraničních školách už celá desetiletí, podíval na změny zamýšlené v Česku nezaujatýma očima. A udělali dobře. Jejich koncepce totiž počítá i s budoucím zavedením školného, které by se mohlo splácet až po absolvování vysoké školy. Pokud by ale student zaplatil okamžitě, praví se ve strategickém dokumentu, dostal by slevu. Z hlediska škol logické a rozumné.
Peníze lze totiž hned použít.
Profesor Haňka, vycvičený v kapitalistické cizině k sociální citlivosti, však upozornil: Z hlediska studentů by to bylo nespravedlivé.
Hned totiž mohou platit zpravidla jen ti, kterým dá peníze na studia tatínek.
Proč by měli být zvýhodňováni vůči těm, kterým tatínek dát nemůže?
No napadlo by to někoho z nás, co jsme vyrostli v socialismu? Profesor Haňka si ale všiml i dalších věcí, které nám nepřijdou. Například se dost divil, proč se v Česku studuje tak dlouho. Bakalářské programy trvají často tři a půl roku, navazující magisterské pak aspoň dva roky. Podle něj ve většině případů bohatě stačí tři plus jeden. S tím, že už magisterství je de facto postgraduál a doktorandi by se měli financovat výhradně z výzkumných grantů. Aby bylo jisté, že budou mít co zkoumat a nebudou se ve škole nudit.
Povede jednotná maturita ke zlepšení, nebo ke zhoršení výuky na středních školách? O to se v Učitelských novinách přel zástupce soukromé testovací společnosti Scio Bohumil Kartous s ředitelem státního centra pro reformu maturitní zkoušky Pavlem Zeleným.
Kartous tvrdí, že standardizovaná státní maturita deformuje středoškolské studium na pouhou honbu za potřebnými body a ubírá mu tak prostor k důležitějšímu snažení o celkový rozvoj žáků. Zelený kontruje, že komplexnost zkoušky takové riziko minimalizuje a přiměřená honba za body vrací maturitě její prestiž a význam. Docela by mě zajímalo, který z těchto argumentů by zabral víc, kdyby se u nás o zavedení jednotné části maturitní zkoušky konalo celostátní referendum. Nekoná. A pokud jde o poslance, zabrali spíš na Zeleného. Standardizovaná maturita proto nejspíš bude. Už za dva roky.
Paní Hana Skálová mi napsala o tom, jak si s dcerou opakovala tvrdé souhlásky: po čem se píše tvrdé y? No přece po h, ch, k, r, d, t ,n, fixovaly si pomocí známého hychykyrydytyny. Jenže holčička je všímavá, a tak se začala ptát, proč je všude kolem ní tolik chyb. V pohádkách se píše o „princeznách“, v samoobsluze prodávají „pribináček“ a „mandarinky“, vedle inzerují „trička“ a za rohem je „kino“ a občas je třeba jít do „ordinace“, případně na „chirurgii“.
Paní Skálová si myslí, že by nebylo od věci dát školním dětem k dispozici vedle vyjmenovaných slov s tvrdým y také vyjmenovaná slova s měkkým i po tvrdých souhláskách.
Možná by ale stačilo doporučit jim, aby braly všechno, co se ve škole učí, s určitou rezervou.
O autorovi| RADKA KVAČKOVÁ radka.kvackova@lidovky.cz
