Další rozhovory s kandidáty na Hrad najdete ZDE |
Oponenti prý udělají cokoliv, aby ji zdiskreditovali a pošpinili. Proto se podle ní do veřejného života nehrnou ženy. A to chce změnit. Byť ji protihráč Petr Pavel, který se stejně jako ona těší podpoře vládních stran, tepe za nedostatečné politické zkušenosti, Nerudová by ho, v případě vlastní prohry, neváhala ve druhém kole volby podpořit.
Označuje se za nadstranickou kandidátku, proto neváhá kritizovat některé kroky vlády Petra Fialy. Vládní protikrizová opatření přišla podle ní pozdě. Než se deštník proti drahotě otevřel, část lidí zmokla, zdůrazňuje. Jako případná hlava státu je nicméně připravena razit s kabinetem jednotnou zahraniční politiku, posvítit si chce hlavně na revizi vztahů k Číně.
Jak jsme se potkali s Danuší Nerudovou. Dojmy autorů rozhovoru s kandidátkou na hlavu státu |
Lidovky.cz: Pokud byste nepostoupila do druhého kola, podpořila byste ve druhém kole Petra Pavla? A jak vnímáte jeho minulost?
I přes výhrady, které vůči němu mám, bych ho samozřejmě podpořila. To je pro mne absolutně bez debat, vážím si jeho polistopadové práce ve prospěch země. Přála bych si ale, abychom měli prezidenta bez komunistické minulosti. A prezidenta, který se ke své minulosti staví přímo, nic neskrývá a o ničem nikdy nemusel lhát.
Lidovky.cz: Ani vám se nevyhnuly kauzy, zejména ty spojené s Mendelovou univerzitou. „Vybouchly“ těsně před volbou, kdy už není moc prostoru reagovat. Jak to vnímáte?
Mě celá situace nesmírně mrzí, protože Mendelova univerzita je moje třetí dítě. Škola má skvělé studenty a opravdu velmi se mě dotýká, jakým způsobem se to celé nyní v tisku i v dalších médiích prezentuje.
Když jsem byla zvolena rektorkou, budovala jsem univerzitu pro 21. století. Měnila jsem poměrně konzervativní prostředí na otevřenou instituci. Při té cestě se určitě děly dílčí chyby, ale nikdy nešlo o nic zásadního. Mezi to řadím i to, že necelých dvacet studentů z osmi a půl tisíce dostudovalo o pár měsíců dříve než mělo.
Možná jsem měla přijít s obecnějším vyjádřením daleko dříve. Poučila jsem se z toho. Budu se snažit, aby dopad na školu byl minimální. Mrzí mě to i ve vztahu ke všem mým kolegům.
Lidovky.cz: Zcela odmítáte, že by šlo o kupčení s tituly. Jak to tedy bylo?
To zásadně odmítám, o nic takového se nejednalo. Největší problém je ten, že fakulta počítala studentům místo po měsících studium po semestrech. Takže došlo k tomu, že u studentů, kteří podle pravidel ukončili studium až po semestru – který má obvykle pět či šest měsíců – tak ho vlastně neukončili po semestru, ale naopak o pět měsíců dříve. Myslím si, že smlouva tak, jak byla nastavena, neměla být děkanem podepsána. Hned, jak jsem toto zjistila, jsem žádala děkana, aby ji vypověděl.
Lidovky.cz: Přetřásáno je taktéž připodepisování prací, na kterých jste údajně nepracovala, či publikování v neprestižních vědeckých titulech. Jak se k tomu stavíte?
Víte, já jsem si vždycky kladla otázku, proč tak málo úspěšných lidí chce jít do politiky. Nyní, když kandiduji na prezidentku, to již chápu. Oponenti udělají cokoliv, aby vás zdiskreditovali a pošpinili. Ptala jsem se sama sebe, zda to mám zapotřebí. Ale pak mi došlo, že ano. Že to je přesně ten důvod, proč kandiduji: že člověk, který do toho jde s čistým svědomím, může vyjít se ctí.
Dělala jsem profesuru na Vysoké škole ekonomické, nikoliv na Mendelově univerzitě. Vybrala jsem si tuto složitější cestu. Pokud někdo zpochybňuje moje profesorské řízení, tak zpochybňuje všechny profesory na VŠE. Čtyřicet profesorů dvakrát hlasovalo o tom, zda splňuji podmínky. Diskuzi o tom, že někdo zpochybňuje můj vědecký přínos, zatímco zahraniční profesoři jasně hovoří o tom, že již v roce 2016 jsem měla hlubokou stopu v oblasti mezinárodního zdanění v Evropě a že jsem ve své oblasti, tedy ČR, byla v tomto oboru předním vyučujícím, takovou diskuzi opravdu odmítám vést.
Lidovky.cz: Vidíte za touto kauzou své oponenty?
Ano.
Lidovky.cz: Koho konkrétně?
Ty, kterým se nehodí, že bychom měli nezávislou hlavu státu, která nebude vracet žádné službičky z minulosti.
Lidovky.cz: Během předvolební kampaně jste objela celou republiku. Překvapilo vás něco, o čem jste třeba ani neměla ponětí?
Nesmírně mě překvapuje to, že lidi jsou velmi vřelí. Naší rozdělené společnosti nejlépe pomůžeme tím, že se přestaneme nálepkovat a odsuzovat někoho, kdo má jiný názor, budeme ochotni naslouchat druhým, budeme volit tu těžší cestu. Ta je právě v diskuzi a v argumentaci.
Nerudová, Pavel i Babiš si v transparentnosti vedou lépe než outsideři |
Lidovky.cz: Kritici vám někdy vytýkají, že jen díky svému věku jste neměla možnost „namočit se“ s minulým režimem. A že využíváte toho, že jste žena. Obojí podle nich není vaše zásluha.
Jsem z generace, která drtivou část života vyrůstala ve svobodě. Jsem nesmírně šťastná, že jsem nemusela čelit podobné volbě. Jsou lidé, kteří čelili, nedělali kariéru, byli zavření či pracovali třeba v kotelně. Pak jsou lidé, kteří dělali kariéru a podíleli se na budování režimu, patřili mezi elity. Moje odpověď je taková: Zaplať pán bůh, že jsem tu volbu nemusela dělat a zároveň si nesmírně vážím lidí, kteří byli odvážní a dokázali se režimu vzepřít. Díky nim máme svobodu.
Lidovky.cz: A pak je tu další kritika – nedostatek politické zkušenosti.
Je obrovskou výhodou mít nadstranického prezidenta, protože společnost je rozdělena, politická scéna není stabilní, nemáme vládu dvou silných stran, je to skutečně slepenec. Prezident má být moderátorem a má stabilizovat politickou scénu. A proto si musí získat důvěru, což jde snáz, když je nadstranický. Tím neříkám, že prezident není politik, prezident je součástí politiky. A že nemám zkušenost z politiky? Víte, i na univerzitě se vede politika. Jako rektorka jsem pravidelně jednala s ministry, velvyslanci. Na univerzitě pak má rektor svůj „parlament“ – akademický senát, tedy já politickou zkušenost mám z univerzity. Jen s řádově menším rozpočtem, než je rozpočet státu.
Lidovky.cz: Mnozí voliči vás vnímají jako kandidátku části vládní koalice, která vám vyslovila podporu. Tedy úplná nadstranickost v tom není.
Jsem občanským kandidátem, který objížděl republiku a sbíral podpisy. Odevzdala jsem největší počet podpisů, neodevzdala jsem žádný podpis senátora či poslance, o podporu jakékoliv strany jsem sama nikdy nežádala.
Lidovky.cz: Leckdo by ale mohl mít pocit, že za podporu vládní koalici cosi dlužíte?
To určitě ne. Když vystoupil premiér a podpořil tři kandidáty, tak jsem řekla, že si toho nesmírně vážím, ale že to neznamená, že nebudu k vládě kritická. Poměrně často se vyjadřuji kriticky k domácí politice, k věcem, které se dělají pozdě nebo jinak, než si myslím, že by se měly dělat.
Lidovky.cz: Co byste vytkla po ročním vládnutí kabinetu Petra Fialy?
Jsem založením člověk, který chválí. Takže začnu tím, co bych pochválila. Obrovským úspěchem je české předsednictví v EU. A s tím souvisí vrácení České republiky v zahraniční politice tam, kam patří. Další pochvalou je, že za naprosto nemožné situace získali plyn a naplnili zásobníky.
Na domácí scéně ale vidím veliké mezery. Zastropování cen elektrické energie mělo být v červnu. Nyní mám také problém, že pořád neslyším slova sociální tarif. Třicet pět procent domácností nevyjde s měsíčním rozpočtem a mně se nelíbí, že je pan premiér vybízí, aby si požádali o příspěvek na bydlení. To není dost, stát musí udělat víc. Část opatření zkrátka přišla pozdě. Než se deštník proti drahotě otevřel, část lidí zmokla.
Lidovky.cz: Doposud jste neodtajnila tým, který byste si s sebou vzala na Hrad. Řada ostatních kandidátů tak již učinila. Kdy zveřejníte nějaká jména?
O tom, koho bych si s sebou na Pražský hrad vzala, vedu jednání. Mám vysoké požadavky na expertizu, morální kredit, bezúhonnost a bezpečnostní prověrku. Hovořím s lidmi z diplomatických kruhů, z Úřadu vlády. Všichni ale mají svá zaměstnání a slouží České republice. Nerada bych je ohrozila oznamováním jmen, protože si prostě myslím, že někteří mají zcela nenahraditelné pozice. Proto jména oznámím až později. Myslím si, že medvěd se porcuje až po prvním kole.
Moje sousedka Danuše Nerudová. Jak vidí prezidentskou kandidátku lidé z Kuřimi-Podlesí, dostane jejich hlas? |
Chtěla bych nicméně doplnit jednu věc. To, jak jsou některé funkce nyní na Hradě zastávány, vede k tomu, že volič se samozřejmě ptá. Chci ale několikrát zdůraznit, že kancléř je úředník. Není to žádná mocenská figurka. Byla bych velmi ráda, aby se tato funkce vrátila zpátky tam, kam patří. Tedy na úřednickou pozici.
Lidovky.cz: Pokud usednete do prezidentské židle, velkou část vaší agendy bude zabírat zahraniční politika. Obnovila byste schůzky ústavních činitelů, které v poslední době zamrzly?
Obnovila. Ústava hovoří o tom, že prezident by měl být mediátor, tedy ten, kdo komunikuje a moderuje rozhovory. Z toho vyplývá, že by měla být obnovena komunikace mezi Pražským hradem, premiérem, předsedou Senátu a předsedkyní Poslanecké sněmovny. Ale i s ministerstvem zahraničních věcí.
Lidovky.cz: Tedy vlastní zahraniční politiku byste nedělala?
V posledních dvou funkčních obdobích prezidenta jsme byli svědky dvojí zahraniční politiky. Země střední velikosti v srdci Evropy si nemůže dovolit dvě zahraniční politiky. Vždy bych koordinovala a postupovala v souladu s politikou vlády. Jediná situace, kdy bych se stavěla na odpor politiky, by byla, pokud by politikou vlády bylo vystoupení z EU a NATO nebo pokud by nás zahraniční politika vlády táhla na východ k režimům, které by byly totalitní nebo nedemokratické. Jinak funkcí prezidenta v zahraniční politice je otvírat dveře. Nemá mít žádnou samostatnou zahraniční politiku.
Lidovky.cz: Hlava státu má také svoji nezastupitelnou roli při jmenování velvyslanců. Respektovala byste případná jména, která by vám navrhl Černínský palác, nebo byste do výběru aktivně zasahovala?
Respektovala bych návrhy ministerstva zahraničních věcí, ale samozřejmě může dojít k situaci, kdy prezident má vlastní návrh. Zrovna v tomto bych ale byla ráda, abychom se vrátili ke skutečné kariérní diplomacii. Máme kvalitní diplomatickou školu, a přesto celá řada pozic je rozdávána jako trafiky. Byla bych ráda, abychom využívali potenciálu mladých lidí, kteří projdou diplomatickou školou, a abychom budovali kariérní diplomacii. Ta je pro každé fungování státu nezbytná.
Lidovky.cz: Od července Českou republiku čeká předsednická role ve visegrádské čtyřce. Vidíte budoucnost tohoto středoevropského bloku?
Je to pro nás velmi důležitá platforma. Pro země s podobnými problémy, historickými kořeny i kulturou, je tato platforma velmi důležitá. Důrazně odmítám představy o tom, že není potřeba. Vzhledem k tomu, kde teď stojí Maďarsko, je to naopak velmi důležité uskupení, protože umožňuje, kromě EU, komunikovat s Viktorem Orbánem, diskutovat s ním o tom, aby upustil od některých svých jednání ve vztahu k Rusku nebo od některých pozic, které zastává v EU. Tedy určitě bych tuto platformu velmi aktivně využívala k tomu, abychom diskutovali o roli Maďarska a pomáhali v EU prosazovat věci, které jsou v našem zájmu.
Zdraví kandidátů. Co o sobě prozradili Pavel, Babiš či Nerudová |
Lidovky.cz: Evropským i českým hendikepem je nejednotná politika vůči Číně. Jak na ni nahlížíte?
Otevření diskuze v rámci Evropy o vztahu k Číně považuji za zásadní agendu nového prezidenta. Čína je podceňována a bagatelizována úplně stejně jako donedávna Rusko, přičemž aktivity čínských tajných služeb na našem území mají podobný rozměr jako měly ty ruské. Čína je skutečně hrozbou, jednou z největších po Rusku. Nyní máme reflektor na Rusko, ale nesmíme zapomínat na Čínu. Vzhledem k tomu, kam jsme se dostali s politikou Německa vůči Rusku, tak je nezbytné, aby se začaly vést rozhovory o vztahu Evropy a Číny. A abychom vyjednávali s Německem, aby upustilo od své realpolitik ve vztahu k Číně, protože by nás mohla dovést do zcela obdobné situace, jako nás dovedla s Ruskem.
Lidovky.cz: Je reálné toho dosáhnout? Němce nepřinutil ke změně ani konflikt na Ukrajině.
Chceme-li zachovat bezpečnost Evropy, tak se o to musíme pokusit.
Lidovky.cz: Evropská unie nebyla po dvě prezidentské dekády doménou Hradu. Jako prezidentka byste byla aktivnější?
Byla bych určitě aktivní a pomáhala bych vládě. Před EU stojí jeden velký úkol a to je restrukturalizace a reforma institucí. Dlouhé roky jsme hovořili o „bruselském slonu v porcelánu“, který není schopen efektivně jednat. EU teď ale ukázala, že skutečně dokáže být lídrem, a i my jako východní blok jsme k tomu velkou měrou přispěli.
Lidovky.cz: Jste pro přijetí eura?
V České republice pořád mluvíme o euru. Myslím, že podíl populace, která chce euro, se zvyšuje hlemýždím tempem. Všechny strany ve vládě to v programu měly, ale mluví o něm opatrně. Úkolem prezidenta je být ambasadorem eura, mýty o euru ve veřejném prostoru tu jsou roky a nikdo s nimi nepracuje. Pokud se vláda rozhodne přijmout euro, pak prezident v tom může být výrazně nápomocen.
Lidovky.cz: Českým evergreenem je nedostatek žen v politice, ve vysokých funkcích. Jste průkopnicí, která se to snaží změnit?
Jsem v tomto opravdu průkopnicí a snažím se odhalovat úplná střeva toho, co se ženě, která kandiduje, děje. Velká část problému je v tom, že ženy prostě nechtějí čelit tomu, co se ve veřejném prostoru děje. Ono to není nic hezkého a já ve své kampani takovéto věci vytahuji denně na světlo, mluvím o nich na setkáních, ukazuji, co se děje třeba mým dětem. Jsem pak nesmírně překvapená z reakcí lidí. Když to odkrýváte a hovoříte o tom, že i ve veřejném prostoru by měla platit pravidla, normy chování, vidíte, kolik lidí vám najednou začne přikyvovat a říkají, že míra agresivity se jim také nelíbí, že by to rádi změnili. To je jedna z věcí, proč to dělám, proč ukazuji, co se děje ženám ve veřejném prostoru. Budu to činit dál, protože bych si velmi přála, aby se veřejný prostor změnil tak, aby bylo více žen ochotno do něj vstupovat.
Lidovky.cz: Jak hodnotíte, že vás někteří ale chtějí volit právě jen proto, že jste žena?
Jsem ráda, že moje kandidatura skutečně přispívá k tomu, že se zabýváme nedostatkem žen v politice a i tím, že kvůli tomu nejsme schopni některé problémy vidět. Ono totiž muž a žena nahlíží některé věci prostě z jiných perspektiv, vidí to jinak, i v jiných socioekonomických vztazích. Řekla bych, že nyní zažíváme takový předstupeň stavu, kdy se ženy stanou běžnou součástí vysokých ústavních funkcí. Po tom průkopnictví nastane fáze, kdy už voliči budou volit na základě nejenom rozlišovacího znaku „muž a žena“.
Lidovky.cz: Svůj vztah k feminismu jste nicméně v průběhu kampaně měnila.
Feminismus je potřeba chápat komplexně. Vidím dvě skupiny. Jednou je aktivismus neziskových organizací alarmujících společnost, přinášejí na světlo nejrůznější témata, informují společnost o problémech. Druhá skupina žen aktivismus do takové míry praktikovat nemůže, ve svých pozicích musí hledat konsenzus a nemohou být radikální, ale zároveň v těchto pozicích pro ženy něco reálně dělají, a mohou tak také něco měnit. V každé zemi existují takovéto dvě skupiny a obě dělají úplně stejně hodnotnou práci, obě se vzájemně potřebují. Je velmi důležité hovořit a psát o feminismu, aby byl všudypřítomný. A je též důležitá druhá část žen, která se dostane do pozic, prorazí skleněný strop a mohou věci reálně měnit. Nemá smysl soustředit se na nuance a detaily, které každá skupina vnímá odlišně, ale vzájemně se respektovat a doplňovat. Protože jedna bez druhé neprosadí vůbec nic.
Kauzu „rychlotitulů“ jsem řešila správně, rektor není manažer, říká Nerudová |
Lidovky.cz: Podpořila byste zavedení kvót?
Odmítám kvóty. To, že jsou ženy součástí politiky, se musí stát společenskou normou. Pokud společnost nechápe proč, k čemu je to dobré, tak kvóta bude jen formální odškrtávání. Společnost z toho nebude mít užitek, nevytěží talent. Změna nelze nařídit, musí si ji společnost skutečně vzít za svou.
Lidovky.cz: Není odmítání kvót tak trochu obhajobou „mazácké vojny“ ve smyslu „když jsme si to vytrpěly my, tak proč ne ty druhé“?
To, co říkáte, by asi platilo, kdyby to říkala žena, která pro ženy v životě nic neudělala. Celé své rektorství, i ve své vědecké práci, jsem se zabývala otázkou genderových perspektiv. Prošla jsem si tím, jak se rovné příležitosti budují v praxi, žádné nařízení nezmění vnímání lidí. Cílem je, aby lidé pochopili, že normální je, když se ženy podílejí.
Lidovky.cz: Václav Havel kdysi uvedl, že by si přál v úřadu prezidenta ženu. Cítíte se být touto ženou?
To musejí zhodnotit voliči. Nicméně já se cítím být ženou, která kandiduje pro lidi, protože chce změnit tuto zemi. Abychom se zabývali budoucností. A aby se nám tu všem žilo lépe. Bez rozdílu v tom, kde žijete. Bez rozdílu kým jste a koho milujete.
Lidovky.cz: V pařížské prestižní škole musela skončit učitelka, která oslovovala studenty jako muže a ženy, nepoužívala genderově neutrální oslovení. Přála byste si jako matka, aby vaši synové vyrůstali ve škole, kde jsou smazávány rozdíly pohlaví?
Přála bych si, aby moje děti vyrůstaly ve škole, kde dostanou vzdělání, které je připraví na 21. století. To je pro mě základní měřítko. Co se týče otázky biologického pohlaví, ta jsou dvě – muž a žena. Neměli bychom ale nálepkovat ty, kteří se nedokážou rozhodnout v otázce genderu, to je jiná otázka, i když se gender do češtiny často špatně překládá jako pohlaví. Kvůli tomu snadno vznikají dezinformační články.
Lidovky.cz: Jak byste jako prezidentka chtěla působit na české školství, aby odpovídalo současnosti?
Hlavní změnou, která se musí ve školství udát, je to, že potřebujeme vychovávat děti, které se nebudou bát udělat chybu. Nejenom jedničkáře. Dokud se toto nezmění, tak se nepohneme z místa. Ti, kdo nemají odvahu neuspět, celý život jenom sedí v koutě a nic neudělají.
Lidovky.cz: V souvislosti se státním vyznamenáním, napadá vás někdo, kdo by si zasloužil vyznamenání?
Vyznamenala bych in memoriam Františku Plamínkovou, feministku, novinářku a političku, která měla velký podíl na ženské emancipaci v závěrečných letech existence Rakouska-Uherska a v době první republiky. Byl jí sice již udělen řád T.G. Masaryka, nicméně ocenila bych ji nejvyšším státním vyznamenáním, tedy Řádem bílého lva. Mezi oceněními je celkově zhruba 10 procent žen, což je škoda. Deficit je dán nejen tím, jak moc se ženy mohly podílet na veřejných funkcích v minulosti, ale také tím, že byly jejich role často přehlíženy.
Lidovky.cz: Jste pro znovuzavedení povinné vojenské služby?
Ne. Představitelé armády říkají, že naše obranyschopnost spočívá ve vybudování dostatečného počtu aktivních záloh, nikoliv v obnovení branné povinnosti.
Lidovky.cz: Věříte v boha?
V boha věřím, nejsem ale členkou církve, pokřtěná nejsem.
Lidovky.cz: Necháte sloužit Te Deum?
Určitě. Tradice je tradice. Když jste jednou ve funkci, jste prezidentem všech, věřících i nevěřících.
