Pokusy amerických lékařů přinesly překvapivé zjištění: cukrovku druhého typu vyvolává onemocnění střev. Pro miliony pacientů, kteří touto chorobou trpí, se tak otevírá možnost zbavit se obtíží pomocí chirurgického zákroku.
Provokativní teorii o příčinách a možnostech léčby cukrovky druhého typu razí americký chirurg Francesco Rubino z newyorského Weill Cornell Medical Center. Ve studii zveřejněné ve zvláštním vydání lékařského časopisu Diabetes Care představuje cukrovku druhého typu jako „operovatelné onemocnění střev“. Sám v podtitulku označuje svou teorii za „provokativní, ale odůvodněnou“. Cukrovka druhého typu vzniká obvykle v pokročilejším věku a často postihuje obézní pacienty. Na rozdíl od cukrovky prvního typu si tělo pacienta s tímto typem cukrovky vyrábí dostatek inzulinu, ale jeho organismus na něj nereaguje. Cukrovka druhého typu je na rychlém postupu světem. Odhaduje se, že jí bude v roce 2025 trpět 300 milionů lidí.
Nejlepší je zhubnout Dnes přistupují lékaři u některých pacientů s těžkou obezitou a cukrovkou k operacím, při kterých omezí schopnost žaludku přijímat potravu. Zhubnutí, které se následně dostaví, obvykle přivodí i nápravu cukrovky.
Rubino prováděl dlouhou řadu experimentů na zvířatech, která trpěla cukrovkou druhého typu, a došel k překvapivému závěru. Když operativně upravil tenké střevo tak, aby potrava neprocházela jeho horní částí, zmizela cukrovka během několika dní, i když pokusná zvířata ještě nestačila zhubnout. Pokud provedl stejnou operaci u zdravých zvířat, zvířata byla naopak k cukrovce náchylnější.
Výsledkům Rubinových experimentů odpovídají i osudy pacientů s cukrovkou, kteří se museli z vážných zdravotních důvodů podrobit operaci, při které měli vyřazenou z činnosti horní část tenkého střeva. Trávená potrava jim putovala ze žaludku přímo do dolní části tenkého střeva zvané kyčelník čili ileum.
„Zdroj problémů s cukrovkou druhého typu leží pravděpodobně v horních částech tenkého střeva zvaných dvanáctník a lačník,“ říká Rubino.
Úloha dvanáctníku a lačníku při vzniku cukrovky druhého typu zatím není úplně jasná. Když jimi prochází potrava, vylučuje střevo do krve látky zvané inkretiny. Ty napomáhají uvolnění inzulinu ze slinivky a následně způsobí i pokles hladin cukru glukózy v krvi. Skalpel obnoví rovnováhu Podle Rubina je tento proces držen v rovnováze dosud neznámými látkami, pro které razí americký chirurg označení antiinkretiny. Pokud je produkce antiinkretinů v horní části tenkého střeva příliš vysoká, je účinek inzulinu na hladiny krevního cukru zablokován. Cukr se v krvi hromadí a slinivka jej nedokáže vrátit k normálu ani nadměrnou produkcí inzulinu.
V případě, že potrava dvanáctníkem ani lačníkem neprochází, inkretiny a antiinkretiny se nevylučují a k nežádoucímu vzestupu hladin krevního cukru nedojde.
Francesco Rubino je přesvědčen, že doba nazrála k prvním klinickým zkouškám léčby těžké cukrovky druhého typu operacemi tenkého střeva. Přednostně by se jim měli podrobit pacienti, kteří jsou v důsledku těžké obezity a cukrovky vystaveni velkým zdravotním rizikům a operace jim může zachránit život.
Rubino se přimlouvá i za to, aby se v případě příznivých zkušeností z prvních klinických zkoušek zavedla operativní léčba cukrovky i u pacientů, kteří jsou zatím postiženi cukrovkou a obezitou o poznání méně.
***
Dvanáctník apoštolem cukrovky, skalpem skalpel Mesiášem Léčba cukrovky se obvykle začíná úpravou životního stylu. Pokud to nepomůže, přijdou na řadu léky (antidiabetika) nebo dodávání inzulínu. To říkají lékaři dnes. Za pár let vás možná pošlou na operační sál. Některé studie totiž naznačují, že by z neznámých důvodů mohlo nástup cukrovky zastavit přemostění části slepého střeva, konkrétně dvanáctníku a části lačníku.
Diabetes mellitus II. typu Tímto typem diabetu trpí většina diabetiků, asi 90 procent. Označuje se někdy za cukrovku dospělých, protože se vyvíjí a projevuje v průběhu středního a vyššího věku. Je spojena se zvýšenou odolností těla proti inzulínu. To znamená, že hladina inzulínu může být normální, ale tělo ho nedokáže zpracovávat. Častější výskyt diabetes je u lidí obézních, a u lidí se sníženou tělesnou aktivitou.
